San Francisco

A fotky z Ňu Jorku jsou zde:-) Ani to nebolelo na to, jak to dlouho trvalo.

Takže, fotky z Vošingtnu jsou zde:-). Fotky z Ňu Jorku budou zítra:-)

Slíbila jsem, že dnes napíšu New York, tak napíšu, i když se mi néchcéé:-)

Středa: Ráno jsme odjeli z D.C. a původně jsme to měli naplánované tak, že rovnou od autobusu pojedeme na letiště, kde jsme měli sraz s našima. Pak jsme ale počítali a počítali a vypočítali jsme, že máme čas na to, abychom vyhodili kufry na hotelu a až pak jeli na letiště. První dojem z okolí našeho hotelu nebyl nic moc. Respektive mi to přišla jako strašná hrůza:-). Ale jak říkám, to byl první dojem a během dalších dnů se vylepšil.

Po krátké zastávce na hotelu jsme tedy vyjeli na letiště a měli jsme to načasované tak tak, protože jen co jsme sjeli jezdícími schody k bráně British Airways, tak naši přišli. Prostě úplně na čas. Protože jsme s Jířou měli hlad, tak jsme pojedli sandwich a jeli jsme zase na hotel, kde se naši ubytovali a víceméně hned jsme jeli do města na Times Square. New York je šílené město, neuvěřitelně přeplněné a jak říkame my, američané,  „busy“:-) A na Times Square je to snad vše zakoncentrované. Nejen lidi, ale i restaurace, takže jsme šupli na véču do Hard Rock Cafe, kde Jirka, mamka a já jsme si dali steak a taťka žebírka. Moc jsme si pošmákli a nakonec jsme mamce nechali donést zákusek a popřáli jsme jí trošku předem k narozkám. Vypadala, že má radost, tak snad to nehrála:-)

Protože se pak lehce ochladilo a už jsme byli unavení, valili jsme zpátky do hotelu, kde jsme to na dobrou noc zapózovali kolou s rumem a valili jsme spat.

Čtvrtek: Na čtvrtek byly v plánu nákupy. Ráno jsme se vzbudili, společně se nasnídali a s Jirkou jsme vyrazili pro auto. To byl první zádrhel, protože půjčovna byla na 31. ulici a my jsme šli na 31. alej, takže místo 10 minut jsme šli hodinu, ale ok. Potom jsme tedy vyjeli směr outlety, jak nám radila navigace. Další zádrhel, protože jsem blbě odbočila – mírně doprava místo 90° doprava a cesta se rázem protáhla přes Manhattan o 20 minut, ale OK. Pak jsme tedy dojeli do místa, kde měli být ty obchody a tam jsme zjistili, že jsem tu navigaci navolila blbě a že jsme od nich hodinu a půl a to už nebylo OK. Nícméně nakonec jsme dorazili kam jsme potřebovali a nakupovali jsme o sto šest. Ale ještě že jsme se teď čtvrt roku neviděli, protože jinak nevím, o čem bychom hodinu a půl kecali:-)

Pátek: V pátek jsme šli na tramtadadáááá Sochůůůůů Svobodýýýý. Já si myslím, že to bylo hodně působivé, hlavně proto, že je to opravdu „ikona“, kterou vídáme jen v televizi a najednou jsme tam. Lístky jsme měli koupené už od začátku července, ale i tak jsme se dostali jen na podstavec a ne až na korunu, kam bylo vyprodáno. Ale i tak to bylo moc pěkné.

Cestou k hotelu jsme šli kolem bývalého obchodního centra, kde se staví nové obchodní centrum. Tentokrát to bude jen jedna, hodně vysoká budova. K tomu přibydou dva takové vodopády jako pomníky obětem 11. září 2011. Původně jsme tam chtěli jít o den později, ale to bylo přímo toho jedenáctého a i tak tam bylo dost živo. Když jsme pak koukali na ty různé obrázky, na záznamy v TV a hlavně na to prázdné místo, kde se teď zase staví, tak to bylo hodně působivé a asi až tam mi maličko došlo, jaká to musela být hrůza.

