Category Archives: Práce

Jsem pořád tu:-)

Tak jsem tu svoji přednášku přežila. Teda přes den jsem se parádně vystresovala, ale to už je taková klasika. No a přednáška samotná pak relativně dobrá. Nakonec jsem jim ukázala dvě fotky z můví najt, tak se všichni smáli a to bylo ok. Hlavně proto, že mě pak nedusili s otázkama.

Jo, a zapomněla jsem si v práci mobil.

Poslední přednáška v LBL

Zítra mě čeká poslední přenáška tady v práci. Prezentace je hotová, zkontrolovaná od šéfa a už jsem si ji třikrát zkoušela říct, včetně jednou před Jířou. Ještě budu trénovat i zítra, ale pro případ, že by to nedopadlo dobře a buď mě švihlo a nebo mi utrhli hlavu, tak děkuju svým čtenářům za věrnost. Zítra se ozvu.

P.S. Já si ve skutečnosti nemyslím, že mě švihne a nebo že mi utrhnou hlavu. Jen dělám fóry:-)

Jednoho dne…

… jsem si takhle uvědomila, že jsem už týden nic nenapsala 🙂 Ale ono jako co furt psát? Ráno vstaneme – Jirka na sedmou, já na devátou, ale tak to má být. Pak teda jsme jako v práci, pak jako jdeme domů, pak jako cvičit, pak děláme, že jako vaříme a tak jako dál:-)

Ale zase taková nuda to není. Zrovna teď mám v práci pokaženou UV lampu. A to je prostě děs. Už blba před dvěma týdny, ale koukl na to kolega, vyměnil žárovku a vypadalo to dobře. No, už to zase blbne. Respektive, asi opět rupla ta žárovka a to je teda blbý, protože normálně vydrží aspoň půl roku a hlavně jedna stojí $1 000, slovy tisíc dolarů. Takže jsem zavolala do servisu a to teprve začala sranda, protože ten pán po mně chtěl, ať mu popíšu, co to dělá. Ha ha, kdyby aspoň řekl, můžeš česky, tak bych asi vymektala něco ve smyslu: zase praskla žárovka, tak se mě tady neptejte a přijeďte, ale takhle jsem cosi jen tak mlela. Skoro bych řekla, že to byl trapásek. No, každopádně ale přijede. Nevím ještě kdy, ale už se na tom pracuje.

A jak jsem byla taková smutná, že mi nejde ta lampa a stojí mi všechna práce, tak jsem si koupila kytku. To už trošku zavání zoufalstvím, co? Ale na druhou stranu, aspoň to tady bude chvilku hezčí a je fakt, že radost mi to udělalo:-)

tvinpiks.jpg Na druhou stranu, kolem a kolem a kdesi a cosi se tady máme dobře. Viz fotka. To jsme byli před dvěma týdny na Twin Peaks v San Franciscu a ten výhled byl fakt něco!!!

Boston Vol. 2

Jak jsem v minulém příspěvku naznačovala, tak jsme se v Bostonu neměli špatně. I zbytek konference probíhal dobře, respektive velmi dobře. Ale o tom až na konci.

Na středu byl můj poster přiřazen k tomu, abych u něj stála pro případ, že by někdo měl otázky, tak aby se mohl zeptat. Měla jsem šichtu odpoledne dvě hodiny. Nejdřív jsem si myslela, že to bude moc dlouho, ale nakonec ani ne. Sem tam za mnou přišli děcka, sem tam se u mě někdo zastavil, tak to nakonec docela uběhlo. Středa byl poslední den, kdy probíhalo hodnocení posterů a ve čtvrtek ráno pak bylo označení posterů, co se dostalo do dvaceti nejlepších.

V ten den večer jsme šli na koncert jazzového zpěváka, který se jmenuje, hm, no, teď nevím, ale koupili jsme si od něj cd za $10 a které podepsal, takže docela dobrý suvenýr. A po koncertu jsme čtyři Češi šli na večeři. Našli jsme si hospodu, teda spíš bar, kde já jsem si dala kousky stejku a Jirka hambáč a obě jídla byla fakt super. A večer jsme šli spát relativně brzo, protože čtvrtek byl náš poslední den, takže jsme se museli sbalit a na recepci se odhlásit.

