San Francisco

Co bychom to byli za Američany bez kreditky. Takže jsme dneska po práci vyrazili do banky zažádat si o kreditku. Minule jsme odešli s prázdnou, protože jsme neměli jistotu, že budeme mít na účtu potřebný obnos. Tentokrát už by to snad mělo vyjít.

I když v Čechách „kreditku“ všichni používáme, tak jde vlastně o debetní kartu – prostě co zaplatíme, to se strhne. Kreditní karta funguje jinak – na začátku (na konci / kdykoli) měsíce se strhne vybraná suma (v našem případě $ 300, ale může to být až 5 000) a z ní „žijeme“ v průběhu měsíce.

V průběhu kreditního měsíce si musíme dávat pozor na dvě věci:

• nesmíme překročit stanovený limit – on sice překročit jde, ale platí se za to a
• musíme mít na účtu dostatek peněz na pokrytí limitu (jinak se celá kreditní historie buduje znovu dalších 12 měsíců)

Oba s Ivčou doufáme, že se nám obě podmínky podaří dodržet (já doufám míň, protože vím, že Ivča to bude mít pod kontrolou).

Jedna věc se Američanům (obchodníkům) musí nechat. Naslibují vám hory doly. Bohužel nakonec zjistíte, že místo toho máte nížiny a roviny.

Jeden z dnešních příkladů:

Nenosíme u sebe skoro žádnou hotovost a všechno platíme kartou. Proto se Ivča zeptala, jestli můžeme získat typ kreditky, který by nám „vracel“ peníze. Za každý utracený dolar (x dolarů) dostaneme jeden (y dolarů) zpátky (samozřejmě s patřičně upraveným limitem).

Načež jsme se dozvěděli, že za jeden utracený dolar je jeden bod a za 10 000 bodů máme 100 dolarů zpátky a za 25 000 bodů máme letenku (pravděpodobně vnitrostátní, to nevíme přesně). Začali jsme počítat, jestli jsme vůbec schopni požadovanou sumu protočit a shodli se, že asi ne.

Vlastní zařízení kreditky měl na starosti jiný pán, než který se nás ujal na začatku. Když jsem se ho v průběhu vyplňování formulářů zeptal na bodový systém, tak jsme se dozvěděli, že se ho můžeme zůčastnit až po 12 měsících.

Takže žádná letenka.