Author Archives: Jirka

Spravedlnost existuje!

Coca cola vs. Pepsi - kamlababy.wordpress.com

Coca cola vs. Pepsi - kamlababy.wordpress.com

Když už tu máme ten pátek, tak to trochu odlehčím a povyprávím vám příběh ze života s filozofickým rozměrem.

Pátek odpoledne. Enzym se mi bude promývat kolonou ještě hodinku a půl a mě chytá žízeň. No nic, beru si drobné a vyrážím do přízemí k automatu. Mým cílem je jako vždy Cola light (když už není Zero). Na poslední chvíli měním názor a když už je ten pátek, tak si vybírám klasickou kolu. Cukr necukr.

Nechám automat spolknout dva dolary, vyberu si číslo (páteční třináctka) a čekám, až vozíček vyjede k vybrané PETce. A čekám. Vozíček totiž vyjel nahoru, ale nezajel až k láhvi, jen před ni, a pak se zase vydal na zpáteční cestu. Dokonce se i otevřela dvířka, kam vybraná flaška vždycky spadne. Jenže tentorkát nemělo co kam spadnout.

Hmm, tak nic. Zkouším to znovu. Tentokrát s jiným číslem. Zase nic. Tak že by osud chtěl, abych si nedával tu plnocukrovou kolu a “spokojil se” s tou bez cukru? Ani ta nefunguje. Na nic jiného nemám chuť, tak to ani nechci zkoušet na ovocném džusu nebo vychlazené vodě.

Nakonec zjišťuji, že ani dobře mířená rána (no, vlastně dvě) do strany automatu nepomáhá. Jen začne škrčet, jakoby se znovu nastarovával. No, ale už zase mlčí.

Je rozhodnuto. Lepší vrabec v hrsti, než dolary v automatu a nejdřív pomalu a nesměle, později rychleji a zuřivě mačkám knoflík na vrácení dolarů. Nefunguje. Zkouším znovu a znovu. Furt nic. Nakonec se automat jakoby restartuje, vrátí se do “základního stavu” a na malém displeji se objeví “Pěkné odpoledne, vyberete si nápoj navolením čísla.” K tomu informace o vnitřní teplotě. A dolary nikde.

No, ale když už je ten pátek, tak přece neodejdu s prázdnou. Ještě, že je hned vedle automat na pepsi. Ještě na chviličku zaváhám, jestli mi to stojí za to, ale myšlenky ještě ani neodezní a druhý automat už polyká další dolary. Veberu si plnohodnotnou pepsi (tentokrát ani neváhám nad tou bez cukru), a když slyším to klasické žuchnutí, tak se mě ulevuje a vím, že s prázdnou neodejdu.

Vypadly dvě.

A nebo už tam ta jedna byla a někdo si ji nevyzvedl. Nevím. Jediné, co mi teď běží mozkem je, že musím ven dostat i tu druhou. Přece ji tam nenechám. Sice jsem za ni zaplatil v druhém automatu, ale to se teď nepočítá. Trochu zacasnuju s mřížkou v okénku, narovnávám tu první, srovnávám druhou a už jsou venku obě.

A pak, že spravedlnost neexistuje …

Floridský týden života

Floridský týden. Týden života s výletem na Floridu.

Vím, že co se týče psaní příspěvků, tak mám hodně co zlepšovat. Pokusím se to vynahradit obrazem. Pokud kliknete na výše uvedený odkaz, tak se dostanete na stránky Week of Life, které mapují život lidí po celém světe pomocí devíti fotografií denně, po dobu jednoho týdne.

Tak jsem to taky zkusil. Tenhle “floridský” týden je už můj druhý a v teď fotím už čtvrtý. Tak uvidíme, jak to bude dál vypadat.

Chumelenice

Co se všecho zchumelí, mezi dvěma manželi. Znalci určitě poznali citát ze hry Akt od českého velikána Járy Cimrmana. A proč to vůbec uvádím? Protože bych rád shrnul několik zážitků dohromady a kdybych jim dal aktuální čas jejich děje, tak by mohly zapadnout do archivního bezvědomí těchto stránek. Tak to radši zchumelím všechno dohromady.

Bezpečnostní video

Předminulý týden jsme byli s kolegou osloveni, jestli bychom se nezúčastnili natáčení bezpečnostního videa. Šlo o to, že oddělení bezpečáků potřebovalo nějaký vzdělávací kousek, kde by byly zachyceny chyby nás prostých uživatelů, na kterém by se učili je rozpoznávat. Jako například to, že nemám brýle, rukavice, plášť, nebo naopak, že mám krátké rukávy, sandály a pod. Vzhledem k tomu, že mi nedělá problém pohybovat se v laboratoři bez pláště nebo rukavic, tak jsem bez rozmyšlení souhlasil. A na dotaz hlavního organizátora (říkejme mu režisér) jaké to je, pohybovat se po laborce bez brýlí jsem odpověděl, že je to jiné v tom, že je přítomna kamera. (Mezi námi děvčaty: tohle jsou jen takové silácké řeči, jinak samozřejmě brýle a plášť nosím pořád.)