No a čtvrtek se povedl tak na půl. Jirkův poster nevybrali do těch dvaceti a to jsem byla strašně naštvaná 🙁 Ale můj poster jo a to jsem zase byla veselá 🙂 Taky vybrali Petra, kamaráda z Pardubic, tak to bylo fajn. Dopoledne jsem ještě chvilku dobrovolničila s mikrofonem a odpoledne pak byly závěrečné přednášky, včetně našeho šéfa, a pak bylo vyhlášení cen. Nejlepší přednáška a nejlepší poster. Ale na to už jsem nebyla, protože jsem musela “utíkat” na letadlo. Takže mě o průběhu informoval Jirka. Přednášku vyhrál kluk z Irska a poster JÁ!!!!! Když mi to napsal, tak jsem prostě čuměla, i když náš šéf říká, že dáma nečumí. Ale já jsem čuměla jak puk. Prostě masakr. A opominu-li, že to bylo první místo na konferenci HPLC 2010, což je hlavní chromatografická konference, tak k tomu byla i pěkná finanční odměna, která nám pokryje kratší dovolenou na Havaji. Uáááááá. Fakt super.

Cesta domů už pak nebyla nic moc, protože jsem letěla sama a měla jsem tři hodiny zpozdění, kvůli špatnému počasí v SF. Na letišti nás vyzvedl Robert a na byt jsme dorazili ve 3 ráno. Takže do práce jsme nešli a vstávala jsem v poledne. No jo, stane se.

Fotky cesty najdete v galerii🙂

Dneska taky odjeli Illouši. Snad se jim tu líbilo. Nebo takhle, říkali že jo, tak snad nekecali 🙂

Boston Vol. 1

Sedím teď u registračního stánku té naší konference, a protože 99.9 % lidí už je zaregistrovaných, tak jen tak sedím u pc, mám chvilku, tak napíšu, jak se máme. Mám na to hodinu. Pak musím zkontrolovat postery = budu tak 5 minut důležitá:-)

Cesta sem byla v pohodě. Pro mě trošku dlouhá, ale žádný zádrhel. Spíš naopak. Přišla jsem na bránu k letadlu a paní hlásí, že mají moc prodaných letenek na ten můj let a jestli prý by se nenašli dobrovolníci, kterým by nevadilo odletět o hodinu později s tím, že by “jako odškodné” dostali cestovní poukaz na $250. Tak jsem se tam samozřejmě navalila jako první, protože jsem strašně na prachy:-) ale nakonec ti lidi navíc nepřišli, tak jsem letěla normálně. No jo, nemám být chtivá:-)

V neděli ráno jsme Jirka, Stuart a já prošli Boston. Šli jsme po “Stezce svobody”, která má asi 4 kilometry a vede k 16-ti nejvýznamnějším budovám. Ještě nemám fotky, ale časem je dodám. Byla to moc pěkná procházka. Pravda, bylo strašné vedro, ale lepší než déšť. Boston je docela pěkné město. Shodli jsme se, že nám připomíná Anglii, protože na rozdíl od Kalifornie jsou tu cihlové a relativně staré domy. Na konci jsme šli do muzea a potom k “vyhlídkové” věži. Moc se mi nahoru nechtělo, protože tam nebyl výtah, ale kluci šli, tak jsem to nemohla vzdát. Výhled byl super, ale těch 291 schodů nahoru a i dolů nic moc. Ještě dnes, v úterý, mě teda pekelně bolí nohy.

No a pondělí a dnešek trávím buď na přednáškách, nebo dobrovolničím a nebo se někde poflakuju a jim, co je zrovna po ruce. Včera jsmě měli těstovinky, hambáčky a něco mexického. Na oběd chodíme do vedlejší budovy, kde mají plno rychlého občerstvení, takže v neděli jsem měla čínu, včera pizzu a dneska sushi. Hmmm.

