Category Archives: Postdoc

Přednáška

Tak jsem měl dneska přednášku v kampuse.

Dopadlo to dobře. Aspoň myslím. Samozřejmě, že vždycky to může být lepší, ale ostuda to snad nebyla. Výsledky jsem měl myslím dobré, takže bylo co přednášet. V diskuzi jsem na jednu otázku rovnou odpověděl, že nevím, nechtělo se mi vařit z vody. Dvakrát jsem mírně nepochopil otázku.

A myslím, že jsem ani moc nedrmolil a mluvil docela normálně.

Měl jsem ale připravenou tajnou zbraň. V rámci čtvrtečních sezení je nám servírována pizza a pivo (kdo chce, může mít i kolu). No a otevírejte pivo, když nemáte čím. Sem tam jsem sice poprosil kolegu, který mi otevřel pivo zubama (když někomu řeknu, že bych to chtěl taky umět, tak se dozvím, že jsem divnej), ale to nemůžu praktikovat věčně.

Nejdřív jsem si chtěl koupit nějaký “San Francisco otvírák”, jenže jsem nemohl najít žádný, který by mi padl přímo do oka (a ruky). Pak mě napadlo, že by nebylo marné sehnat otvíráky pro celou skupinu.

Otvírák Aleš

Otvírák Aleš

Když tady byli na návštěvě Doležalovi, tak Ivčina maminka našla na netu obchod přímo s těmi, na které jsem myslel, ale nemohl je najít (nemůžu je najít ani teď, takže fotku bohužel nemůžu přiložit, už jsem našel). Objednali jsme je a 30 otvíráků se jménem Aleš čekalo na dnešek na svoji šanci.

Po přednášce, když jsem děkoval za pozornost, jsem se slovy “přemýšlel jsem, co mi tady chybí: špičková věda, pizza a pivo, takže jediné, co tady není jsou otvíráky na pivo” jsem nechal kolovat krabici s Aleši.

Mělo to úspěch. Vrátili se jen dva.

Jsem docela zvědavý, jestli na příštím mítingu bude někdo shánět otvírák na pivo.

Chytání ryb

Na dnešek byl náplanovaný oběd sponzorovaný firmou Fisher, která prodává všechno – od chemikálí až po laboratorní nábytek. Celý oběd prezentovaný jako “jen oběd”, s žádnou přednáškou, seznamováním se s produkty a pod.

Na záčátku jsme se jen museli podepsat do prezenční listiny. Pak jsme si mohli vzít nějaké ty prospekty, katalogy a pod. Na stole tam byly dva otočné kalendáře. Vzpomněl jsem si, jak po mně Ivča pár dní po příjezdu chtěla kalendář, kde si bude odškrtávat jednotlivé dny. Tak jsem jí ho vzal.

V průběhu jídla začalo menší přesvědčování o výhodách dodávek chemikálií od obědové firmy. Nemyslím to teď nijak zle, protože – ruku na srdce – to byl ten pravý důvod oběda. Byla to prostě ukázka marketingu v praxi. Na druhou stranu, není se čemu divit – odběr na univerzitě je takový, že firma Fisher dokonce nabízí poštovné zdarma (u Aldrich je to myslím až od 100 nebo 150 dolarů).

Jedna věc mě ale pobavila. V rámci pravidelných čtvrtečních mítingů celé skupiny je také podávána pizza. No a první z věci je, že si každý urve kus z víka krabice a používá to jako talíř. Dneska po otevření krabic se začal místností linout známý trhací zvuk. Když v tom si někdo všiml, že na stole leží sloupeček papírových talířků a pronesl “hele, oni mají talířky”. Tak jsme jedli z talířků.

Slovíčko dne:
fish – čti [fiš] – ryba

Seminář o umění přednášet

Dneska byl ve škole workshop (seminář) o zvýšení prezentačních dovedností. Ono je to těžké. Jste-li trémista, kterému se při slově přednáška vytvoří na těle alergické skvrny velikosti amerického čtvrtdolaru, tak z vás těžko někdo udělá nejlepšího řečníka pod sluncem. Je to spíš otázka toho, jestli v sobě člověk najde trochu toho exhibicionismu nebo ne. I když v sobě tu trochu exhibicionismu najdu téměř vždy, tak jsem byl rád, že jsem na ten seminář zašel.

Nebudu zabíhat do podrobností (udělal jsem si skoro čtyři stránky poznámek), zdůrazním jen některé věci. Přednášela asi čtyřicetiletá paní a za celou dobu nepromítla v rámci přednášky jedinou blánu.  Hlavním mottem bylo, že my jsme ti, kteří jsou ti nejdůležitější, my jsme tam od toho, odvyprávět příběh tak, aby každý věděl co říkáme.

Mezi praktické poznatky patřily poznámky týkající přemýšlení nad tím, jakému publiku bude člověk přednášet a kde, dále byla řeč o pohybu rukou při přednášce (prostě dělejte co normálně, to že člověk přednáší neznamená, že najednou nemá ruce), o očním kontaktu, o organizaci přednášky, jejím cvičení, vtipech v průběhu přednášky apod.

Když to tak vezmu kolem a kolem, tak jde o to, být přirozený, být sám sebou (poslední, shrnující věta semináře) a pak to jde úplně samo.

Ono se to hezky poslouchá, ale když pak člověk stojí před (jakoukoli) masou lidí a má jim něco povídat, tak čas běží úplně jinak, pot řeže do zad jako kyselina a dech je pod kontrolou asi tak, jako stádo splašených bizonů.

No prostě, stejně jako všechno chce i přednášení cvičit a trénovat. A uvažovat nad tím, co a proč člověk dělá. Ale nebudu končit tak filozoficky a přidám trochu té (zprostředkované, dnes získané) praxe.

Jirkovo kvarteto o přednáškách

  • Vždy něco nedovysvětlím nebo vysvětlím špatně.
  • Vždycky něco zapomenu.
  • Vždy udělám chybu.
  • Vždy bude někdo nespokojený s přednáškou.

Slovíčko dne:
presentation – čti [prezentejšn]přednáška

Zpráva

Na konci měsíce se odevzdávají zprávy o stavu činnosti. V lednu jsem ještě žádnou neodevzdával, v únoru mě to neminulo. Ve středu jsem si napsal osnovu, ve čtvrtek text a dneska jsem udělal tabulky a obrázky.

Myšlenka měsíčních zpráv se mi líbí. A ne, nejsem Hujer. Jasně, dá se obejít i bez nich, ale svůj význam určitě mají. Já třeba doufám, že mně pomůžou zlepšit moji hroznou psanou angličtinu. A umět z měsíčních výsledků vytáhnout ty nejdůležitější a zaněcostojící se taky neztratí. Inu, člověk se pořád něco učí.

Abychom uzavřeli pracovní týden, tak jsme šli večer s děckama na pivo. Ještě, že máme dva bloky od nás pěknou hospodu s levným pivem. Poseděli jsme dvě hodinky a vrátili se užívat si víkendu.

Slovíčko dne:

report – čti [ripórt]zpráva