Jak funguje lanová tramvaj

Smyčkové lano vedoucí pod ulicemi je pomocí systému drážkovaných kladek navíjeno a odvíjeno z centrální strojovny. Řidič zatáhne za řídící páku, která projede úzkým otvorem ve vozovce a sevře lano vedoucí pod ní. Je-li potřeba zastavit, pustí páku a použije brzdu. Tu obsluhuje druhý muž „na zádi“ tramvaje. Rychlost vozů je konstantních 15.5 km/h.

Andrew Smith Hallidie

Narodil se v roce 1836 v Londýně. V pozdějších letech přijal jméno svého strýce, vyučil se mechanikem a v roce 1852 se přestěhoval do San Francisca, kde založil firmu vyrábějící drátěná lana.

V roce 1873 představil první lanovou tramvaj, díky čemuž mohla na sanfranciských kopcích vyrůst zástavba.

Tipy & Triky

Pokud pojedete ze stanice Powell (centrum města) k Fisherman’s Wharf (Hyde & Beach), tak si zkuste sednou na pravou stranu (ve směru jízdy). Ke konci cesty se vám totiž otevře krásný výhled na Telegraph Hill s Coit Tower. Můžete také vystoupit na Lombard street – nejzatočenější ulici světa.

Na stanici Powell je kruhová točna, kterou obsluhují samotní řidiči tramvaje. Budete mít dostatek času prohlédnout si, jak otáčení funguje, protože kolem točny se řadí fronta na samotnou Cable car.

Na Cable car lze nastupovat a vystupovat kdekoli po cestě (ono to taky trochu souvisí s tím, že síť zastávek je velmi hustá). Zastávky jsou značené kaštanovou barvou s obrysem tramvaje v bílé barvě, případně žlutou čárou na silnici kolmou na koleje. Při nastupování a vystupování za jízdy nebo těsně před zastavením si dávejte pozor. Velmi často se totiž stává, že jsou lidé tramvají zachytnuti třeba za kabelku, svetr apod.

Nevím, jak je to potom s placením, ale co jsem stihl odpozorovat, tak se pravděpodobně platí cena úměrná délce trasy. Jedna celá jízda stojí $5 (děti do pěti let zdarma) a jízdenky se kontrolují hned po nástupu.

Lanové tramvaje jezdí denně od půl sedmé ráno do půl jedné ráno na třech trasách. Jméno každé trasy je uvedeno na čele, zádi a obou bocích tramvaje. Nejpopulárnější trasou je Powell – Hyde, dále jsou to trasy Powell – Mason a California.

Více informací o dopravě po San Franciscu: 511.org

Nejdřív jsme se ale prošli po Market st., kde měl být obchod s notebooky. Bohužel jsem si nenapsal adresu, takže jsme se vydali jen tak na blind a bylo docela zajímavé sledovat, jak se s rostoucí vzdáleností mění struktura lidí. Čím déle jsme šli, tím víc ubývalo turistů a přibývalo domorodců. Takových těch echt domorodců.

Takže jsme se po chvíli otočili a šli jsme do nákupního střediska, které si vyhlídla Ivča. Šest pater, pozlacené rámování zábradlí na eskalátorech (mimochodem nebyly rovné, ale půlkruhově zatočené), prosklená kopule ve střeše a minimum věkové skupiny 10 – 15 let. To jsou hlavní odlišnosti od našich nákupních středisek. Jinak je to stejné – chróm, sklo, a pochodboví prodavači. Když nás jeden odchytl, tak jsme si museli s Ivčou oba umýt ruce nějakým cukrem. Před krémem už jsme radši utekli. Ale je fakt, že jsme pak měli ruce hebké jak … no prostě fakt heboučké.

Pak už přišla na řadu zmiňovaná Cable Car. Vystáli jsme si kratičkou frontu na lístky a delší frontu na vlastní tramvaj. Nakonec to docela uteklo. Nasedli jsme do tramvaje a vyrazili. Jeli jsme linku z centra až k Fisherman’s Wharf, což je přístaviště, které jsme procházeli už při naší minulé návštěvě. Nejdřív jsme uvažovali, že pojedeme i zpátky, ale když jsme zjistili, že lístky nejsou datované, tak jsme si zbylé dva nechali na příště.
Cesta lanovou tramvají je výborný zážitek. A nejlepší to je, pokud se vám povede stát přímo na plošině u zadního brzdaře. Což se mi podařilo, protože jsme nejdřív pustili sednout jednoho pána, a pak se ta tramvaj tak zaplnila, že jsem musel stát venku.

Na Fisherman’s Wharf jsme hledali něco k jídlu (skončili jsme ve fast foodu Burger King), trochu se prošli a pak se vydali podél pobřeží po ulici Embarcadero až na zastávku metra stejného jména. Odtud jsme se vrátili zpátky do Berkeley.

Cestou z metra jsme se stavili v obchodě s elektronikou a koupili jsme si externí disk. Nejen proto, že musíme někam dávat všechny ty fotografie, které už se chystají na to, až budou zveřejněné, ale i proto, že si potřebuji přeinstalovat počítač. Je to levnější, než si rovnou kupovat nový.

Večer jsme měli domluvenou pizzu s jednou Českou, kterou Ivča potkala na kávičce u paní rektorové. Její brazilský manžel pracuje ve stejném typu laboratoře jako já, ale v městě pár mil od Berkeley. Manžel umí relativně dobře česky, takže jsme angličtinu procvičili jen, když jsme se bavili o práci. To je jednodušší.

A protože jsme opravdu pyšní na náš malý byteček, tak jsme je cestou zpátky ještě pozvali na prohlídku. A grapa Cedrikovi taky chutnala.

Slovíčko dne:
cable car – čti [kejbl kár] – lanová tramvaj