Category Archives: Průvodce

Civic Center – City Hall

City Hall v Civic Center Městská radnice (City Hall) byla v San Franciscu postavena v roce 1915 u příležitosti výstavy Panama-Pacific Expositon. Její kopule (mimochodem, inspirovaná chrámem sv. Petra ve Vatikánu) je vyšší než kopule Kapitolu ve Washingtonu, D.C.

A trochu toho umění ;) (City Hall San Francisco) City Hall se nachází v části Civic Center, která byla zbudována po zemětřesení v roce 1906. Říká se, že Civic Center je zřejmě neujpravenějším městským komplexem v USA. To je možná pravda, ale podle mě Civic Center dělí “turistickou” část San Francisca (s Union Square, Powell Street a Cable car) od části, kde není problém narazit i na lidi, kteří se z vás snaží vymámint nějaký ten groš aniž by nabízeli nějaký ten typ kulturního vystoupení.
U City Hall je ale třeba i Asijské muzeum (Asian Art Museum).

Peťulčin příjezd

Peťulka Tak jsme včera večer vyzvedli našeho cestovatele na letišti. Byli jsme tam už půl hodinky před příletem, abychom měli jistotu, že Peťulku opravdu nepropásneme. Ale. Petra měla možnost dostat se ven dvěma východy a my jsme samozřejmě stáli u druhého, takže když pak napsala smsku: kde jste a já jsem jí odpověděla: čekáme u jednoho z východů, tak Petra odpověděla, že už je u kufrů. Víceméně prošla skoro kolem nás, ale neviděli jsme se. Vzdálenost ke kufrům byla asi deset vteřin, takže za chvilku jsme se s Peťulkou přece jen setkali 🙂

Dovezl i odvezl nás Robert, což bylo fajn, protože Petra přilétala až o půl desáté, takže i autem jsme byli doma až kolem jedenácté. Metrem by to bylo minimálně o půl hodiny víc. Na bytě jsem pak Peťulce dala (kupodivu 🙂 podle ní) i najíst, povídali jsme si a pak jsme šli spát.

Ráno šel Jirka na brzo, ale já jsem se ještě válela s Petrou a kecaly jsme. Nakonec jsem se ale taky musela sbalit a valila jsem do laborky. Petra pak říkala, že si ještě pak lehla. A to se není co divit, protože my, když jsme přijeli, tak nám to trvalo týden, než jsme pořádně spali a zbavili se jet-lagu. Odpoledne se pak šla projít kampusem a počkala na mě na autobusové zastávce, kam jsem přijela z práce. Potom jsme se šly projít, počkaly jsme na Jirku, koupili kopr na koprovku a šli jsme domů. A poslední asi půl hodinu Peťulka s Jirkou paří mlátičky na playstationu a já píšu příspěvek:-)

Point Reyes National Seashore

Point Reyes Trojůhelníkový kus země, který je přimknutý k pobřeží Marin County, se už přes šest miliónů let pomalu posouvá podél pobřeží Kalifornie směrem na sever. Například během zeměstřesení v roce 1906 se posunul o celých 6 metrů (jako důkaz slouží vytlačený most v návštevnickém centru Bear Valley).

Point Reyes Lighthouse Na tomto “poloostrově” se nacházejí hlavně mléčné farmy a tři malá města (Point Reynes Station, Olema a Inverness). Určitě navštivte maják na špičce poloostrova. Dostanete se k němu snad jedinou silnicí, která vede přes celý poloostrov, ale zase si můžete prohlédnou krásnou kopcovitou krajinu s již zmíněnými mléčnými farmami, stádami dobytka a ostře seříznutými útesy. Nezapomeňte si vzít teplejší oblečení – u majáku fouká. Dost.

Česká hospoda

Ocitnete-li se v tomtou koutě světa, určitě si nenechte ujít návštěvu české hospody, která se nachází v městečku Inverness. Je to takové malé zjevení. Točí Plzeň (výbornou!) a servírují řízek, kachnu, guláš, štrůdl a pod.

Paní hostinská Hospoda založená v roce 1960 se jmenuje Vladimir – po rodičích (pravděpodobně) současné majitelky, kteří oba odešli z Československa v roce 1949, aby se potkali až v San Franciscu a založili spolu hospodu.

Interiér hospody je vyzdoben obrazy Masaryka, prezidentskou standardou, obrazy krojovaných moravských žen a naší vlajkou. Toalety najdete podle nápisu Muži a Ženy (včetně anglického překladu, asi aby jim nechodili ven).