Natáčení bylo v pohodě, postupně jsme se dopuštěli různých chyb, sjíždeli záběry znovu a znovu a když jsme nakonec po dvou hodinách měli natočených potřebných asi 15 minut, tak jsme si mohli s čistým svědomím říct, že jsme odvedli kus poctivé herecké práce.

Poprosil jsem režiséra, jestli by bylo možné si konečné video prohlédnout. Možné to bylo. Bohužel na můj dotaz, jestli mohu poslat odkaz známým mi bylo řečeno, že ne, protože se přece jen jedná o vnitřní záležitosti laborky a bohužel by někdo nemusel pochopit, že šlo o instruktážní video. No nic, tak bohužel zůstanete ochuzeni o letošní nejlepší herecký výkon v hlavní laboratorní roli.

Každopádně slibuju, že až natočím celovečerák, tak se o tom včas dozvíte. A ten možná budu moci i ukázat známým.

Přednáška č. 1, tzv. obecná

Každý ze studentů večerních hodin angličtiny by měl přednést přednášku na libovolné téma trvající 10 minut. Už když o tom mluvila Ivča dřív, tak jsem věděl, že chci povídat o chromatografii. Na webu jsem našel jedno pěkné video znázorňující princip chromatografie, tak jsem to chtěl zopakovat na živo před spolužáky. Pomohla mi s tím Ivča, které se v té konkrétní technice vyzná převelice (skoro absolutní rým), takže jsem na přednášku měl vše vzorově nachystané.

Přednáška se povedla. Myslím, že jsem vzbudil zájem. Učitel se pak docela ptal, jako třeba kde se s chromatografií může setkat v praxi, jak se liší to, co jsem ukázal o toho, co opravdu dělám a pod. V rámci přednášek každý vyplňujeme dotazník s hodnocením přednášky, tak jsem zvědavý, až dostanu ty moje, co se dozvím.

Vypálený rybník

Ne, nikde nehořelo, ale jak už jsem psal, tak v březnu probíhá v Americe basketbalový univerzitní turnaj. Trochu to zkrátím. My jsme to s Ivčou vyhráli. Ta nejméně pravděpodobná věc se stala skutkem a dvojice, která vybírala družstva podle jména města vyhrála nad sportovními odborníky vybírajícím vítěze podle minulých ročníků, aktuální formy a všemožných informací.

Minulou sobotu, když se hrálo semifinále, tak jsme potřebovali, aby Butler vyhrál a vono jo. Byli u nás zrovna kolegové na svíčkové a strasně se divili, jak to, že se zajímáme o basketbal. To vám byly nervy, když to půl minuty před koncem byl rozdíl jen jednoho bodu. Nakonec jsme si mohli s Ivčou plácnout a těsit se na výhru. Nestává se každý den, abysme vsadili $5 a vyhráli jich $55.

Tak jsme šli v pátek po práci na večeři a vydělaných $50 utratili za výborné thajské jídlo (kombinace česnek-pepř-vepřové je neskutečně dobrá).

Přednáška č. 2, tzv. pracovní

Ve čtvrtek jsem měl zase (no zase, po 6 měsících) přednášku dole v kampusu. Nejzvláštnější na tom je, že přednášíte lidem, kteří chromatografii využívají jen jako techniku k tomu, aby se dozvěděli víc o jejich polymerech. Na druhou stranu je to o to zajímavější a větší výzva. Zaujmout je tím, že jim vyprávím o nějakých pórech, separacích, teplotě a patrech.

Myslím, že se to povedlo. Přemýšlím, jak objektivně zhodnotit, že se mi přednáška povedla a přitom se moc nechlubit. Asi už to nechám být 😉

Víkend Jindry Hrnčíře

Takže není divu, že jsem si tenhle víkend užil tak, jako žádný jiný. Nic speciálního jsme s Ivčou nedělali, takže jsme stihli i několik těch filmů o Harry Potterovi (aneb Jindrovi Hrnčířovi).

A navíc jsem i zchumelil tenhle dlouhý příspěvek.

Soudce Jirka

Dneska mi přišla obálka od Kaliforského vrchního soudu. Samozřejmě jsem se hned vystresoval, co se stalo. Ale jen tak trochu. Nakonec jsme zjistili, že jde o pozvánku na účast při soudním přelíčení v podobě porotce. Amerika má trochu jiný právní systém než Česká republika. No trochu – trochu dost. Nechci zabíhat do podrobností, protože taky prd vím, ale na vyřčení soudního rozsudku se významně podílí občanská porota. Určitě to znáte z Amerických filmů. No, a jedním z těch porotců jsem mohl být já.

