San Francisco

Po snídani jsme se sbalili a vydali se do Joshua Tree National Park. Ty Joshua stromy jsou hodně zajímavé. Velké už mají relativně normální kmeny, ale menší vypadají jako by měly i kmeny jen z uschlých listů. Jak tak jezdíme po těch parcích, tak zrovna tohle doma prostě neuvidíme, tak jsme byli rádi, že jsme do tohoto parku jeli. Šli jsme i na malou túru. Bylo to jen 1.3 míle, ale stálo to za to. Došli jsme k vlastně k malé přehrádce, kterou vytvořili první osadníci. A i dodnes se tam udržuje voda, takže to tam vypadá jak v oáze. Jak jsme šli tou pouští s těmi kameny a tohle místo se nám ukázalo, tak to bylo moc pěkné. Pásli se tam nějací „kamzíci“ a v jezírku plavaly kačeny.

Jak jsme tak obcházeli tu cestičku, tak jsme došli i k malbám od indiánů. Bývalo jich tam víc, ale někdo neměl nic lepšího na práci, než je trošku přibarvit. No jo.

A je pravda, že bych si tuhle zastávku užila víc, kdybych tak nebyla vystrašená z hadů. Naštěstí jsme žádného neviděli. Ale i tak, vidět díry v zemi, plno kamenů poskládaných na sebe – prostě jsem byla mrtvá. Pak jsme se ještě zeptali člověka v suvenýrkárně, jak často je člověk pokousán chřestýšem zrovna v té oblasti, tak říkal, že tak jednou do týdne. To si myslím, že je celkem často. Ale je pravda, že říkal, že je víceméně musí člověk vyprovokovat, aby kousli, takže asi tak.

Cestou z Joshui do Las Vegas jsme se stavili v městečku Galico, což dřív bývalo hornické městečko, kde se těžilo stříbro. Ale asi jen po dobu 30 let.

No a pak už jsme dojeli do Las Vegas, ubytovali jsme se v hotelu Stratosphere, prohráli jsme pár korun a vyjeli jsme nahoru na věž podívat se na celé Vegas z vrchu. Na té věži mají i různé kolotočové atrakce, jmenovitě – lavici, která se spustí nad tu třísetmetrovou propast, kolotoč, co se točí jen tak nad prázdnem, lavici, co se vystřeluje po úplném vršku té věže a novinka je „sky jump“, kdy vás přivážou na lano a pustí až dolů. Takže fakt jedna větší hrůza jak druhá. Byli jsme rádi, když jsme pak byli zase dole v kasínu.

Obrázky jsou v galerii:-)

Dnes ráno jsme si přispali. Vstali jsme až kolem půl deváté, protože jsme nikam nespěchali a až jsme se pomalu sbalili, tak jsme vyjeli k chodníku slávy. Asi jsme si tu oblast představovali trošku jinak, protože na nás moc nezapůsobila. Ale i tak jsme fotili hvězdy Myckeyho Mouse, Simpsnů, Pierce Brosnana atd. Malý výběr je v galerii:-)

Na té stejné ulici je i Kodak Theater, kde se odehrává předávaní Oscarů. Žádná „star“ tam v tu chvíli nebyla, asi se někde flákají:-)
Po Walk of Fame jsme zajeli do čtvrti Beverly Hills, kde jsme okukovali haciendy a veledomy a potom jsme se na hodinku zastavili na pláži Santa Monica, kde jsme se sice nekoupali, ale nedalo nám to a nohy jsme si namočili a po pláži se prošli. Počasí je až trošku  až moc teplé, ale mě to slunko a teplota ani moc nevadí, protože v Berkeley bylo poslední dobou celkem zima.

Ted už jsme v motelu V městecku Yucca Valley. Skoro bych řekla, že tu chcíp pes, ale asi se mi to jen zdá, protože motelu je tu víc, benzínka na každém rohu a tak. A protože jsme přijeli celkem brzo a v průvodci jsme našli, že ne tu v parčíku soubor soch s křestanskou tématikou, tak jsme se jeli podívat. Sochy byly moc pěkné, ale já jsem se tam bála, protože to byl samý písek a do toho sem tam nějaký strom a podle mého to bylo doupe chřestýšu. Tak jsme brzo vypadli. Ale aspoň si tam na parkovišti Peťulka vyzkoušela řídit automat:-) Šlo jí to, je šikovná.

