San Francisco

Dneska byl ve škole workshop (seminář) o zvýšení prezentačních dovedností. Ono je to těžké. Jste-li trémista, kterému se při slově přednáška vytvoří na těle alergické skvrny velikosti amerického čtvrtdolaru, tak z vás těžko někdo udělá nejlepšího řečníka pod sluncem. Je to spíš otázka toho, jestli v sobě člověk najde trochu toho exhibicionismu nebo ne. I když v sobě tu trochu exhibicionismu najdu téměř vždy, tak jsem byl rád, že jsem na ten seminář zašel.

Nebudu zabíhat do podrobností (udělal jsem si skoro čtyři stránky poznámek), zdůrazním jen některé věci. Přednášela asi čtyřicetiletá paní a za celou dobu nepromítla v rámci přednášky jedinou blánu.  Hlavním mottem bylo, že my jsme ti, kteří jsou ti nejdůležitější, my jsme tam od toho, odvyprávět příběh tak, aby každý věděl co říkáme.

Mezi praktické poznatky patřily poznámky týkající přemýšlení nad tím, jakému publiku bude člověk přednášet a kde, dále byla řeč o pohybu rukou při přednášce (prostě dělejte co normálně, to že člověk přednáší neznamená, že najednou nemá ruce), o očním kontaktu, o organizaci přednášky, jejím cvičení, vtipech v průběhu přednášky apod.

Když to tak vezmu kolem a kolem, tak jde o to, být přirozený, být sám sebou (poslední, shrnující věta semináře) a pak to jde úplně samo.

Ono se to hezky poslouchá, ale když pak člověk stojí před (jakoukoli) masou lidí a má jim něco povídat, tak čas běží úplně jinak, pot řeže do zad jako kyselina a dech je pod kontrolou asi tak, jako stádo splašených bizonů.

No prostě, stejně jako všechno chce i přednášení cvičit a trénovat. A uvažovat nad tím, co a proč člověk dělá. Ale nebudu končit tak filozoficky a přidám trochu té (zprostředkované, dnes získané) praxe.

Jirkovo kvarteto o přednáškách

• Vždy něco nedovysvětlím nebo vysvětlím špatně.
• Vždycky něco zapomenu.
• Vždy udělám chybu.
• Vždy bude někdo nespokojený s přednáškou.

Slovíčko dne:
presentation – čti [prezentejšn] – přednáška