Takže zatím všechno ok:-)

Moje třetí přednáška

Tak jsem v úterý měla zase přednášku. Jsou to strašné nervy, fakt to nemám ráda. Vůbec. Ale už v pátek jsem dala na zkontrolování tu powerpointovou prezentaci šéfovi a v pondělí a v úterý jsem pak trénovala, takže nakonec jsem to jakž takž zvládla. Šéf říkal, že dobrý, tak mám radost. I otázky jsem docela uměla odpovědět. A teď mám zase volno – aspoň od přednášek – až tak do září. Jupí. Jirka má přednášku teď v úterý, ale o něho strach nemám, on má tu prezentaci vždycky moc pěkně připravenou a ví, o čem mluví (narozdíl ode mě:-)).

Jinak v angličtině všechno v pohodě. Jdu tam zítra naposledy. Ještě bych tam mohla příští týden, ale chci jít s děckama do SF, pak za Janou a tak, takže jsem na zítra upekla štrůdl, řeknu jim čau a bude to. A jak jsme šli dneska s Jířou nakoupit na ty štrůdly, tak jsme cestou zpátky viděli datla. Oba dva poprvé:-) My tady zažijeme věcí:-)

Indiana a tak dále

Po týdenní odmlce se opět hlásím. Respektive, moc se mi psát nechce, protože jsem od přírody strašně líná, ale tento týden nebyl zase taková nuda, tak to přeci jen nějak shrnu:-)

Jak už víte, tak v neděli v 6 hodin ráno jsme s šéfem odlétali do Indianapolis, abychom si promluvili s lidmi z University, se kterými pracujeme a abychom se podívali na jejich laborku. Cesta byla v pořádku. Je teda pravda, že vstávat o půl čtvrté se nerovná můj šálek čaje, ale schrupla jsem si v letadle, takže pohodka. Po příjezdu jsme se ubytovali, šli do města a v 7 jsme šli na večeři s “Indianským” profesorem a jeho ženou. V pondělí jsme pak šli na universitu. Bylo to moc fajn. Moc jsem nemluvila, jen když byla potřeba vedět nějaký detail, ale dost jsem se dozvěděla a aspoň už vím, kam putují moje destičky a co a jak se s němi dělá. V pondělí večer už jsme zase byli “doma” a do pátku jsem vyráběla přednášku na úterý. Mám z toho docela hrůzu. Musím si to nacvičit – to je můj plán na zítra.

A pokud jsem přes týden neseděla u pc, tak jsem se strachovala o to, jestli pojedeme domů nebo ne, protože British Airways vyhrožují stávkou. Ale zatím to vypadá, že naše lety – jak do Londýna, tak do Vídně, zrušené nebudou. Bylo by to pěkně blbý, to teda jo. No však uvidíme, pokud budeme za dva týdny doma, tak to letělo. Pokud ne, tak …:-D
V pátek jsme po práci šli s šéfem na pivo a po pivu jsme měli s děckama z laborky movie night. Pouštěli jsme si čtvrté Star wars. Musím vážne uznat, že na to, že je ten film 30 nebo kolik let starý, tak fakt super. Ta grafika není ani dnes trapná, což se u mnoha starých filmů říct nedá a jak říká naše kamarádka Martina “Solo Han is hot”:-) tak se na to i dobře koukalo:-)

vilik.jpg V sobotu k večeru jsme pak šli k Janě a Cedrickovi. Vilém už je strašně dlouhý. Samá ruka, samá noha. A je to to nejkrásnější miminko na světě. Takže jsem prostě neodolala a jednu fotku sem vložím a uvidíte sami:-)

Přednášky a kolo

Dneska jsme v práci dostali nový rozvrh na úterní přednášky. Od května až do srpna. Moje bude 18. května a Jirkova o týden později. No a za týden na to už budeme zase doma:-) Tentokrát se snad i těším, protože pak už se jen párkrát vyspíme a pojedeme do Čech. Teda za té podmínky, že tu přednášku přežiju. To taky není úplně jisté:-) Ale asi jo. Zatím tam nikoho nezabili. Zatím:-)

