San Francisco

Když se vzbudíte v sobotu doporáno v Berkley a začnete uvažovat nad tím, co dělat, tak jeden z možných nápadů může být a co třeba zajet na otočku do San Francisca? A tak se i stalo.
Brali jsme to jen jako chvilkovou návštěvu, žádná velká turistika. Takže jsme přijeli metrem do centra města (stanice Powel), kde – jak jsem si jakžtakž pamatoval – je výchozí stanice tramvajové dráhy, tzv. Cable Car, na kterou jsme se dneska chystali.

Nejdřív jsme se ale prošli po Market st., kde měl být obchod s notebooky. Bohužel jsem si nenapsal adresu, takže jsme se vydali jen tak na blind a bylo docela zajímavé sledovat, jak se s rostoucí vzdáleností mění struktura lidí. Čím déle jsme šli, tím víc ubývalo turistů a přibývalo domorodců. Takových těch echt domorodců.

Takže jsme se po chvíli otočili a šli jsme do nákupního střediska, které si vyhlídla Ivča. Šest pater, pozlacené rámování zábradlí na eskalátorech (mimochodem nebyly rovné, ale půlkruhově zatočené), prosklená kopule ve střeše a minimum věkové skupiny 10 – 15 let. To jsou hlavní odlišnosti od našich nákupních středisek. Jinak je to stejné – chróm, sklo, a pochodboví prodavači. Když nás jeden odchytl, tak jsme si museli s Ivčou oba umýt ruce nějakým cukrem. Před krémem už jsme radši utekli. Ale je fakt, že jsme pak měli ruce hebké jak … no prostě fakt heboučké.

Pak už přišla na řadu zmiňovaná Cable Car. Vystáli jsme si kratičkou frontu na lístky a delší frontu na vlastní tramvaj. Nakonec to docela uteklo. Nasedli jsme do tramvaje a vyrazili. Jeli jsme linku z centra až k Fisherman’s Wharf, což je přístaviště, které jsme procházeli už při naší minulé návštěvě. Nejdřív jsme uvažovali, že pojedeme i zpátky, ale když jsme zjistili, že lístky nejsou datované, tak jsme si zbylé dva nechali na příště.
Cesta lanovou tramvají je výborný zážitek. A nejlepší to je, pokud se vám povede stát přímo na plošině u zadního brzdaře. Což se mi podařilo, protože jsme nejdřív pustili sednout jednoho pána, a pak se ta tramvaj tak zaplnila, že jsem musel stát venku.

Na Fisherman’s Wharf jsme hledali něco k jídlu (skončili jsme ve fast foodu Burger King), trochu se prošli a pak se vydali podél pobřeží po ulici Embarcadero až na zastávku metra stejného jména. Odtud jsme se vrátili zpátky do Berkeley.

Cestou z metra jsme se stavili v obchodě s elektronikou a koupili jsme si externí disk. Nejen proto, že musíme někam dávat všechny ty fotografie, které už se chystají na to, až budou zveřejněné, ale i proto, že si potřebuji přeinstalovat počítač. Je to levnější, než si rovnou kupovat nový.

Večer jsme měli domluvenou pizzu s jednou Českou, kterou Ivča potkala na kávičce u paní rektorové. Její brazilský manžel pracuje ve stejném typu laboratoře jako já, ale v městě pár mil od Berkeley. Manžel umí relativně dobře česky, takže jsme angličtinu procvičili jen, když jsme se bavili o práci. To je jednodušší.

A protože jsme opravdu pyšní na náš malý byteček, tak jsme je cestou zpátky ještě pozvali na prohlídku. A grapa Cedrikovi taky chutnala.

Slovíčko dne:
cable car – čti [kejbl kár] – lanová tramvaj