Category Archives: Angličtina

Peťulka ve škole

autor: Peťulka

hello everybody 🙂 tak mám za sebou první den v angličtine a jsem celkem utahaná, ale nemůžu si stěžovat, učitelé jsou tam příjemní a děcka, se kterýma chodím do hodiny, taky…takže pěkně od začátku, ráno v osm hodin jsem nasedla na vlak směr San Francisco a cestu do školy už jsem měla nacvičenou, když jsem šly s paní Ivuškou dělat ten můj rozřazovací test. Pěkně jsem pozdravila a zeptala se, kde je moje třída…od devíti hodin nám začalo vyučování, dělali jsme gramatiku. Končili jsme v jednu hodinu. V té dopolední skupině je nás asi tak deset, dvanáct. Kromě mě a jedné Španělky jsou to všechno děcka bud z Koreje, Japonska, Thajska, Číny a jsme tak všichni zhruba stejně staří. Od jedné máme půl hodiny přestávku na oběd a můžeme pak dál chodit na odpolední hodiny. To už je jenom konverzace a to jsme byly dvě třídy dneska vyjímečně spojení, ale mně se to líbilo, byla sranda. Ještě honem musím udělat domácí ukoly než pujdu spát…tak jsem zvědavá, jak mi to půjde zítra.

Moje třetí přednáška

Tak jsem v úterý měla zase přednášku. Jsou to strašné nervy, fakt to nemám ráda. Vůbec. Ale už v pátek jsem dala na zkontrolování tu powerpointovou prezentaci šéfovi a v pondělí a v úterý jsem pak trénovala, takže nakonec jsem to jakž takž zvládla. Šéf říkal, že dobrý, tak mám radost. I otázky jsem docela uměla odpovědět. A teď mám zase volno – aspoň od přednášek – až tak do září. Jupí. Jirka má přednášku teď v úterý, ale o něho strach nemám, on má tu prezentaci vždycky moc pěkně připravenou a ví, o čem mluví (narozdíl ode mě:-)).

Jinak v angličtině všechno v pohodě. Jdu tam zítra naposledy. Ještě bych tam mohla příští týden, ale chci jít s děckama do SF, pak za Janou a tak, takže jsem na zítra upekla štrůdl, řeknu jim čau a bude to. A jak jsme šli dneska s Jířou nakoupit na ty štrůdly, tak jsme cestou zpátky viděli datla. Oba dva poprvé:-) My tady zažijeme věcí:-)

Chumelenice

Co se všecho zchumelí, mezi dvěma manželi. Znalci určitě poznali citát ze hry Akt od českého velikána Járy Cimrmana. A proč to vůbec uvádím? Protože bych rád shrnul několik zážitků dohromady a kdybych jim dal aktuální čas jejich děje, tak by mohly zapadnout do archivního bezvědomí těchto stránek. Tak to radši zchumelím všechno dohromady.

Bezpečnostní video

Předminulý týden jsme byli s kolegou osloveni, jestli bychom se nezúčastnili natáčení bezpečnostního videa. Šlo o to, že oddělení bezpečáků potřebovalo nějaký vzdělávací kousek, kde by byly zachyceny chyby nás prostých uživatelů, na kterém by se učili je rozpoznávat. Jako například to, že nemám brýle, rukavice, plášť, nebo naopak, že mám krátké rukávy, sandály a pod. Vzhledem k tomu, že mi nedělá problém pohybovat se v laboratoři bez pláště nebo rukavic, tak jsem bez rozmyšlení souhlasil. A na dotaz hlavního organizátora (říkejme mu režisér) jaké to je, pohybovat se po laborce bez brýlí jsem odpověděl, že je to jiné v tom, že je přítomna kamera. (Mezi námi děvčaty: tohle jsou jen takové silácké řeči, jinak samozřejmě brýle a plášť nosím pořád.)