Jinak se nám ztratilo jedno kolo. Resp. bylo ukradeno. Včera jsem přišla z práce domů a koukám, že u zábradlí stojí zamčené jen moje kolo. Jirka asi před dvěma měsíci píchnul to svoje a protože se nám ho ještě nepodařilo ( = byli jsme líní) opravit, tak u toho zábradlí pořád stálo. No a někdo si to vyčíhnul, přeštípl zámek a kolo sebral. Pravda, asi je to naše vina, neměli jsme tam to kolo nechat. Na druhou stranu mi nehraje pár věcí. Za prvé, moje kolo stálo před Jirkovým, za druhé bylo zamčené tenčím zámkem a za třetí, nechci si moc fandit, ale to moje kolo je lepší. A zůstalo mi. Já si nestěžuju, jsem ráda, že mám na čem jezdit do angličtiny, ale pokud bych já šla krást kolo, tak vezmu to první, co uvidím a ne to zadní. Každopádně poučení ze situace, moje kolo už nocuje v obýváku:-)

Chumelenice

Co se všecho zchumelí, mezi dvěma manželi. Znalci určitě poznali citát ze hry Akt od českého velikána Járy Cimrmana. A proč to vůbec uvádím? Protože bych rád shrnul několik zážitků dohromady a kdybych jim dal aktuální čas jejich děje, tak by mohly zapadnout do archivního bezvědomí těchto stránek. Tak to radši zchumelím všechno dohromady.

Bezpečnostní video

Předminulý týden jsme byli s kolegou osloveni, jestli bychom se nezúčastnili natáčení bezpečnostního videa. Šlo o to, že oddělení bezpečáků potřebovalo nějaký vzdělávací kousek, kde by byly zachyceny chyby nás prostých uživatelů, na kterém by se učili je rozpoznávat. Jako například to, že nemám brýle, rukavice, plášť, nebo naopak, že mám krátké rukávy, sandály a pod. Vzhledem k tomu, že mi nedělá problém pohybovat se v laboratoři bez pláště nebo rukavic, tak jsem bez rozmyšlení souhlasil. A na dotaz hlavního organizátora (říkejme mu režisér) jaké to je, pohybovat se po laborce bez brýlí jsem odpověděl, že je to jiné v tom, že je přítomna kamera. (Mezi námi děvčaty: tohle jsou jen takové silácké řeči, jinak samozřejmě brýle a plášť nosím pořád.)

Natáčení bylo v pohodě, postupně jsme se dopuštěli různých chyb, sjíždeli záběry znovu a znovu a když jsme nakonec po dvou hodinách měli natočených potřebných asi 15 minut, tak jsme si mohli s čistým svědomím říct, že jsme odvedli kus poctivé herecké práce.

Poprosil jsem režiséra, jestli by bylo možné si konečné video prohlédnout. Možné to bylo. Bohužel na můj dotaz, jestli mohu poslat odkaz známým mi bylo řečeno, že ne, protože se přece jen jedná o vnitřní záležitosti laborky a bohužel by někdo nemusel pochopit, že šlo o instruktážní video. No nic, tak bohužel zůstanete ochuzeni o letošní nejlepší herecký výkon v hlavní laboratorní roli.

Každopádně slibuju, že až natočím celovečerák, tak se o tom včas dozvíte. A ten možná budu moci i ukázat známým.

Přednáška č. 1, tzv. obecná

Každý ze studentů večerních hodin angličtiny by měl přednést přednášku na libovolné téma trvající 10 minut. Už když o tom mluvila Ivča dřív, tak jsem věděl, že chci povídat o chromatografii. Na webu jsem našel jedno pěkné video znázorňující princip chromatografie, tak jsem to chtěl zopakovat na živo před spolužáky. Pomohla mi s tím Ivča, které se v té konkrétní technice vyzná převelice (skoro absolutní rým), takže jsem na přednášku měl vše vzorově nachystané.

Přednáška se povedla. Myslím, že jsem vzbudil zájem. Učitel se pak docela ptal, jako třeba kde se s chromatografií může setkat v praxi, jak se liší to, co jsem ukázal o toho, co opravdu dělám a pod. V rámci přednášek každý vyplňujeme dotazník s hodnocením přednášky, tak jsem zvědavý, až dostanu ty moje, co se dozvím.

