Odpoledne jsem pak byla tak na půl pracovitá. Vyprala jsem, co se dalo, ale zase se mi nechtělo vařit, tak jsem vytáhla knedlíky z mražáku. A jak jsme si pochutnali. Po večeři jsme šli ještě nakoupit, abychom nemuseli v sobotu. Pokaždé chodíváme kolem zverimexu. Mají tam i kočky:-( Naposledy tam měli takovou zrzavou a takovou černou. Ale ty už tam dnes nebyly. To je dobře, že si je někdo vzal. Ale měli tam zase jiné. I koťátka. Ne úplně malinká, ale i tak.

No a o kus dál pak mají zmrzku, kde většinou stojí fronta tak 10 – 15 lidí. A zrovna včera tam skoro nikdo nebyl, tak si Jirka dal vanilkovou a stračatelu:-) Zmrzlina je to dobrá, ale abych kvůli ní musela stát fronty, tak to se mi zase nezdá. Ale možná je všude jinde ta zmrzka hnusná, tak se to asi vyplatí. Budeme to muset otestovat.

Dopoledne to bylo ve škole docela fajn. Učitel mi vrátil jeden opravený papír s tím, že se mu to líbilo a že to vypadá hůř, než to doopravdy je. Popravdě to byl papír od shora až dolů celý popsaný červenou propiskou, ale neva:-) Dnes jsem taky nešla do posilky, protože jsem chtěla jít odpoledne nakoupit. A v tom byl trošku háček. Chodíme do obchodu, do kterého máme svou kartičku na slevy. A tu si Jirka od posledního nákupu nechal u sebe. Takže si kolem poledne udělal okružní jízdu autobusem, aby mi dal kartičku. A já jsem mu na oplátku donesla mobil.

V obchodě pak bylo všechno v pořádku, jen jsem zapomněla koupit pečivo, ale to se dá docela dobře napravit. Měli v akci Corony (piva), tak jsem jich krabici vzala a málem jsem si je ale nekoupila. U pokladny jsem totiž ukázala, jako doklad o věku, americkou průkazku s povolením k práci, kde je i datum narození. Myslela jsem si, že to bude důvěryhodnější než český řidičák. Nakonec jsem ale musela ukázat i ten, protože se jim to nějak nepozdávalo. Taky měli v akci jahody, takže teď máme cca kilo jahod. Tak přemýšlím, co z nich udělat. Nápady velmi uvítám.

A proč jsem vlastně byla nakoupit už dnes. Večer k nám totiž přišel Marián (Jirkův kolega) s rodinou. Udělala jsem na jídlo kuře na bramborách se šlehačkou a snad jim to chutnalo. No, snědli to:-) A mě a Jirkovi to teda šmakovalo. Malá Emma je moc roztomilá. Docela jsem se i divila, jak si sama hodně vyhrála. Bylo to moc fajn, že přišli a je škoda, že se budou brzo vracet na Slovensko.

Tady se říká TGIF (Thanks God it´s Friday – zaplaťpánbůh, že je pátek) a opravdu. Těším se, až se zítra pořádně vyspím:-)

Tady jsou stejně ta knihkupectví takovým malým rájem. Většinou jsou to antikvariáty, kde se ale dají koupit i nové knížky. No čas se zde opravdu zastavil. Nedávno jsem objevil jedno, ve kterém by stálo za to si zafotit. Asi časem seberu odvahu a vyrazím.

Cestou zpátky jsme to vzali přes Starbucks. Ivča si dala nějaké dietnější kafe (chuťově bylo sladší než to moje) a já tam (teprve!) objevil nové CD od U2 – No Line on the Horizon. Jako vždy to chce trochu času, ale vůbec není špatné. Zatím mám jednu suproblíbenou (Fez – Being Born).

Po návratu z města jsme vyrazili nakoupit, abychom to měli za sebou. Přijde mi, že nám to trvá postupně čím dál kratší dobu. Ani ne ta cesta, ale v tom obchodě už většinou víme, kde co je, tak bereme postupně – brambory, zelenina, máslo, vajíčka, jogurty, mlíko, sýry, maso a ostatní serepatičky.

