San Francisco

Jako na dovolené to teď máme u nás doma, protože jsme dnes prodali postel a komodu, takže spíme na gauči a trička a košile už máme v kufru, ze kterého si to oblečení teď bereme. Ale je to cool. Teď už z velkých věci jen ta pohovka a kolo. Snad to taky půjde.

Jinak v práci teď vyšilují kvůli bezpečnosti, tak je to tam taky trošku divoké, ale vzhledem k tomu, že už jen sedm pracovních dní a jsou Vánoce, tak je to taky cool:-)

O víkendu jsme se viděli s Janou, Cedricem a Vilíkem. Šli jsme se projít po Telegraphu, kde byly trhy. Ráda bych řekla vánoční trhy, ale neprodávali svařák, ani punč a taky je tu přes den 16°C, tak bych řekla, že to byly jen tak trhy, ale i to bylo cool:-)

Jediný, co není cool jsem já, že tak málo píšu. Ale vy mě stejně máte všichni rádi a nezlobíte se, takže je všechno cool:-)

Oficiálně prohlašuju, že jsem klesla na Jirkovu úroveň, co se týče psaní příspěvků. Hrůza se mnou. Ale snad mi bude omluvou to, že toho teď máme nad hlavu.

V práci oba dva doděláváme, co se dá. Skoro bych řekla, že toho je víc než dost. Ale s tím se asi počítalo. Taky už jsme začali prodávat nábytek. V pondělí jsme dali na net inzerát na jídelní stůl, gauč a celou ložnici. Hned v to pondělí jsme prodali ten stolek a v pátek si přijede pán pro postel a komodu. Říkal, že se ještě musí rozmyslet ohledně nočních stolků, ale i kdyby je nechtěl, tak ty by se snad daly prodat jednoduše. Zatím tedy pořád máme gauč. No a pak všechny drobné věci. Drobnými věcmi míním vlastně kuchyňské náčiní. Když bude krize a nikdo to chtít nebude, tak to odvezeme do charity a třeba tím nějakou korunu vydělají:-)

Tak jsem tu svoji přednášku přežila. Teda přes den jsem se parádně vystresovala, ale to už je taková klasika. No a přednáška samotná pak relativně dobrá. Nakonec jsem jim ukázala dvě fotky z můví najt, tak se všichni smáli a to bylo ok. Hlavně proto, že mě pak nedusili s otázkama.

Jo, a zapomněla jsem si v práci mobil.

Zítra mě čeká poslední přenáška tady v práci. Prezentace je hotová, zkontrolovaná od šéfa a už jsem si ji třikrát zkoušela říct, včetně jednou před Jířou. Ještě budu trénovat i zítra, ale pro případ, že by to nedopadlo dobře a buď mě švihlo a nebo mi utrhli hlavu, tak děkuju svým čtenářům za věrnost. Zítra se ozvu.

P.S. Já si ve skutečnosti nemyslím, že mě švihne a nebo že mi utrhnou hlavu. Jen dělám fóry:-)

Včera, alias ve čtvrtek, tu bylo díkuvzdání. Je to už docela dlouhá tradice a pro američany asi i hodně důležitý svátek. Mně se na tom líbí hlavně to, že jsou čtyři dny volna. To za prvé. A za druhé taky Stuart vařil a pozval nás na večeři, která byla luxusní. Máme v lednici krabičky, které jsme si napakovali u nich extra jídlem a ještě to budeme dnes, alias v pátek, večeřet. Už se těším.

Pátek, na druhou stranu, už asi nebude stará tradice, ale od tohoto dne začínají vánoční slevy. Takže kdo toho hned využil? Ano, my. Ráno jsme nabrali Stuarta a Martinu a jeli jsme do Best Buy, což je obchod s elektronikou, kde jsem si koupila hru na playstationa. Pak jsme pokračovali do Vacaville a tam to bylo hodně VELKÝ!!! :-) Nakoupili jsme tunu věcí, ale mega radost mám z mojí nové kabelky:-) Musela jsem své „staré“ kabelce pořídit menší kámošku. No, už ji mám.

A tím zábava končí. Zítra musím udělat přednášku do práce. Moc velkou radost z toho nemám, ale udělat se to musí a navíc pak už budu mít od přednášek (aspoň tady) pokoj. Takže se vlastně docela těším.