Večer jsme se pak převlékli do šatů (mamka a já) a do obleků (taťka a Jirka) a šli jsme na Broadway na muzikál Chicago, který asi většina známe z filmu. Sem tam mi něco přišlo trošku slabší než v tom filmu, ale většina byla naprosto úžasná a všichni herci podali parádní výkon. Ono zpívat a do toho tančit asi nebude zase taková brnkačka.

Sobota: V sobotu jsme si trošku (ale opravdu jen trošku) přispali a po snídani jsme šli na pěší túru. Začali jsme Brooklynským mostem, pokračovali jsme přes China Town a malou Itálii a skončili jsme u Empire State Building. To nejdůležitější ale teprve přijde. Když jsme totiž dva dny předtím vraceli auto, tak jsme jeli kolem české restaurace a do té jsme šli v sobotu na večeři. Původně jsme si chtěli jen dát pivo a podívat se, co vaří, protože už jsme tu v jedné české restauraci byli a žádná sláva, ale nakonec jsme i jedli. Dala jsem si segedin, Jirka měl dršťkovou a tlačenku, taťka měl řízek a mamka amolety. Ještě teď, když si vzpomenu na ten segedinek, tak se mi sbíhají sliny. Mňam.

Neděle: No a v neděli jsme se sbalili, nechali kufry na recepci a šli zase na chvilku do města. Trošku jsme si prošli Central Park, kde se zrovna běžel benefiční běh na léčbu rakoviny. Koukali jsme s mamkou a viděli jsme čísla závodníků 25 tisíc i výš, takže docela velká účast. Potom jsme šli do Metropolitního muzea, kde jsme koukali na obrazy různých umělců včetně Van Gogha, Rembrandta atd a na sochy z Egyptu, starověkého Říma a podobně. Bylo to moc pěkné.

Po muzeu jsme vyzvedli kufry a jeli na letiště a akorát, když jsme dojeli tam, tak začalo pršet. Říkali jsme si, jaké máme štěstí, že nás ten déšť nestihl ve městě. Tak jsme se rozloučili s našima a šli si každý na svůj terminál. A štěstí přestalo. Našich let byl zpožděný o hodinu, náš o tři. Naštěstí, našich pilot letěl s větrem o závod, takže v Londýně přestoupili podle plánu, i když museli valit, ale jsou šikovní. My jsme poslední metro nestihli, takže jsme jeli taxíkem, ale to měli taky něco do sebe, protože nás vyhodil před bytem a my jsme se akorát svalili do pelechu a spali.

Takže závěrem: SUPER VÝLET!!!!

All right (jak říkáme my, Američané:-), je čas dát web trošku do pohybu a doplnit info o naší dovolené na východní pobřeží USA. Rozdělím to psaní do dnů, hlavně kvůli sobě, protože jinak bych se asi ztratila nebo bych nemusela udržet myšlenku atd. Známe svoje lidi. Takže,

Sobota: vstali jsme ve tři ráno, což byla docela hrůza, ale zase ne tak velká, jak bych čekala, a už za 45 minut jsme seděli v dodávce, která nás odvezla na letiště. Normálně bychom jeli metrem, ale v sobotu ve čtyři ráno nejezdí. Protože jsme check-in měli udělaný už dopředu online, tak jsme jen předali kufry, prošli bezpečnostní kontrolou a pak jsme internetovali, protože letiště v SF konečně vyřídilo wi-fi zdarma. A to je paráda.

V letadle pak klasika. Koukali jsme na nějaké seriály, trošku se prospali a už jsme byli v New Yorku. Ten jsme víceméně jen projeli metrem, abychom se dostali na bus, který nás odvezl do Washingtonu, D.C.. Byla to relativně příjemná cesta. Akorát zapadalo slunce, takže Manhattan vypadal moc pěkně. Po příjezdu jsme došli do hotelu, vyzunkli láhev vína a usnuli jak špalci.

