I když v Čechách „kreditku“ všichni používáme, tak jde vlastně o debetní kartu – prostě co zaplatíme, to se strhne. Kreditní karta funguje jinak – na začátku (na konci / kdykoli) měsíce se strhne vybraná suma (v našem případě $ 300, ale může to být až 5 000) a z ní „žijeme“ v průběhu měsíce.

V průběhu kreditního měsíce si musíme dávat pozor na dvě věci:

• nesmíme překročit stanovený limit – on sice překročit jde, ale platí se za to a
• musíme mít na účtu dostatek peněz na pokrytí limitu (jinak se celá kreditní historie buduje znovu dalších 12 měsíců)

Oba s Ivčou doufáme, že se nám obě podmínky podaří dodržet (já doufám míň, protože vím, že Ivča to bude mít pod kontrolou).

Jedna věc se Američanům (obchodníkům) musí nechat. Naslibují vám hory doly. Bohužel nakonec zjistíte, že místo toho máte nížiny a roviny.

Jeden z dnešních příkladů:

Nenosíme u sebe skoro žádnou hotovost a všechno platíme kartou. Proto se Ivča zeptala, jestli můžeme získat typ kreditky, který by nám „vracel“ peníze. Za každý utracený dolar (x dolarů) dostaneme jeden (y dolarů) zpátky (samozřejmě s patřičně upraveným limitem).

Načež jsme se dozvěděli, že za jeden utracený dolar je jeden bod a za 10 000 bodů máme 100 dolarů zpátky a za 25 000 bodů máme letenku (pravděpodobně vnitrostátní, to nevíme přesně). Začali jsme počítat, jestli jsme vůbec schopni požadovanou sumu protočit a shodli se, že asi ne.

Vlastní zařízení kreditky měl na starosti jiný pán, než který se nás ujal na začatku. Když jsem se ho v průběhu vyplňování formulářů zeptal na bodový systém, tak jsme se dozvěděli, že se ho můžeme zůčastnit až po 12 měsících.

Takže žádná letenka.

No a druhá zajímavá věc se stala až večer. Dnes mi přišlo moje SSN, tak jsem počkala na Jirku u autobusu a šli jsme spolu do banky, aby si ho tam zadali do systému. A zároveň jsme se zeptali na možnost získání kreditní karty. Tak jsem si tak nějak myslela, že tam přijdeme, podepíšeme nějaký papír a hotovo. Ale to ne. Pokud bychom chtěli kreditku, tak si musíme říct, jaký na ní chceme limit. A ten limit nám pak strhnou z účtu jako zálohu a pokud budeme splácet, jak se patří, tak za rok by nám ho vrátili. Minimální limit je $ 300 a maximální $ 5000. A to krát dva, když bychom měli mít kreditku oba dva. A jediná výhoda je, že si člověk buduje „credit history“, která nám je stejně k ničemu, když se po dvou letech vracíme, a pak snad, že bychom mohli mít kabelovku. Navíc s pánem v bance to bylo docela veselé, protože, ačkoliv věděl, že nejsme američani a naše angličtina pravděpodobně nebude tak dobrá, jako jeho, tak na nás valil takovou spoustu cizích slov, které jsem v životě neslyšela a která mi vůbec nedávala smysl, že jsem se přistihla, jak tupě zírám a dělám, jako že rozumím. Naštěstí těm důležitým bodům jsme snad rozuměli.

Ještě jednou popřemýšlíme, jestli kreditku opravdu potřebujeme a pak se za ním eventuálně vydáme znova. No, snad tam bude někdo jiný.