Dnes ráno jsme na devátou hodinu vyrazili do Universal Studios, kam už jsme měli asi čvrt roku dopředu koupené vstupenky. Koupili jsme si přednostní lístky, které byly dvakrát tak drahé než ty normální, ale jak se v průběhu dne ukázalo, tak se velmi vyplatili. Ale o tom až později.

Universal Studios je zábavní park, ale i opravdové studio, kde se natáčí filmy. Po příjezdu jsme se zorientovali a udělali jsme první plán co kdy kde a jak. Pokusím se naše jednotlivé zastávky trošku popsat, protože odkaz na mou oblíbenou Wikipedii jsem v češtině nenašla.

Začali jsme jízdou na motivy Simpsonů. Celou dobu jsme seděli v takovém „autíčku“, které se jen naklánělo a stálo na místě, ale protože jsme byli obklopení ze všech (ze 360°) plátnem, na kterém se promítala jízda na horské dráze, tak to byla síla. Jak opravdová horská dráha, celkem jsem se sem tam bála, ale nakonec jsme šli dvakrát:-)

Pak jsme zašli na – tamtadatatatatááááá – na jízdu hrobkou mumie z filmu Mumie:-) jaké překvapení. To byla zase horská dráha, ale tentokrát už opravdová. Naštěstí jen malé kopečky a jen chvilku.

Po mumii jsme utíkali na Jurský park, který začíná velmi poklidně. Jen se tak jede lodičkou a kouká se po docela pěkné přírodě, sem tam z vody vyleze nějaký dinosaur a tak, takže pohoda. Ale končí to sjezdem do bazénu, takže jsme odcházeli mokří od hlavy až k patě, ale to bylo v těch milionech stupních celsia docela fajn.

Když už jsme byli mokří, tak jsme šli na živé představení Waterworld, které bylo podle filmu s Kevinem Costnerem. Samo představení bylo fajn, Jirka pak má pěkné fotky, takže až je dá do kupy, tak to bude ok. Ale po představení za námi ti herci přišli a samozřejmě se ptali, odkud jsme a tak. A jeden z nich na nás začal mluvit česky a zpíval písničku Vyletěla holubička, protože strávil dva a půl roku v čechách, kde hrál fotbal a učil angličtinu. Bylo to super překvapení.

Dál jsme byli na Shrekovi 4D – rozdíl mezi 3D a 4D je, že ve 4D se k tomu ještě hýbala lavice, pak na Terminátorovi 3D, show o tom, jak se dělají speciální efekty, hororový dům a hlavně jsme šli na projížďku těmi opravdovými studii.

Teda, seděli jsme ve vláčku a vozili nás po těch studiích, kde byly ateliéry a exteriéry a také 3D show z filmu King Kong. A to bylo super. Byli jsme v tunelu, plátno všude kolem nás a King Kong skákal z jedné strany na druhou, bojoval s Tyranosaurem Rexem a nakonec ten náš vláček zachránil – nečekaně:-) Jak jsme pak projížděli těmi kulisami, tak jsem si říkala, jestli se např. rozbité letadlo z Války světů ještě někdy použije. Snad jo.

Víceméně jsme stihli všechny jízdy i živé show. A právě díky těm našich prioritním vstupenkám. Ráno ještě fronty nebyly, ale během dne se utvořily i hodinové fronty, které my jsme s tím naším pasem předbíhali a viděli jsme všechno, co jsme chtěli. Takže těchto utracených peněz vážně nelitujeme. Zážitek to byl úplně megasuper.

Cestou ze studií jsme se stavili na kopci vyfotit si Hollywoodský nápis a pak jsme šli na večeři s Janou Vintrovou a jejím manželem:-) S Janou jsem chodila v Zábřehu do tancování, neviděly jsme se asi 5 let a rozhodně by mě nenapadlo, že budeme spolu večeřet v L.A.:-) Moc ráda jsem ji viděla.

Fotky z mojí produkce najdete jako vždy v galerii:-)

Poté, co jsme se probudili v našem čtyřhvězdičkovém hotelu s výřivkou:-), jsme se „dali do kupy“, dali si čaj u Meka a vyjeli jsme k Hearst Castle. Historii a detaily bych fakt nedala, takže zde dávám odkaz na Wikipedii, kde se zvídavý čtenář snad dočte, co potřebuje. Já jen můžu dodat, že celý tento zámek na mě udělal docela dojem. Jednak úžasným výhledem, ale hlavně tou architekturou. Je to komplex postavěný v antickém stylu. Nejpůsobivější (aspoň podle mě) pak byl venkovní a vnitřní bazén.  Ale i zbytek toho, co jsme viděli – dům pro hosty a hlavní dům – stály za to vidět.