Neděle: Hned ráno jsme vyrazili na naši první vyhlídkovou procházku. Šli jsme kolem pomníku Jeffersona, Franklina Roosevelta, Lincolna, Washingtona a druhé světové války. Poté, co jsme zjistili, že abychom se dostali na vrch Washingtonova pomníku, což je vlastně obrovský obelisk, tak že potřebujeme vstupenky, které už pro ten den byly rozebrané, tak jsme šli k Bílému domu. Tam jsme samozřejmě stáli za plotem s davem dalších turistů. Hlídkoval tam policista a Jirka se ho ptá, jestli je možné jít na prohlídků Bílým domem. A on říká, odkud jste. Jirka říká, z Čech. On říká, tak to se musíte domluvit přes vaši ambasádu a bude to trvat tak čtyři až šest měsíců:-) Tak jsme na něho vyvalili oči a říkám mu, hm, tak to asi do zítřka nestihneme. Tak se uchechtl a že prý ne:-) Příště:-) Potom už jsme došli ke Kapitolu, který byl sice v neděli zavřený, ale před ním měla zrovna zkoušku národní filharmonie, takže jsme seděli na trávě a poslouchali koncert a bylo to moc fajn.

Pondělí: ráno jsme vyšli na návštěvu Kapitolu (tentokrát i vevnitř) a Kongresové knihovny. Obě dvě místa jsou moc pěkná, ale to bude pak lépe vidět na fotkách, které budou pozítří, slibuju.

Protože jsme byli s těmi budovami hotoví relativně brzo, tak jsme sedli na metro a jeli na Arlingtonský hřbitov. Je to jen vojenský (a úřednický) hřbitov a je to teda hodně působivé. Hlavně tou rozlohou. I teď mají kolem třiceti pohřbů denně od pondělí do pátku. Většinou jsou to vojáci, co umřou na misi v Afgánistánu a podobně. A to si teda myslím, že je strašná hrůza, že je to opravdu hodně vysoké číslo. No jo.

Úterý: Ráno jsme se konečně dostali na tu vyhlídku na Vošingtnův obelisk:-) Když jsem viděla naše spolučekající, tak jsem si přála, aby tam nebyl výtah a my jsme byli nucení jích po schodech. Výtah tam bohužel byl. Ale stanou se i horší věci a výhled stál za to. Všechno jsme měli jak na dlani, včetně Pentagonu, ke kterému jsme se nedostali.

Po obelisku jsme šli do muzea americké historie, kde se mi nejvíc líbila výstava šatů, které na sobě měly první dámy na inauguračním plese. Tyto šaty tam sbírají už přes sto let, ale i jiné a starší oblečení tam vystavují, tak to bylo moc pěkné. Taky jsme viděli původní vlajku z roku 1814, exhibici věnovanou Lincolnovi a podobně. Potom jsme zašli do muzea „vzduchu a vesmíru“, kde měli snad všechna možná letadla, umělé družice, Apolla, Boeingy a mnoho dalších. Ale co na tomto muzeu bylo naprosto nejlepší byl 3D film o Hubbleově teleskopu, jak jej opravovali a jaké fotky tento teleskop poskytuje. Byla to opravdu krása a pokud budete mít někdy šanci tento film vidět, tak jděte. Stojí to určitě za to!

Ve středu ráno jsme odjeli zpět do New Yorku, kde jsme se potkali s našima a měli jsme se moc fajn, ale o tom až zítra:-)

V pátek večer jsem se po práci oddělila od Peťulky a Jirky, kteří šli do posilovny, a já jsem utíkala na výuku výroby sushi. Bylo to na tři hodiny a dostala jsem to od Jirky k narozkám a moc jsem se těšila. A bylo to opravdu moc fajn. Ten kuchař nejdřív vykládal různé zajímavosti, např. že pokud se chce v Japonsku stát někdo profesionálním „sushařem“, tak jen dva roky studuje rýži – její historii, jak se pěstuje, jak se upravuje a tak. A rýží jsme začali i my. Řekl nám, jak ji uvařit a ochutit a pak už jsme se pustili do výroby všeho možného. Dělali jsme nigiri – polštářek z rýže a na něm ryba, a maki – rolky. Bylo to fajn, všichni jsme se s tím plácali, ale nakonec to vypadalo docela dobře. A hlavně, dělali jsme strašně moc druhů a pak jsme je jedli, takže jsem odcházela parádně přecpaná. Foťák jsem neměla a fotky z mobilu jsou nic moc, ale dík, Jiřinko, za super dárek.

