Narozdíl od ČR, tady se měnil čas už tento víkend, takže do doby, než se změní čas doma je posun pouze 8 hodin. Když jsme tedy snídali asi o půl jedenácté, bylo vlastně půl dvanácté, takže to byl oběd. Pak jsem jen hodila prát jedno prádlo a až se to vypralo a usušilo, tak jsme jeli na chvilku do SF.

Vystoupili jsme zase na naší známé stanici Powell, tam jsem si koupila tričko a šli jsme dál směrem k China Townu. Měli tam po cestě nějaké železné sochy – rodinka na lavičce, dvě děcka na lavičce, malý baseballista a tak.

V China Townu jsme se pak najedli. Bylo to nějaké bistro. Dali jsme si nudle se zeleninou a kung pao a málem nám upadly huby, protože to bylo teda fest ostrý. Ale jak říká Jirka, to maso mají vždycky chutné (pokud to teda nejsou šlachy z krávy:-( )

Cestou zpátky jsem si zase skočila do posky. Dávali tam v televizi House, tak to i rychle uteklo. No a na večeři jsem udělala (poprvé) kynuté knedlíky. Část s broskvemi, protože jsem nenašla ani zavařené švestky ani meruňky, a část s třešňovou marmeládou. No, nechci se chlubit, ale docela jsme si pošmákli. Pár jich strčím do mrazáku, a když bude krize, tak knedlíky se vždycky hodí:-)

Nejdřív jsme chtěli jít do našeho oblíbeného sushi baru, ale nakonec jsme si vybrali čínský fast food. Dali jsme si čínský nudle a kung pao. Pálivý, ale dobrý. Pak jsme natočili směrem na metro a vyrazili zpátky.

V Berkeley si Ivča šla znovu zaběhat a já se ponořil do procházení knížek. Když jsem na ni pak čekal, tak jsem si všiml, že v Berkeley jsou na zemi u semaforů pro pěší natištěné básníčky. Zajímavé gesto.

K večeři jsme měli výborné kynuté knedlíky a už teď se těším, až se s nimi budu zítra v práci chlubit.

Slovíčko dne:
fruits dumplings – čti [frujts damplinks] – ovocné knedlíky