Já vím, že tohle není přímo důkladný popis, ale doufám, že fotky z galerie budou trošku lépe vypovídající. Zítra máme na pořadu Universal Studios v LA, tak se moc těšíme.

Příspěvek napíšu snad večer, ale ráno jsem dala do kupy fotky z naší zastávky v Kings Canyon a Sequoia National Park a jsou zde v galerii:-)

O hodinu později:-) Ok, jdu na to:-) Už píšu z Los Angeles z motelu a je to fakt fajn. Včerejšek bych totiž nazvala kinder vajíčkem. Velice fajn a s překvapěním:-)

Jak už jsem psala, první noc jsme spali ve Fresnu a po snídani jsme v už před osmou ráno vyrazili do Kings Canyonu. Cesta ubíhala dobře a za chvilku jsme byli na místě. Po nákupu magnetků a pohledů jsme se jeli podívat na strom generála Granta, kterému se říká národní vánoční stromeček a je třetí nejmohutnější v USA. Měli u něho cedulku se zajímavostmi např. stejný objem, jako má dřevo z tohoto stromu, by zabralo 37 milionů ping pongových míčků atd.

Protože je to kaňon a tohle bylo „na vrchu“, sjeli jsme do údolí. Už cestou jsme obdivovali moc pěkné výhledy na hory, které byly částečně schované v mracích a bylo to jak z pohádky. Když jsme dojeli dolů, zastavili jsme u stánku, kde prodávali geody neboli drúzy. Jak jsem si přečetla, tak jsou to kameny, které vzniky tak, že jak proudila láva a udělala se v ní vzduchová bublina, která ztuhla. Na povrchu ztuhla hned, ale vevnitř tuhla pomalu a formovala krystaly. A tyhlety kamínky tam prodávali, takže jsme si jeden vybrali a sami jsme si ho mohli „rupnout“. Je to fakt moc pěkné, jak je vidět i z obrázku:-)

Poté jsme pokračovali dál cestou údolím, až k druhým vodopádům, pak zpátky a do Sequoia National Park. V tomto parku jsme viděli největší sekvoji v USA, generála Shermana. Takže ještě někde najít tu druhou největší a máme celý stupínek vítězů. Tahle největší sekvoje už neroste do výšky, ale jen do šířky, ale i tak její každoroční přírůstek vydá za několik normálních stromků.

Cestou z parku jsme se ještě stavili v sekvojovém muzeu, kde pouštěli video popisující důvody, proč jsou sekvoje kontrolovaně vypalované. Je to např. kvůli tomu, aby se tím teplem otevřeli šišky a ty vysypou semínka, nebo kvůli tomu, aby se zničil mech, co roste po stromech a nebo kvůli tomu, aby se zničil plevel, který těm stromům bere živiny a světlo.

Protože pak bylo relativně brzo a na neděli jsme měli naplánovaný Hearst Castle, který byl asi dvě a půl hodinky od toho parku, rozhodli jsme se, že dojedeme až k pobřeží, tam si najdeme motel, přispíme si  a ráno pojedeme na prohlídku. Plán to byl super, realizace horší. A tady právě přichází to překvapení. Když jsme o půl deváté přijeli do Morro Bay (naše vybrané město na přespání), byly všechny motely i hotely (včetně Marriottu), tak přecpané, že jsme to po čtyřech hodinách hledání bydlení zakempili v autě:-) Až později jsme se dozvěděli, že se zrovna hrál nějaký zápas v americkém fotbale. Příště budeme chytřejší. Naše stání bylo na parkovišti u obchodního domu, McDonalda a benzínky a rozhodně jsme tam nebyli sami. Měli jsme trošku strach, jestli usneme, ale nakonec jsme spali jak budulínci. Možná tomu trošku pomohl mamky a taťky rum, co jsme si vzali s sebou:-) Neříkám, že takové nocování musím mít pořád, ale bylo docela „cool“:-)

Utíkám psát o dnešku:-) Za 30 minut je to tu i s fotkami.