V sobotu a v neděli jsme pak turistikovali po SF, aby si to Petrolína užila než odjede. V sobotu jsme prošli ulicemi Height a Ashbury, které i teď jsou hodně hippie, podívali jsme se na viktoriánské domy na náměstí Alamo a oběd jsme si dali v Thaiské restauraci v gay čtvrti Castro. Protože jsme se s Petrou nedávno dívali na Hitchcockovu Závrať, která se z větší části odehrávala v SF, tak jsme se šli podívat do Mission Dolores, kde se taky chvilku natáčelo.

V neděli jsme pak šli na Fishermans wharf, kde jsme se naobědvali, šli jsme na ponorku a do zrcadlového bludiště. Tam to byla super sranda. Přikoupili jsme si 3D brýle, které nás zmátly jěště víc a strašně jsme se nasmáli. Když jsme došli z jednoho konce na druhý, tak nám to nedalo, otočili jsme to a šli znova – dohromady třikrát.
Potom jsme se doslova vyšplhali na kopec nad Lombard street, která je nejklikatější, no, v SF určitě, jak je to dál, to nevím a na metro jsme došli přes malou Itálii.

Snad se to Peťuli líbilo. Mně jo:-)

Já se naučit dělat video. Já vložit a vy se moct koukat:-)

Už jsme doma. Jsem docela ráda. Ale než se dostanu k tomu, kolik jsme toho najeli, popíšu naše poslední zastávky.

Z Vegas jsme odjeli v 8 směrem k Údolí smrti. To, že tam bude vedro, jsme věděli dopředu, takže nás to ani moc nepřekvapilo, když jsme tam dojeli. Je pravda, že jiná, než autoturistika, se tam dělat nedala. Autoturistika = jet v autě s klimatizací, dojet k zajímavému místu. Vyběhnout, vyfotit, natočit, zaběhnout a jet dál. To byla ta pilná varianta. Ta líná varianta byla vyfotit a natočit krajinu z auta:-) Ale ne, malinko jsme se prošli. Třeba, když jsme chtěli vidět blíž továrničku na těžbu boraxu. Docela jsme litovali ty chudáky, co tam v tom 19. století pracovali.

Z Death Valley jsme jeli k jezeru Mono. Tam se nám hodně líbilo. Původně bylo jezero o mnoho hlubší, ale v kolem roku 1940 začalo L.A. odebírat vodu z jeho přítoků a tím se jezero dostalo až na 1/5 původní velikosti. Teď už je zase připouštěno, nicméně tím výrazným poklesem vody  jsou vidět vápencové útvary a také je jezero 4krát slanější než moře. Nejen kvůli tomu, ale i kvůli tomu, že je to chráněná oblast, tak naše prvotní úvahy na téma „okoupeme se nebo ne“ vzaly rychle za své.

Původně jsme měli zamluvený motel kousek od jezera, kde jsme chtěli přespat a druhý den ráno vyrazit domů, ale nakonec nás vidina vlastní postele zlákala natolik, že jsme rezervaci zrušili a jeli do Berkeley, kam jsme přijeli kolem půlnoci. Naše touhy po studeném bytě se nenaplnily, protože nám v Bay Area začalo léto a máme tu teď druhý den po sobě 33°C:-) Konečně. Museli jsme to dneska chladit pivem :-D

Závěrem za naším výletem bych jen chtěla říct, že se mi to moc líbilo a jsem ráda za všechno, co jsme viděli a zažili. I to spaní v autě. Kdo může říct, že spal v Paso Robles na parkovišti:-) Jirka pak dá do kupy více údajů, já si jen pamatuju, že jsme najeli 4600 km, což není zase tak málo, ale bylo to všechno moc super.

Poslední fotky z toho výletu jsou v galerii:-)