Natáčení bylo v pohodě, postupně jsme se dopuštěli různých chyb, sjíždeli záběry znovu a znovu a když jsme nakonec po dvou hodinách měli natočených potřebných asi 15 minut, tak jsme si mohli s čistým svědomím říct, že jsme odvedli kus poctivé herecké práce.

Poprosil jsem režiséra, jestli by bylo možné si konečné video prohlédnout. Možné to bylo. Bohužel na můj dotaz, jestli mohu poslat odkaz známým mi bylo řečeno, že ne, protože se přece jen jedná o vnitřní záležitosti laborky a bohužel by někdo nemusel pochopit, že šlo o instruktážní video. No nic, tak bohužel zůstanete ochuzeni o letošní nejlepší herecký výkon v hlavní laboratorní roli.

Každopádně slibuju, že až natočím celovečerák, tak se o tom včas dozvíte. A ten možná budu moci i ukázat známým.

Přednáška č. 1, tzv. obecná

Každý ze studentů večerních hodin angličtiny by měl přednést přednášku na libovolné téma trvající 10 minut. Už když o tom mluvila Ivča dřív, tak jsem věděl, že chci povídat o chromatografii. Na webu jsem našel jedno pěkné video znázorňující princip chromatografie, tak jsem to chtěl zopakovat na živo před spolužáky. Pomohla mi s tím Ivča, které se v té konkrétní technice vyzná převelice (skoro absolutní rým), takže jsem na přednášku měl vše vzorově nachystané.

Přednáška se povedla. Myslím, že jsem vzbudil zájem. Učitel se pak docela ptal, jako třeba kde se s chromatografií může setkat v praxi, jak se liší to, co jsem ukázal o toho, co opravdu dělám a pod. V rámci přednášek každý vyplňujeme dotazník s hodnocením přednášky, tak jsem zvědavý, až dostanu ty moje, co se dozvím.

Vypálený rybník

Ne, nikde nehořelo, ale jak už jsem psal, tak v březnu probíhá v Americe basketbalový univerzitní turnaj. Trochu to zkrátím. My jsme to s Ivčou vyhráli. Ta nejméně pravděpodobná věc se stala skutkem a dvojice, která vybírala družstva podle jména města vyhrála nad sportovními odborníky vybírajícím vítěze podle minulých ročníků, aktuální formy a všemožných informací.

Minulou sobotu, když se hrálo semifinále, tak jsme potřebovali, aby Butler vyhrál a vono jo. Byli u nás zrovna kolegové na svíčkové a strasně se divili, jak to, že se zajímáme o basketbal. To vám byly nervy, když to půl minuty před koncem byl rozdíl jen jednoho bodu. Nakonec jsme si mohli s Ivčou plácnout a těsit se na výhru. Nestává se každý den, abysme vsadili $5 a vyhráli jich $55.

Tak jsme šli v pátek po práci na večeři a vydělaných $50 utratili za výborné thajské jídlo (kombinace česnek-pepř-vepřové je neskutečně dobrá).

Přednáška č. 2, tzv. pracovní

Ve čtvrtek jsem měl zase (no zase, po 6 měsících) přednášku dole v kampusu. Nejzvláštnější na tom je, že přednášíte lidem, kteří chromatografii využívají jen jako techniku k tomu, aby se dozvěděli víc o jejich polymerech. Na druhou stranu je to o to zajímavější a větší výzva. Zaujmout je tím, že jim vyprávím o nějakých pórech, separacích, teplotě a patrech.

Myslím, že se to povedlo. Přemýšlím, jak objektivně zhodnotit, že se mi přednáška povedla a přitom se moc nechlubit. Asi už to nechám být 😉

Víkend Jindry Hrnčíře

Takže není divu, že jsem si tenhle víkend užil tak, jako žádný jiný. Nic speciálního jsme s Ivčou nedělali, takže jsme stihli i několik těch filmů o Harry Potterovi (aneb Jindrovi Hrnčířovi).