Dnes nás čekalo velké praní, uklízení a balení, protože jsem se vydali na naši velkou poznávací cestu. Nejdřív mě Peťulka opustila, protože si jela do San Francisca vyzvednout kolo, co vyhrála v soutěži o nejlepší převlek. Měli se obléct jako nějaká hudební hvězda a Peťula šla za Lady Gagu a vyhrála. Samozřejmě právem. A kolo je super.

Pak už to šlo ráz naráz. Vyprat, usušit, trošku přejet žehličkou, porovnat to po bytě a už jsme šli s Jirkou pro auto. To je v pohodě. Je pohodlné a zatím to vypadá, že moc nežere. Pak to spočítám. Taky jsme přišli na to, že naše Visa kreditka zaplatí 9 dolarů z 24 denně za pojištění, tak nám to taky udělalo radost, protože hned je to ušetřená stovka.

Nakonec jsme ještě museli na poštu, protože naši nám poslali balíček a ten líný pošťák ani nezkusil zaklepat a rovnou hodil do schránky papírek, že jsme nebyli doma a že si máme přijít na poštu. Copak o to, ale prý vyzvednout nejdříve druhý den. Hm. Tak jsem to tam paní pěkně vysvětlila, ale naštěstí už tam ten balík byl, tak jsem byla ráda.

Když už jsme konečně opravdu vyrazili na cestu, tak jsem si vzpomněla, že nemám kameru a ztratili jsme 45 minut tím, že jsme se pro ni vraceli. Ale teď už jsme v motelu ve Fresnu, které je kousek od našich zítřejších zastávek Kings Canyon a Sequoia National Park. Ujeli jsme dnes asi 320 km a mapka je přiložená:-)

Dnes jsem udělala změnu v příspěvkování a nejdřív jsem nahrála na web fotky a až teď píšu text, takže zvídavý čtenář měl možnost prošťourat stránky a podívat se:-)

V pátek večer jsme (stejně jako před dvěma týdny) vyzvedli auto u Jany a u Cedrica. Vilík už spal. Nevím, v 9 hodin večer aby miminko spalo, to se mi nějak nezdá :-) V sobotu ráno jsme se pak kupodivu vypravili včas a v devět už jsme byli na cestě do Big Sur. Tady bych vážně odkázala na galerii, protože tam byla ta příroda naprosto krásná. Jeli jsme podél pobřeží, sem tam jsme zastavili a fotili. Nakonec jsme dojeli k státnímu parku Julie Pfeifer Burns, kde byl maličký vodopád  v zátoce. Tam bylo tak o pět stupňů víc než všude jinde a bylo to fajn. Bylo totiž celý den relativně zamračeno a slunko vylezlo jen sem tam.

Po poledni jsme se vraceli zpět k Monterrey, najedli jsme se v Denny’s a jeli jsme (respektive jsme bloudili) k přístavu a utíkali jsme na loď, která nás odvezla na moře na velryby. Ještě než jsme odjeli, tak jsem se vyfotila s papouchem, bylo to „cool“, protože mi ozobával šňůrky od mikiny.
Jak jsme jeli na té lodi, tak jsme projížděli kolem lachtaní kolonie, kde byl naprosto neuvěřitelný smrad. Ale to jen tak bokem. Cestou jsme viděli i delfíny a albatrose. Velryby jsme měli dva druhy, keporkaky (to je fakt velryba, nekecám) a modrou velrybu. Keporkaci skákali a otáčeli se, takže byli docela pěkně vidět. Nelze tak soudit podle fotek, protože když se vynořily a zmáčkli jsme spoušť, tak ryba už zase byla dole, ale tak něco málo se nám podařilo. U modré velryby jsme viděli jen vodotrysk. Bylo to moc fajn, velryby asi hned tak neuvidíme. Jen se tak loďka kývala o milión šest a jedna třetina naší výpravy to odnesla.

Druhý den ráno jsme jeli do Carmel, kde je jedna z misií, které zakládal jeden člověk a je tam i pohřbený. Pak jsme vyrazili do Santa Cruz, kde jsme zase prolezli náměstí a celý náš víkend jsme zakončili v outletech v Gilroy, protože jsme neměli NIC na sebe:-) Obzvláště Jirka a náhodou nekecám.

V práci teďka v pohodě, v józe taky. Dneska jsme dělali stojku na ramenách, což je prostě normální svíčka, jen se u toho musí dělat divadlo. Už se moc těším na cestování po všech těch národních parcích, městech a tak. Jupíííí

Zde ještě jednou odkaz na galerii:-)