… co si asi myslí lidi, co mě neznají, když si čtou moje příspěvky. Nevím, no. Ale musím nad tím přemýšlet, už jen kvůli tomu, co se chystám napsat teď. Už hodně dlouhou dobu, resp. od té doby, co chodím na jogu, dumám nad tím, jak se to stalo, že mám šišatou hlavu. Vždycky když končíme hodinu jogy, tak jen tak ležíme na podložkách, aby se „nám uklidnil proud energie“ nebo nějaký podobný kec no a mně ta hlava pořád trochu padá doprava. Takže zatímco ostatní (asi) rozjímají nad smyslem života, já myslím na to, jestli jsem třeba ležela nakřivo, když jsem byla malá a tak. Prostě jistě chápete, že to je otázka života a smrti:-)

No ale pokud zrovna nepřemýšlím na svou šišatou, ale jinak dokonalou (HA HA) hlavou, tak je to tu celkem v klidu. Teda, v práci je to na palici (na šišatou palici), protože nevím, kam dřív skočit a výsledky by mohly být trošku lepší. Na druhou stranu se nenudím. A taky jdeme pracovat už jen zítra alias ve středu a pak máme až do pondělí volno, protože je díkuvzdání.

Ve čtvrtek (to je díkuvzdání) jdeme na večeři ke Stuartovi a Martině, v pátek jedeme na nákupy do Vacaville a o víkendu (a možná i ve čtvrtek dopoledne) musím dát do kupy poslední přednášku na mítink do práce.

Jo, a na Union Square otevřeli bruslící plochu, tak tam s Jířou někdy půjdem. Už se těším.

To, že jsem slepá, to vím už dlouho. Ale poslední dobou jsem byla ještě slepější než obvykle a už mě to zlobilo, tak jsem si na minulý čtvrtek domluvila návštěvu očního. Bylo to v pohodě. Doktor mi začal vykládat, jak byl v 1992 v Čechách a jak se mu tam líbilo, takže ten čas u něj utekl docela rychle. Nejdřív mi teda změnil dioptrie na 3.25 pro čočky a 3.5 pro bryle (z puvodnich 2.5) a pak mi řekl, že aby mi mohl zkontrolovat oko (asi sítnici, ale nejsem si jistá), tak mi musí rozkapat panenky, aby byly pořád velké. Hm, to, že to bude 10 vteřin štípat, to mi řekl asi půl vteřiny před kápnutím (asi abych nezdrhla), ale nejvetší sranda pak byla, že ty oči se dávaly do kupy až do večera. Jestli jste viděli Shreka a v něm toho kocoura, když škemral, tak tak jsem vypadala já asi šest hodin. Šéf říkal, že se mám nechat vyfotit, aby bylo vidět, jak jsem sjetá. No prostě sranda:-)

V pátek a v sobotu jsme pak slavili Jirkovy a Martiny narozky. V pátek jsme šli do Raleighs, kde dávají na narozeniny zdarma Guiness, ale musí ho člověk vypít na baru a naráz. Nastavila jsem Jířovi laťku vysoko, protože já jsem to v srpnu dala, tak se stresoval. Ha ha. Ale taky to dal a ještě rychleji. To ovšem není zase takové překvápko, protože je to starý alkoholik:-)

V neděli pak přišli na oběd Stuart, Martina, Jana, Cedric a Vilík. Udělali jsme jim ptáčky. To vaření byla sranda, protože když jsem je dala dusit, tak jsem zapla sporák, šla jsem žehlit a chvilku jsem na to nekoukala, až pak na mě volal Jířa, protože to začlo přetíkat a ta troška oleje, co tam byla stačila, aby to na tom našem sporáku chytlo. Docela brutálně to plápolalo, ale oddělala jsem ten kastrólohrnec a Jířa ten oheň udusil utěrkou, takže se nic nestalo, ale stejně. Skoro jsme mohli opíkat buřty.

Ale to jídlo se povedlo. Měli jsme ještě bramboračku a pak domácí pseudomedovník, ale bylo to dobré. Vilík je boží a abych dokázala, jak mě miluje, tak přikládám fotku:-)