My jsme si dali guláš a polívku a pochutnali jsme si. Sice mě překvapilo, když jsem guláš dostal v (krásné malé) keramické mističce obložené uvařeným červeným zelím, třemi malými houskovými knedlíky (velmi dobré) a sálátem lemovaným na plátky nakrájenými jahodami. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Menší nevýhodou je cena – guláš za $17 jsem ještě neměl. Na druhou stranu, půllitra piva za $5 je tady dobrá cena. A teď si vyberte.

Test (znalost kalif. pravidel pro řidičák)

Dnes jsem udělala první krok k získání kalifornského řidičáku. Ten potřebuju, pokud tu chci jako člověk, který tu bydlí a má tu práci, řídit. Turisté mohou normálně řídit se svým řidičákem ze svého státu.

Jela jsem do pobočky v Oaklandu. Je to asi 15 minut autobuse od našeho domu. Po příchodu jsem vystála kratinkou frontu k přepážce, kde se mě paní zeptala, co potřebuju, dala mi na vyplnění formulář a pořadové číslo k další paní.
U dalšího okénka (po ohlášení mého čísla) jsem paní odevzdala:
1)    vyplněný formulář
2)    pas s kartou I-94 (víceméně imigrační kartička)
3)    pracovní povolení
4)    český řidičák
5)    Social Security Number
6)    a zaplatila jsem poplatek $28.

Poté, co si zapsala všechna potřebná data, tak po mě jen chtěla, abych přečetla písmena na tabuli za ní. Když jsem tam šla, tak jsem z toho měla trošku strach. Neměla jsem ani zdání, jak daleko a jak velká ta písmena budou. Naštěstí to bylo úplně v pořádku. Vzdálenost té tabule byla cca 3 m a písmena dostatečně velká, takže i já slepoň jsem to přečetla. Paní mi dokonce řekla, že perfektně vidím. Na to se mě zeptala, jestli nosím čočky, tak jsem jí popravdě řekla, že jo. To si také zapsala. Stačilo jí, že jsem jí to řekla. Myslím, že u nás by bylo potřeba nějaké lékařské potvrzení.

Tím jsem skončila u téhle přepážky a byla jsem poslána k další:-) Tam jsem se podepsala na elektronickou podložku, dala otisk palce a vyfotili si mě. A konečně jsem dostala svůj test. Byl to test č. 6. Každý test má 36 otázek a člověk může mít 6 špatně. Každá otázka má tři možnosti, ale správně je jen jedna. Já jsem naštěstí měla špatně jen dvě otázky. Jednu jsem nevěděla, protože jsem pořádně nerozuměla daným možnostem a tu druhou jsem popletla, protože jsem si myslela, že zákon neomezuje kouření v autě v přítomnosti dětí:-) Popravdě je to striktně zakázáno:-)

Když jsem teda odevzdala ten test a měla jsem ho správně, dostala jsem dočasné potvrzení. S tím můžu řídit dva měsíce. A do té doby si musím ještě udělat zkoušku z řízení. Tak snad to taky dopadne dobře:-)

Fischerman’s Wharf

Krabi II Už podle názvu je jasné, že Fischerman’s Wharf (Rybářův dok) patřil rybolovu. Ten je dnes nahrazen (povětšinou) italskými restauracemi specializujícími se na podávání darů moře.

Hlavním lákadlem je slavný sanfranciský krab Cancer magister, podávaný v sezóně od listopadu do června více i méně luxusními podniky. Fischerman’s Wharf není ale jen o plodech moře, ale i o mnoha dalších obchodech, muzeích a atrakcích.

Můžete zde navštívit velké akvárium nebo si půjčit kolo a jet se projet k nedalekému symbolu San Francisca – mostu Golden Gate.

Museum of the City of San Francisco a Treasure Island Museum vystavují arterfakty a předměty zobrazující barvitou minulost města. Ve Wax Museum vás uvítá skoro 300 voskových figurín významných osobností dneška i historie. Samořejmě v životní velikosti. Můžete potkat členy britské královské rodiny, Elvise, Beethovena a nebo slavnou Marylin. Celý spodní vestibul tohoto muzea je věnován expozici o Titaniku. A propo Titanik, když už procházíme Fischerman’s Wharf, nesmím zapomenout ani na ponorku USS Pampanito.

Zajímavým muzeem je určitě Ripley’s Belive It Or Not! Museum (Ripleyovo Věřte nevěřte muzeum), které nese název podle kalifornského rodáka Roberta I. Ripleyho. R.I. Ripley byl ilustrátor a sběratel různých podivných věcí. V jeho muzeu si můžte prohlédnou například lanovku zhotovenou z 275 000 sirek, dvouhlavou krávu a nebo repliku muže, který měl v každém oku dvě zornice (opět v životní velikosti).

