Category Archives: Začínáme

Jsme tady!

Všechno v pořádku: cesta do Vídně, ubytování na letišti i následný let proběhli dobře, o podrobnostech se rozepíšeme později. Prozatímní ubytování v San Franciscu (Alamedě) je fajn.

Pokračování později – pokud se nám podaří rozchodit místní internet na hotelu (což nám dneska trvalo celou noc;)

Let

V pondělí jsme vstávali docela brzo, už před pátou, abychom přišli včas na check-in. Letadlo do Londýna nám letělo v 7:40. Před šestou už jsme byli odbavení včetně zaplacené nadváhy na dvou naších kufrech:-)

Cesta letadlem z Vídně do Londýna pak nebyla ničím zvláštní, jen jsem nechápala, jak to letadlo může skákat v mlze. Ale asi na to nejsem moc chytrá. Nejspíš má mlha hrbolky. Větší sranda pak nastala po přistání v Londýně. Pilot sice zahlásil, že máme dobré „parkovací“ místo, že je to blízko k přestupům, ale to, že se před tím musí projít snad celým letištěm přes různé přepážky, to už nám neřekl. No, na bránu k letadlu do SF jsme doběhli tak tak. Zařadili jsme se do fronty k letadlu a … pak jsme si na hodinu a půl sedli. Naše letadlo měli totiž nějakou poruchu a tak nám chystali jiné. Jaká porucha to byla, to nám neřekli a mám strach, že bych tomu nerozuměla, ani kdyby to bylo česky. Nicméně po nasednutí do letadla už bylo vše v pořádku.

Každý jsme v sedačce před sebou měli malou televizku, aby cesta líp utíkala, a to bylo fajn, protože mé oblíbené filmy se poněkud liší od Jirkových oblíbených filmů. Já to ale nechápu, protože Mumii, Hellboye, Harryho Pottera a Moulin Rouge přece musí mít rád každý:-) Jediné, co jsme viděli stejně byli jedni Simpsni a jedni Přátelé. Cestou jsme tedy nudou moc netrpěli, ani žízní, ani hladem. Po přistání v SF šlo všechno jak po másle. Imigračních úředníků bylo na přepážkách docela hodně, takže jsme čekali asi deset minut, než se na nás dostala řada a i u našeho úředníka, to proběhlo v pohodě. Venku pak na nás čekala Jirkova kolegyně Jana, která nám řekla, jakou jízdenku a kde si ji koupit, dojela s námi do města a vůbec bylo fajn, že na nás počkala. Měli jsme ten příjezd o mnoho jednodušší.
Na hotel jsme se pak dostali taky relativně rychle, strčili jsme kufry do pokoje a šli si něco koupit na večeři, protože tu bylo asi 6 večer, tak abysme nešli spát. No, plán to byl dobrý, spát jsme šli kolem deváté místního času, ale stejně jsme se ve tři ráno vzbudili a čučeli jsme na sebe:-) Tak jsme aspoň zkusili hotelový net, který stejně nejde a ještě jsme na chvilku usnuli.

Odjezd

Naše cesta vlastně začala už v neděli 11. ledna, protože jsme se museli dostat do Vídně a tam přespat kvůli brzkému rannímu letu. Na nádraží do Brna nás hodili naši, ještě jsme si stihli dát ve Vaňkovce kafe, dostala jsem za úkol objednat je pro nás pro všechny. No, všichni kromě mamky si vybrali. Pro ni jsme měla vybrat já. Tak jsem jí vybrala Americano (nebo tak nějak se to jmenovalo). No, a už od pohledu to bylo pěkně hnusný kafe, prostě jen černá voda. A prý to i tak chutnalo. Jo, prostě se mi něco povedlo.

Pak už jsme museli pomalu na nádraží na vlak. Loučení nebylo nic příjemného, ale to asi ani člověk nemůže chtít. Takže jsme nasedli na vlak a jeli. Ve vlaku to bylo jako ve vlaku, normálka. Na Simmeringu jsme přesedli na osobák směrem na letiště. A to byl první a zatím asi poslední problém: nebyl tam funkční záchod. Takže jsme po 15-ti minutách jízdy vystoupili na stanici Leopoldau, kde jsme využili rakouské veřejné toalety. Rázem se polovině z nás výrazně zlepšila nálada a z obličeje té polovině zmizel lehce zoufalý výraz. Pak jsme teda nastoupili na další vlak a dojeli v klidu na letiště, kde jsme měli zamluvený hotel. Ten byl moc pěkný. Jen jsme se moc dobře nevyspali a co chvíli jsme byli vzhůru – asi jsme přece jen byli trochu nervozní z té cesty:-)