San Francisco

Tak přemýšlím, co se dnes asi tak stalo zajímavého. No určitě jedna z nejzajímavějších věcí byla, když jsem přišla ze školy a chtěla jsem si ohřát jídlo, tak mi vypadla lžíce z ruky a já jsem si pokydala rifle. A tím pádem jsem musela jít vyprat, protože už jsem měla jen jedny náhradní, a kdybych si i ty zašpinila, tak bych musela chodit asi v teplákách.

No a druhá zajímavá věc se stala až večer. Dnes mi přišlo moje SSN, tak jsem počkala na Jirku u autobusu a šli jsme spolu do banky, aby si ho tam zadali do systému. A zároveň jsme se zeptali na možnost získání kreditní karty. Tak jsem si tak nějak myslela, že tam přijdeme, podepíšeme nějaký papír a hotovo. Ale to ne. Pokud bychom chtěli kreditku, tak si musíme říct, jaký na ní chceme limit. A ten limit nám pak strhnou z účtu jako zálohu a pokud budeme splácet, jak se patří, tak za rok by nám ho vrátili. Minimální limit je $ 300 a maximální $ 5000. A to krát dva, když bychom měli mít kreditku oba dva. A jediná výhoda je, že si člověk buduje „credit history“, která nám je stejně k ničemu, když se po dvou letech vracíme, a pak snad, že bychom mohli mít kabelovku. Navíc s pánem v bance to bylo docela veselé, protože, ačkoliv věděl, že nejsme američani a naše angličtina pravděpodobně nebude tak dobrá, jako jeho, tak na nás valil takovou spoustu cizích slov, které jsem v životě neslyšela a která mi vůbec nedávala smysl, že jsem se přistihla, jak tupě zírám a dělám, jako že rozumím. Naštěstí těm důležitým bodům jsme snad rozuměli.

Ještě jednou popřemýšlíme, jestli kreditku opravdu potřebujeme a pak se za ním eventuálně vydáme znova. No, snad tam bude někdo jiný.