A navíc jsem i zchumelil tenhle dlouhý příspěvek.

Jen tak

Dnes jsme měli poslední den angličtiny v tomto týdnu, protože středa až pátek jsou prázdniny kvůli Díkuvzdání. A co to znamená pro mě? Že to byla poslední angličtina v tomto roce. Juchů. A taky mám radost, protože učitel nám opravil písemky, co jsme psali před dvěma týdny a dostala jsem 90 bodů z 95. Ha ha.

Jinak všechno v pohodě. Dneska v práci jsem dala do oběhu moje vanilkové rohlíčky a myslím, že lidem docela chutnaly. Česká strana ochutnávačů:-) potvrdila, že chutnaly jako kdyby byly „domácí“, tak mám radost.

No, já vím, že tento příspěvek za moc nestojí, ale aspoň něco:-) Těším se dom.

Užitečná slovíčka

Tento týden se nic prazvláštního nedělo. Poctivě jsem chodila do školy každý den a pěkně jsem se učila. Dnes jsem se naučila, jak se řekne žaludeční vřed a strup. Myslím si, že toto jsou naprosto nepostradatelná slovíčka, která se hodí při každé konverzaci. Takže příště někoho potkám, tak už se nebudu ptát, jak se máš, ale zeptám se, co dělají vředy. To bude rozprava jedna báseň:-) Ale mimo tohohle jsme samozřejmě dělali i užitečnější věci. Jen já si jaksi pamatuju jen ty blbosti. Každopádně si myslím, že kdyby mě teď něco bolelo, tak už bych to asi dokázala popsat (třeba i dáseň:-))

Právě tak koukám, na kolikáté stránce ve wordu jsem a až dopíšu tuhle větu, tak už budu na stránce 116, řádkování 1,5. Já jsem teda spisovatelka. A to ještě kdybych psala poctivě. To by bylo!

Než jsem si ale sedla k počítači, tak jsem (s Jirkovou pomocí) udělala sýrovou roládu. Má zítra nějakou party a máme něco (buď předkrm a nebo zákusek) donést. A protože štrůdl i zelníky všichni znají, tak jsem udělala tohle. Docela se nám to povedlo. Mám dvě role a už se pěkně válí v lednici. Jen doufám, že to máslo pořádně ztuhne. Tak jsem si tak vzpomněla, jak jsem tu jednou dělala svoje lístkové těsto. A ono se tam má dát koliksi tuku (asi na pečení). A protože to vůbec nevím, jestli to tu existuje, tak tam dávám máslo. Docela to funguje, jen posledně jsem si to těsto udělala den dopředu a dala jsem si ho do lednice, abych si pak ten další den ušetřila čas. Jo jo, tak jsem pak vytáhla těsto tvrdé jak šutr, protože to máslo opravdu ztuhlo. Opravdu jsem ušetřila hodně času. Já jsem teda kuchtička k pohledání:-)

6. říjen 09

Už je týden říjnu za náma. Jupííí. Za chvilku jsem doma. Juchuchů. No, slíbila jsem, že teď něco napíšu každý den a je to vidět. Už jsou to samé nesmysly:-)

Dneska ve škole v pohodě. Sice jsem zase poněkud zaspala, ale stihla jsem to. Teda, já jsem měla budík nastavený, ale měla jsem telefon na potichu, takže sice zvonil, ale neslyšela jsem to. Neva, vzbudila jsem se jen o 15 minut později, i jsem se stihla nasnídat a už jsem valila do školy. Je to tam fajn. Sedím vedle holky z Brazílie (Carla), která tam byla i loni se mnou a navíc je jí 24, takže je to super.