Jenže nejsem americkým občanem, takže nebudu ani porotcem. Musím vyplnit přiložený dotazník a odmítnout. A víte jak na mě přišli? Berou si databázi lidí s řidičákem a náhodně je losují.

PS: no, ale abyste si nemysleli, že jsem teď nějakej moc důležitej, když jsem málem byl tím soudcem, tak jedna perlička z dneška: to, že chodím od rána po laborce s tričkem na ruby si všimla až Ivča, když v poledne přišla do práce

Březnové šílenství

Ameriku zachvátilo Březnové šílenství. Jedná se o basketbalový turnaj amerických univerzit, March Madness. Kluci ze skupiny zorganizovali malé sázkařské spestření. Vložíte $5, předpovíte vývoj turnaje se 64 účastníky a pokud vyhrajete berete bank, pokud jste druzí dostanete sázku zpátky. Jinak nic.

Tak jsme si s Ivčou vsadili. O úrovni amerického vysokoškolského basketbalu víme stejně, jako američtí kolegové o tvaru slepého ramene Labe v Pardubicích. To nás ale nezastaví. Nejdřív jsme myslel, že proti sobě necháme bojovat “zvířátka”. Předpokládal jsem, že každý z týmů obsahuje v názvu nějaké zvíře, jako třeba kalifornské veverky nebo texaské žížaly. Bohužel v tabulce, kterou jsme si vytiskli a vyplnili byly pouze názvy jednotlivých měst. No nic, tak budeme vybírat podle toho, jak se nám to které jméno líbí.

Našim velkým favoritem bylo město Wofford, těsně následováné městy jako Purdue (tam posílá Ivča vyrobené destičky), Old Dominion, Butler a nebo třeba Houston (Hjůstne, máme problém). A když jsme si nebyli jistí, které město má zajímavější/lepší/horší jméno, tak jsme si prostě střihli. Jestli vás zajímá náše předpověď, můžete se podívat na vyplněnou tabulku.

Po prvním kole, které proběhlo minulý týden, jsme s  naší předpovědí okupovali krásné předposlední místo (ze 16 účastníků). Zlom nastal o tomto víkendu. Vyšly nám dva tipy, které nikdo netipoval (asi proto, že tomu basketbalu rozumí a vsadili si na favority). Oni prostě nevěděli, že Severní Iova porazí jednoho z největších favoritů celé soutěže, Kansas. No a my ani nevěděli, kdo a jak hraje. Nicméně naše sázka se o tomto víkendu stala nejůspěšnější ze všech a stali jsme se výherci kola. To nás posunulo na druhé místo. Zároveň došlo i k menšímu protřídění jednotlivých větví turnajového pavouku, takže v současné době víme, že pokud chceme mít jakoukoli naději na hypotetickou výhru, tak se co nejdále v pavouku musí dostat města Purdue a Butler.

Další zápasy se hrají na konci týdne, tak nám držte palce. Nicméně není nereálné, že se nás pár lidí zeptá na další sportovní tipy. Řeknu jim, ať si střihnou.

První rok

Chtěl jsem napsat výroční příspěvek, ale pak jsem si říkal, že by se mohlo stát, že bych se

  1. dojal
  2. rozvášnil
  3. oboje dohromady

Dokonce jsem dneska odešel ze školy po první hodině, abych byl doma dřív a mohli jsme si posedět s Ivčou. No a vyjdu před školu, sednu na kolo a píchnuto. Tak jsem se vydal pěšky a když už jsem se odhodlal k tomu, že nasednu i s kolem do busu, tak jsem mával na bus č. 52 na zastávce pro bus č. 51. No nezastavil. Nakonec jsem o pár zastávek dál chytl tu 51 a dojel domů.

Ale aspoň jsem měl čas se cestou zamyslet nad uplynulým rokem, dojmout se a rozvášnit.

Druhé zemětřesení

Včera touhle dobou si tak sedím u přístroje a nejednou jsem se cítíl uplně stejně, jako když jsem loni na konci března cítil moje první zemětřesení.

Plná laborka lidí, tak se ptám “necítíte zemětřesení?”. Necítil nikdo. Tak nic, zavtipkovali jsme o věku, nedostatku nabo nadbytku alkoholu, práce a pod a zase se věnovali práci.

No a dneska jsem zjistil, že jsem měl pravdu, že mi sice nikdo nevěřil, ale to zemětřesení fakt bylo. Jeho síla byla 4.1 stupňů a proběhlo na jihu Bay Area v hloubce 10 km.