Tuleni Jednou z hlavních turistických atrakcí jsou lachtani (lachtani kalifornští), kteří se vyhřívají na molech. Turisté je mají radši než majitelé lodí, protože jim je ničí a pokud by jste se s lachtanem dostali do křížku, tak je schopný vám i urvat ruku.

Důležitou součástí Fisherman’s Whar je Pier 39 (Molo 39) z roku 1905. Toto přístaviště nákladních lodí bylo v roce 1978 zrekonstruováno do podoby klidné rybářské vesnice. Mezi námi, ona to zas až tak moc klidná rybářská vesnice není, protože je to plné turistů a jak množstvím lidí, tak i výšší cen by se to dalo přirovnat k našemu Václavskému náměstí.

Houslista V rybáršké vesničce potkáte pouliční umělce (od kejklířů, přes malíře a karikaturisty, až k muži hrajícím na jednostrunné housle – a to tak falešně, že jsem to i já poznal). Můžete se svést na poschoďovém montmartrovském kolotoči nebo si zkusit tzv. Turbo Drive, což je simulátor horské dráhy.

USS Pampanito

Ponorka I Ponorka USS Pampanito – kotvící v současné době u břehů Fischerman’s Wharf – se účastnila bojů 2. světové války. Všechny boje přečkala bez úhony, přičemž potopila šest nepřátelských lodí a několik jich těžce poškodila.

Bohužel pro spojence zasáhla ponorka i lodě vezoucí britské a australské válečné zločince. Posádka ponorky Pampanito ale dokázala zachránit 73 mužů a dopravit je do bezpečí.

Ponorka III V dobách bojů vyrážela s posádkou tvořící 10 důstojníků a 70 námořníků. Abych pravdu řekl, tak nevím, kam se všichni ti námořníci poskládali, protože uvnitř je opravdu málo prostoru. A plné bojové nasazení a „organizovaný chaos“ si už nedovedu představit vůbec.

Prohlídka ponorky začíná na zádi a končí na přídi – kde je torpédová místnost. Co mě překvapilo byly kavalce upevněné nad torpédy. Na druhou stranu, pokud by došlo k zasažení ponorky, tak je asi jedno, kde zrovna ležíte. Další z věcí, co na mě docela zapůsobila byl telegram pro jednoho z vojáků informující o tom, že se mu narodil syn. Pár strohých informací a nic víc – asi měl dotyčný v tu dobu radost, ale určitě chtěl být jinde.

Spisovatel Na konci prohlídky jsme se potkali s pánem, který píše o ponorkách knihu. Měla by se jmenovat Hidden sky (Skryté nebe). Tak až někdy takovou knihu uvidíte, tak dejte určitě vědět.

Telegraph Hill & Coit Tower

Maják Osmdesát šest metrů vysoký pahorek Telegraph Hill byl původně Mexičany nazýván Alta Loma, aby se mu poté – kvůli kozám pasoucích se na jeho stráních – říkalo Goat Hill (Goat – Koza). Své současné jméno – Telegraph Hill – získal v roce 1850, kdy bylo na jeho vrcholku nainstalováno signalizační zařízení, které upozorňovalo městské obchodníky, když do zátoky Golden Gate vplouvaly lodě.

Východní strana kopce se strmými pěšinami se prudce svažuje, protože se na ní až do roku 1914 těžil dynamitem kámen, který se používal  na zavážky a dláždění. Mírnější západní svah přechází ve čtvrť „Little Itally“ – „Malou Itálii“ – jejíž centrem je náměstí Washington Square.

Dříve byl kopec čtvrtí přistěhovalců bydlících v dřevěných chatrčích a rozervaných umělců milujících Homolkovic panoramata.

Coit Tower

Kryštov Kolumbus a Coit Tower Věž Coit Tower byla na vrcholu Telegraph Hillu postavena v roce 1933. Jméno věže patří investorce stavby Lilie Hitchcock Coit – (prý) výstřední průkopnice a filantropka. Železobetonovou sloupcovitou věž vysokou 64 metrů navrhl architekt Arthur Brown. Věž byla postavena na počest sanfranciského hasičského sboru a pravděpodobně právě proto se podobá hasičské proudnici. I když některé prameny uvádějí, že tato podobnost je čistě náhodná.

Ve stínu věže stojí na vrcholu Telegraph Hillu i socha Kryštova Kolumba.