V práci pak žádné novinky, jen Jirka měl dneska přednášku a povedla se mu. A po přednášce jsme šli s děckama na hamburgry, do naší oblíbené hospody na Telegraphu. Tam jsem se domluvili, že na příští promítání si pustíme parodii na Robina Hooda a k tomu si objednáme sushi. Škoda, že to bude až příští pátek. Sushi bych mohla jíst každý den. Každopádně já už jsem si vypilovala techniku, takže už umím udělat sushi rolky s rýží na povrchu a se zbytkem náplně (nastrouhané krabí tyčinky a avokádo) uvnitř. Jo, už to úplně vypadá jak originál. Až budu doma, předvedu:-)

P.S. Kdy se doma mění čas? Tady až 1. listopadu, takže pár dní budeme mít rozdíl deset hodin!!!

Čeština v angličtině

Dneska ráno jsme měli doma pěknou zimu. Přemyslím, kolik to tak asi mohlo být, ale víc než 15 to asi nebylo. No, co jsme taky mohli čekat, když v noci bylo venku 9 stupňů a stěny našeho bytu jsou vyrobeny ze dřeva a izolace neexistuje. K tomu naše super okna a je to. Ale až budeme mít jeden víkend čas, tak zajedeme do Ikei a do hornbachu a napasujeme do těch oken koberečky, jak říkali naši. Už těmi okny táhne teď a to ještě není zima.

No, takže i když jsem se ráno přemáhala, protože se mi nechtělo na angličtinu, zima mě vyhnala:-) A udělala jsem docela dobře. Nejdřív to bylo ve škole trosku trapné, protože se kontroloval domácí úkol z pátku a já jsem tam v pátek nebyla, takže o úkolu jsem si mohla jen nechat zdát, ale pak to bylo ok. A nejlepší na konec. Byli jsme ve skupinkách po čtyřech a dostali jsme na papíře rozhovor čtyř lidí. Každý jsme byl jedna postava. Bylo to víceméně cvičení na výslovnost, ale největší sranda byla, že moje skupinka to mela říct ve svém vlastním jazyce. Takže jsme měli češtinu, španělštinu, francouzštinu a nepálštinu. Bylo to fajn. Ještě, že jsme měli ten papír v angličtině, protože jinak bychom byli ztracení.

V práci pak všechno v pořádku a po práci jsme šli domů. Na véču jsme měli marast no a teď žehlím. Takže normálka:-)

Dva festivaly

Moc se omlouvám za to, že jsem naposledy napsala něco před týdnem. Ani nemám žádnou speciální omluvu, jen jsem prostě líná, ale to stejně všichni víte, takže vás to ani nepřekvapuje:-) Ale slibuju, že tento týden zkusím něco málo napsat každý den, abych to trošku odčinila.

Nicméně, měli jsme se přes týden dobře. Všechno se odehrávalo stylem ráno škola, odpoledne práce, večer flákání se:-) V angličtině je to fajn. Sice opakuju, co už jsem dělala, ale to mi nikdy neuškodí. Ve čtvrtek jsme začali podmínkové věty (jmenuje se to tak?) a to je docela složité, takže jsem ráda, že tam jsem. Navíc, i když mám stejného učitele, dává nám úplně jiné texty než loni, takže sem tam i pochytím nějaké slovíčko. Je to fajn. Budeme mít zase prezentace. Minule jsem vykládala o Praze, ale doufám, že na mě teď nevyjde řada, protože fakt nevím, o čem mluvit. Asi o Hrabové:-) Ne, vážně. Přemýšlela jsem, že bych něco řekla asi o Velikonocích. Jako jak je slavíme v Čechách. Jirka tu má pomlázku, takže bych je mohla i vymrskat:-) No ale to by mě mohli obvinit ze sexuálního obtěžování, takže radši ne. Uvidíme.

V práci pak taky vše v pořádku. S dvoudenním zpožděním jsem odevzdala měsíční zprávu, ale to jsem nahlásila dopředu, takže žádný problém.