Vypálený rybník

Ne, nikde nehořelo, ale jak už jsem psal, tak v březnu probíhá v Americe basketbalový univerzitní turnaj. Trochu to zkrátím. My jsme to s Ivčou vyhráli. Ta nejméně pravděpodobná věc se stala skutkem a dvojice, která vybírala družstva podle jména města vyhrála nad sportovními odborníky vybírajícím vítěze podle minulých ročníků, aktuální formy a všemožných informací.

Minulou sobotu, když se hrálo semifinále, tak jsme potřebovali, aby Butler vyhrál a vono jo. Byli u nás zrovna kolegové na svíčkové a strasně se divili, jak to, že se zajímáme o basketbal. To vám byly nervy, když to půl minuty před koncem byl rozdíl jen jednoho bodu. Nakonec jsme si mohli s Ivčou plácnout a těsit se na výhru. Nestává se každý den, abysme vsadili $5 a vyhráli jich $55.

Tak jsme šli v pátek po práci na večeři a vydělaných $50 utratili za výborné thajské jídlo (kombinace česnek-pepř-vepřové je neskutečně dobrá).

Přednáška č. 2, tzv. pracovní

Ve čtvrtek jsem měl zase (no zase, po 6 měsících) přednášku dole v kampusu. Nejzvláštnější na tom je, že přednášíte lidem, kteří chromatografii využívají jen jako techniku k tomu, aby se dozvěděli víc o jejich polymerech. Na druhou stranu je to o to zajímavější a větší výzva. Zaujmout je tím, že jim vyprávím o nějakých pórech, separacích, teplotě a patrech.

Myslím, že se to povedlo. Přemýšlím, jak objektivně zhodnotit, že se mi přednáška povedla a přitom se moc nechlubit. Asi už to nechám být 😉

Víkend Jindry Hrnčíře

Takže není divu, že jsem si tenhle víkend užil tak, jako žádný jiný. Nic speciálního jsme s Ivčou nedělali, takže jsme stihli i několik těch filmů o Harry Potterovi (aneb Jindrovi Hrnčířovi).

A navíc jsem i zchumelil tenhle dlouhý příspěvek.

Daně

Protože už jsem dlouho nic nenapsala, tak jen popíšu nejsilnější zážitek ze včerejška. A to byl seminář, kde nám paní měla vysvětlit, jak vyplnit daňové přiznání. Hrůza hrůza. Málem jsem umřela. Začalo to ve dvě, končili jsme v 5 a nic užitečného jsme se nedověděli. Stejně se do toho zamotám, ale ve zkratce zkusím popsat, co nás čeká.

Jak už jsem napsala, musíme vyplnit a podat daňové přiznání. A hned rovnou dvě – federální (pro celou USA) a státní (Kalifornskou). Dále je třeba vedět, jestli je člověk “obyvatelem pro daňové účely” a nebo “neobyvatelem”. Na to je jakýsi vzoreček, který nevím, každopádně my dva s Jirkou jsme “neobyvately pro daňové účely”. Federální daň tedy podáme prostřednictvím formuláře 1040NR-EZ (zjednodušená verze) a nebo 1040NR (dlouhá verze). Já volím tu jednodušší, předpokládám, že Jirka taky.

Kalifornský formulář stojí za prd. Opět má pro “neobyvatele” dvě verze. 540NR short a 540NR long. Rádi bychom použili tu kratší verzi, ale manželé, co vyplňují ty formuláře zvlášt, musí použít tu dlouho verzi.

A je to prostě hrůza. A nejhorší je, že jsem tak trošku spoléhala na to, že se něco dozvím na tom semináři. Ale ne. Paní říkala: na řádku 17 napíšete toto a toto a přečetla, co tam bylo. Číst umím taky, radši bych chtěla vědět, kde to číslo najdu. Ach jo. To se zase s Jířou pohádáme, až u toho budeme sedět a nebudeme ani jeden vědět, co dělat:-)