Spropitné Po vyjetí výtahem nahoru ($5) si z vyhlídkové plošiny můžete prohlédnout nejen San Francisco ale i celou oblast (Bay Area) jako na dlani. Výtah obsluhovala Číňanka, která mluvila anglicky tak, že jí nerozuměli ani rodilí Američané. Pokud se vám i přesto bude jízda výtahem líbit, můžete nechat spropitné v připravené kasičce.

Pohled z Coit Tower II Vestibul věže je pomalován nástěnnými malbami, jejichž zhotovení sponzorovala v roce 1934 vláda v rámci programu podpory nezaměstnaných umělců v rámci hospodářské krize, na kterém se podílelo celkem 25 umělců. Téma práce bylo zobrazeno ze všech možných směrů, včetně výjevů znázorňující právě probíhající loupež, život v docích, továrnách, na polích. Dočetl jsem se, že některá zobrazená politická témata vyvolala takový rozruch, že došlo až k oddálení oficiálního odhalení díla. Abych pravdu řekl, tak mi obrazy velmi silně připomínají budovatelské obrazy z 50. let.

Cable car

Cable car Na palubě první lanové tramvaje – cable car – byl 2. srpna 1873 i její vynálezce Andrew Smith Hallidie. Na myšlenku, jak odstranit problém s dopravou na strmých sanfranciských svazích přišel, když viděl tragickou nehodu, při níž sklouzla z kopce koňská tramvaj a strhla s sebou i koně.
Jeho systém se stal velmi úspěšným a od roku 1889 bylo v provozu už osm tratí. Před velkým zemětřesením v roce 1906 stoupl celkový počet vozů na více než 600. Po nástupu spalovacího motoru se tramvaje staly zastaralými. Když ale v roce 1947 proběhla snaha o jejich nahrazení autobusy, vyvolalo to protesty veřejnosti a zůstaly zachovány alespoň nynější tři trasy s celkovou délkou kolejí 25 km.

Jak funguje lanová tramvaj

Cable car Smyčkové lano vedoucí pod ulicemi je pomocí systému drážkovaných kladek navíjeno a odvíjeno z centrální strojovny. Řidič zatáhne za řídící páku, která projede úzkým otvorem ve vozovce a sevře lano vedoucí pod ní. Je-li potřeba zastavit, pustí páku a použije brzdu. Tu obsluhuje druhý muž „na zádi“ tramvaje. Rychlost vozů je konstantních 15.5 km/h.

Andrew Smith Hallidie

Narodil se v roce 1836 v Londýně. V pozdějších letech přijal jméno svého strýce, vyučil se mechanikem a v roce 1852 se přestěhoval do San Francisca, kde založil firmu vyrábějící drátěná lana.

V roce 1873 představil první lanovou tramvaj, díky čemuž mohla na sanfranciských kopcích vyrůst zástavba.

Tipy & Triky

Pohled z Cable car Pokud pojedete ze stanice Powell (centrum města) k Fisherman’s Wharf (Hyde & Beach), tak si zkuste sednou na pravou stranu (ve směru jízdy). Ke konci cesty se vám totiž otevře krásný výhled na Telegraph Hill s Coit Tower. Můžete také vystoupit na Lombard street – nejzatočenější ulici světa.

Na stanici Powell je kruhová točna, kterou obsluhují samotní řidiči tramvaje. Budete mít dostatek času prohlédnout si, jak otáčení funguje, protože kolem točny se řadí fronta na samotnou Cable car.

Cable car Na Cable car lze nastupovat a vystupovat kdekoli po cestě (ono to taky trochu souvisí s tím, že síť zastávek je velmi hustá). Zastávky jsou značené kaštanovou barvou s obrysem tramvaje v bílé barvě, případně žlutou čárou na silnici kolmou na koleje. Při nastupování a vystupování za jízdy nebo těsně před zastavením si dávejte pozor. Velmi často se totiž stává, že jsou lidé tramvají zachytnuti třeba za kabelku, svetr apod.

Nevím, jak je to potom s placením, ale co jsem stihl odpozorovat, tak se pravděpodobně platí cena úměrná délce trasy. Jedna celá jízda stojí $5 (děti do pěti let zdarma) a jízdenky se kontrolují hned po nástupu.

Lanové tramvaje jezdí denně od půl sedmé ráno do půl jedné ráno na třech trasách. Jméno každé trasy je uvedeno na čele, zádi a obou bocích tramvaje. Nejpopulárnější trasou je Powell – Hyde, dále jsou to trasy Powell – Mason a California.

Více informací o dopravě po San Franciscu: 511.org