No a o sobotu jsme měli sraz s Janou a se Cedrickem. Jeli jsme na jeden hudební festival do SF. Měli jsme se potkat na jedné stanici metra s tím, že my jsme věděli akorát to, že jdeme na festival. Ale nevěděli jsme na jaký. Jelikož jsme tam byli chvilku dřív než oni a museli jsme čekat, docela jsme se zhrozili, protože na té stejné stanici vystupovalo hejno exotů oblečených/neoblečených do různých oblečků. Docela jsme si říkali, kam nás to berou, naštěstí jsme pak jeli ještě kus autobusem na normální festival, kde hráli country hudbu a tak. Uff. Jak jsme se totiž dozvěděli, tak ten první (co naštěstí nebyl náš) byla „love parade“. Prostě masakr.
A dnes už jsme jen tak trochu odpočívali a uklízeli (já) nebo dělali na přednášce (Jirka). Jo, a koupila jsem si dvoje boty. Když máme po té výplatě:-)

Jak jsem se zapisoval na angličtinu

Musím s tím něco dělat. Přece se po dvou letech nemůžu vrátit zpátky a být na tom s angličtinou stejně (ne-li hůř), než když jsem přijel. Už jsem se tady o tom zmiňoval – když nepočítám zahraniční kolegy v laborce, tak si moc nezamluvím.

Rozhodnuto. Zapíšu se do kurzů angličtiny ve škole, kam chodí Ivča. Přes den nemůžu, takže připadá v úvahu pouze večerní termín. Od šesti do devíti. Uvidím, jak to půjde. Zkusit si to můžu už dneska, protože se jdu nechat zapsat.

Hlavní kancelář sice otevírá až v šest, ale já stepuju před dveřmi už těsně po půl. Nejsem první a čekám, že hlavní nápor se teprve dostaví. Sleduju účastníky ve frontě a za chvíli si uvědomuju, že jsem snad jediný bílý. Časem se to mírně změní, ale i tak jsme v menšině. Ono tady je těžké určovat odkud kdo je, ale kdybych to měl trochu zaokrouhlit, tak jsou tady zastoupeny snad všechny světadíly. Snad jen z Anarktidy žádný polárník nepřijel.

V šest (hodiny jim jdou blbě, já mám už šest nula pět) se otevřou dveře kanceláře, díky časnějšímu příchodu si vystojím kratičkou frontu a už se ptám, jestli je nutné se znovu registrovat, když už jsem se jednou snažil zapsat kvůli dálkovému studiu. Ano, musím.

Vyplním formulář, zaplatím roční poplatek ($30) a jsem poslán do učebny číslo 107, kde dojde k mému rozřazení. Vystojím si menší frontu (až později mi dochází, že není ani poslední, ani nejkratší) a už stojím před postarší paní, která má na starosti přidělování testů.

Koukne na můj papír a hned se chytá České republiky. Svěřuje se mi, že má českou kamarádku Petru a jestli je to české jméno. Přikyvuju a dodávám, že mám sestru Petru. Paní za stolem mi na oplátku sděluje, že mluvím docela dobře a tak trochu se podivuje, co tam vlastně hledám. Učení není nikdy dost a tak se mi daří ji přemluvit, že bych se rád zlepšil a urovnal si znalosti.

Dostávám bílý test pokročilé úrovně a jdu si sednout ke stolu. Tam se na mě usmívá mladá asiatka. Aha, už vím, neví si rady s testem, tak kouká po ostatních. Pouštím se do testu a vybavují se mi Ivčina slova, ať nejsem moc dobrý, aby mě vzali. Kdepak, napíšu to podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení, takže budu aspoň vědet, jak na tom s angličtinou jsem.

Sem tam tápu, sem tam přemýšlím, ale ve většina případů se řídím (mým) citem a postupně vyplním všech 47 otázek. Všímám si, že bílý test jsme zatím dostali asi jen tři – docela málo, když to vezmu, že se nás tam může být tak třicet a další lidi se tlačí u dveří ve frontě.