Slovíčko dne:
gym – čti [džym] – posilovna

Cestou zpátky jsem si ještě vyzvedla balíčky na poště. Jednu knížku a balík od našich. A protože mi přišlo koření, tak jsem si řekla, že udělám bramborový guláš. Tak jsem si nakrájela cibuli, oloupala brambory, a když jsem začala krájet poslední bramboru, tak jsem si dala na sporák pánev s olejem a otočila jsem se, abych dokrájela tu bramboru. Asi za půl minuty slyším za sebou podivný zvuk, tak se podívám a hrnec hořel. No myslela jsem, že asi radši uteču. A taky mě nenapadlo nic lepšího, než ten hrnec strčit pod kouhoutek s voudou. (Cedrikova věta: „A to jsi dělala chemii?“ docela dobře sedí.) Samozřejmě vyšlehly plameny. Naštěstí v tom hrnci bylo toho oleje málo, takže to ta voda udusila, nicméně jsem očoudila kuchyňskou linku a strop. No naštěstí se nic nestalo. Horší pak bylo přesvědčit požární alarmy, aby přestaly ječet, ale taky jsem jim domluvila. Každopádně, pro případ, že by se někomu stalo něco podobného, toto jsem našla na netu:

„Pokud nemají občané k dispozici přenosný hasicí přístroj, mohou použít k hašení oleje (například při smažení vánočního kapra) například mokrou deku, kterou přehodí přes hořící hrnec. Další hořící předměty již mohou hasit vodou.“

Náhodou jsem zrovna občan, co nemá k dispozici hasící přístroj. Každopádně večeři jsem už neudělala a šli jsme s Janou a se Cedrikem do hospody, kde jsem se najedli:-)

V obchodě už se pomalu vyznáme, takže víme kde co je a bereme to postupně. U pokladny to jen z vozíčku vyrovnáme na pás a za pokladnou už to zase rovnáme zpátky. I s cestou nám nákup zabere tak hoďku a půl. Dneska bylo i fajn počasí. Dopoledne na chvíli vysvitlo sluníčko, když jsme šli nakupovat, tak už bylo ale zase zalezly. Na druhou stranu, vzduch krásně voněl, takovým skoro jarem.

Nemohl jsem si odpustit tu trochu amerického sentimentu.

Večer jsme šli s Janou a Cedrikem na pivo. Šli jsme do stejné hospody, jako ve čtvrtek. Objednali jsme si s Ivčou sendvič BLTA, což je slanina (Bacon), salát (Lettuce), rajčata (Tomatoes) a avokádo (Avocado). Jedna porce, dva sendviče, najedli jsme se oba.

Ta hospůdka je fajn. Dřevěné stoly, potetované servírky s piercingem, velký černoch za barem. Mají plnou á čtyřku různých piv všemožných chutí a síly. Mezi nimi i pivo Arogantní Bastard. Tak jsem si ho dal. Bylo krásně hořký.

Slovíčko dne:
bitter – čti [bitr] – hořký

Čirou náhodou jsme se včera s Ivčou bavili, jestli si nekoupíme nějakou poličku na čurbes. Moje teorie, že čurbes zůstane čurbesem i na poličce, a že nejlepší je zavřít ho do skříně se ukázala býti lichou, takže jsme se nakonec rozhodli, že si nějakou pořídíme. V Ikei jsme si vybrali dvě nejlevnější: jednu kovovou, která by se nám hodila do bytu víc, ale její krása je mírně skrytá v moderním tvaru a jednu hezčí dřevěnou, ale hůře zapadající do našeho skromného zařízení. Řekli jsme si, že rozhodnutí kterou necháme až je uvidíme na vlastní oči. Nakonec vyhrál moderní kov a zpětně musím říct, že bylo opravdu lepší dát přednost moderně před klasikou.

Taky jsme mírně přestěhovali uspořádání obýváku – tv jsme dali ke kuchyňské lince a gauč ke zdi. (Chystám se nafotit celý zařízený byt, ale čekám na pěkné počasí venku, ať to máte s hezkým světlem).

Po návratu z Ikei jsme Janu se Cedrikem pozvali na kafe, a pak ještě probrali oblíbené filmové zaměření. Nakonec jsem Cedrikovi půjčil zlatou českou perlu, kterou není nikdo menší než Jára Cimrman, tak jsem zvědavý, co na to řekne.

Ještě musím napsat něco ke včerejšku. Když jsem se podroboval týdennímu práskání dveřmi (holil jsem se), tak někdo klepal. Ivča otevřela a já se přes pěnivé vousy snažil z koupelny porozumět o co jde. Porozuměl jsem něčemu jako strhnutí z účtu apod. Nakonec jsem s oholeným ohryzkem umyl pěnu a šel se podívat o co jde.

Před dveřmi stál mladý černoch v košili s kravatou, a začal mi vysvětlovat, že v rámci nějakého projektu obchází lidi a vybírá peníze na školné. Nevím, sice kvalitní vzdělání považuju za jedno z hlavních řešení skoro všech problémů, ale mladíkovi jsem řekl, že jsme tady noví, nic o tom nevíme, a že mu nepřispějeme. Pokrčil rameny a šel.

Když jsem pak o tom přemýšlel, tak jsem si říkal, že o těch pár dolarů nešlo, ale spíš mě zarazila ta myšlenka. Asi jsem ještě málo asertivní.

Slovíčko dne:
education – čti [eďukejšn] – vzdělání