Dopadlo to dobře. Aspoň myslím. Samozřejmě, že vždycky to může být lepší, ale ostuda to snad nebyla. Výsledky jsem měl myslím dobré, takže bylo co přednášet. V diskuzi jsem na jednu otázku rovnou odpověděl, že nevím, nechtělo se mi vařit z vody. Dvakrát jsem mírně nepochopil otázku.

A myslím, že jsem ani moc nedrmolil a mluvil docela normálně.

Měl jsem ale připravenou tajnou zbraň. V rámci čtvrtečních sezení je nám servírována pizza a pivo (kdo chce, může mít i kolu). No a otevírejte pivo, když nemáte čím. Sem tam jsem sice poprosil kolegu, který mi otevřel pivo zubama (když někomu řeknu, že bych to chtěl taky umět, tak se dozvím, že jsem divnej), ale to nemůžu praktikovat věčně.

Nejdřív jsem si chtěl koupit nějaký „San Francisco otvírák“, jenže jsem nemohl najít žádný, který by mi padl přímo do oka (a ruky). Pak mě napadlo, že by nebylo marné sehnat otvíráky pro celou skupinu.

Otvírák Aleš

Když tady byli na návštěvě Doležalovi, tak Ivčina maminka našla na netu obchod přímo s těmi, na které jsem myslel, ale nemohl je najít (nemůžu je najít ani teď, takže fotku bohužel nemůžu přiložit, už jsem našel). Objednali jsme je a 30 otvíráků se jménem Aleš čekalo na dnešek na svoji šanci.

Po přednášce, když jsem děkoval za pozornost, jsem se slovy „přemýšlel jsem, co mi tady chybí: špičková věda, pizza a pivo, takže jediné, co tady není jsou otvíráky na pivo“ jsem nechal kolovat krabici s Aleši.

Mělo to úspěch. Vrátili se jen dva.

Jsem docela zvědavý, jestli na příštím mítingu bude někdo shánět otvírák na pivo.

Večer přišli na návštěvu Marian s Olgou a malou Emmou. Bylo to fajn, Ivča udělala výborné kuře na bramborách se smetanou a příjemně jsme popovídali. Marian už brzy opustí naši laborku, což bude velká škoda.

Slovíčko dne:
chicken – čti [čikn] – kuře

Nebudu zabíhat do podrobností (udělal jsem si skoro čtyři stránky poznámek), zdůrazním jen některé věci. Přednášela asi čtyřicetiletá paní a za celou dobu nepromítla v rámci přednášky jedinou blánu.  Hlavním mottem bylo, že my jsme ti, kteří jsou ti nejdůležitější, my jsme tam od toho, odvyprávět příběh tak, aby každý věděl co říkáme.

Mezi praktické poznatky patřily poznámky týkající přemýšlení nad tím, jakému publiku bude člověk přednášet a kde, dále byla řeč o pohybu rukou při přednášce (prostě dělejte co normálně, to že člověk přednáší neznamená, že najednou nemá ruce), o očním kontaktu, o organizaci přednášky, jejím cvičení, vtipech v průběhu přednášky apod.

Když to tak vezmu kolem a kolem, tak jde o to, být přirozený, být sám sebou (poslední, shrnující věta semináře) a pak to jde úplně samo.

Ono se to hezky poslouchá, ale když pak člověk stojí před (jakoukoli) masou lidí a má jim něco povídat, tak čas běží úplně jinak, pot řeže do zad jako kyselina a dech je pod kontrolou asi tak, jako stádo splašených bizonů.

No prostě, stejně jako všechno chce i přednášení cvičit a trénovat. A uvažovat nad tím, co a proč člověk dělá. Ale nebudu končit tak filozoficky a přidám trochu té (zprostředkované, dnes získané) praxe.

Jirkovo kvarteto o přednáškách

• Vždy něco nedovysvětlím nebo vysvětlím špatně.
• Vždycky něco zapomenu.
• Vždy udělám chybu.
• Vždy bude někdo nespokojený s přednáškou.

Slovíčko dne:
presentation – čti [prezentejšn] – přednáška