Po testu gramatiky následuje test poslechu. Nejdřív 20 otázek a musím vybrat tu správnou odpověď, pak následuje dalších 20 vět a mým úkolem je vybrat ze čtyř možností tu, která nejvíc odpovídá vyřčenému. Zatímco u gramatiky jsem sem tam zatápnul, tady si jsem celkem jistý a postupně zakroužkovávám jednu odpověď za druhou.

Po vyplnění testu se stavím (znovu) do fronty a nechávám si opravit testy. Z gramatiky 24 ze 47, z poslechu 37 ze 40 správných odpovědí. Hmm, neměl jsem při poslechu koukat po třídě a třeba bych chytl i ty zbývající tři.

Paní za stolem se celkem lekne, když vidí to číslo 37 a hned říká, že díky krizi je omezeno přijímání. Ujasňujeme si, že jde o poslech, že gramtiku mám “dobře” špatnou. Jsem celkem rád. Myslím si, že oba testy tak nějak odpovídají mým schopnostem a  jsem rád, že si budu moc zlepšit gramatiku.

Poslední test. Cože? Nevyplňoval jsem už dva? Tohle je státní test, který slouží k ohodnocení schopností studentů. Je to jen dvacet otázek a paní mi rovnou říká, ať nejsem moc dobrý. Test je to celkem dobře udělaný. Začíná se tím, že mám ke slovu požář přiřadit obrázek požáru (a ke schodišti schody), pak se pokračuje v orientaci na nakreslené mapě (když půjdete dva bloky a zatočíte vlevo, u kteroho obchodu budete? apod). Následují otázky ze života, jako např. vyčíst z etikety bělidla, čím se může ředit, případně, s čím se míchat nesmí a pod. Udělám deset odpovědí a v poslední desítce otázek jen lehce přelítnu zadání a kroužkuju tak, abych nevybral správnou odpověď. A mám 14 bodů. Hmm, asi jsem i tak četl moc pomalu.

Poslední frontička a nakonec dostávám potvrzení o zapsání na tzv. orientační hodinu na příští čtvrtek, tenhle už je plnej. S pocitem dobře vyplněných testů strkám potvrzení do kapsy a těším se na to, až budu od pondělí do středy chodit po večerech na angličtinu.

Teď ještě chytnout bus zpátky a za chvíli jsem doma.

Můj test plný chyb

Tak jsem dnes šla do angličtiny. Chtělo se mi napsat, že to bylo fajn, ale nebylo. Jak jsem totiž psala včera, tak kvůli škrtům v rozpočtu nám snížili počet tříd a už nemají pokročilé. To znamená, že pokud je někdo na úrovni pokročilých, tak nemůže do té školy chodit. Co z toho vyplývá? Že dnes, při testu, jsem schválně dělala chyby, abych mohla zůstat na stejné úrovni, na jaké jsem byla před prázdninama, protože teď je to ta nejvyšší, co mají. Paráda. Učitel nám říkal, ať se moc nesnažíme, tak jsem se nesnažila,ale přišla jsem si docela blbě. Protože první jsme psali gramatický test a „obdržela“ jsem 23 bodů ze 47. Docela trapásek. Navíc když jsem se pak koukla kolem a lidi kolem mě měli víc než já. Učitel prej, teď mě nemusíte ohromovat, pokud chcete zůstat ve škole. Tak jsem neohromovala, ale přišla jsem si jak blboun. Takže při poslechu už jsem žádné chyby nedělala. A dostala jsem 40 bodů ze 40. Jenže to byl problém. To bylo moc. Takže jsem dostala ten testovací papír zpátky (je to tajemství) a udělala jsem tam schválně 12 chyb, abych mohla ty hodiny dál navštěvovat.

Ach jo, já jsem chtěla aspoň sama kvůli sobě vědět, jestli jsem lepší nebo ne a takhle vím prd, protože jsem měla 23 bodů ze 47. To je možná i míň, než když jsem ten test psala poprvé v lednu:-(