San Francisco

Opět píšu opožděně, ale snad mi to bude odpuštěno. Přes víkend to snad tolik nevadilo:-)

Dnes jsme se vzbudili docela pozdě. Možná po deváté, ale vůbec nám to nevadilo. Když jsme se vyhrabali z postele, tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Rozhodli jsme se, že si uděláme výlet do San Francisca. Na obědani jsme si udělali hemenex a kolem poledne jsme vyrazili. Jeli jsme metrem na stanici Powell. Já jsem tam chtěla kvůli tomu, že jsem si našla, že by tam mělo být nákupní centrum, a Jirka proto, že je to na ulici, na které měl být obchod s notebooky Dell. První jsme chtěli najít ten obchod. Nenašli jsme, protože jak jsme se vzdalovali dál a dál od oné stanice, tak čím dál tím víc bylo okolí škaredší, čím dál tím víc divných lidí a tak, takže jsme se radši otočili a šli jsme zpátky.

Zalezli jsme tedy do toho obchoďáku. Ale ten je tak obrovský, že jsme prošli asi jen dvě patra (z šesti) a šli jsme ven. To by člověk potřeboval celý den, aby zjistil, kde co je. A to se nám nechtělo.

Před tím obchodním domem je zrovna místo, kde se otáčí ty jejich staré tramvaje, tzv. „Cable car“. Koupili jsme si lístky, že se projedeme na Fisherman´s wharf (kde jsme byli s Gregem a s Debbie) a pak, že uvidíme, a kdyžtak pojedeme i zpátky. Cesta byla docela fajn. Projeli jsme vlastně celé město. Ale zpátky už jsme nejeli. Prošli jsme se podél pobřeží a došli jsme k jiné zastávce metra. Taky bylo moc hezké počasí a to bylo vidět hlavně na počtu lidí, kteří byli venku. Když jsme tam byli minulý týden s Gregem, tak jsme sem tam někoho potkali. Dnes jsme sem tam do někoho nenarazili. Ale byl to moc fajn výlet.

Na zpáteční cestě jsme se už v Berkeley stavili v obchodě s elektronikou koupit externí harddisk. Pak jsme šli domů a Jirka se konečně dovolal na servisní linku internetu, kde mu poradili a náš internet tedy od včerejška funguje.

Večer jsme pak měli sraz s holkou, co jsem jí potkala na „kávě u paní rektorové“ a s jejím manželem v místní pizzerii. Měli jsme sraz na půl devátou. Jenže já jsem si zapomněla doma mobil, kde mám uložené její číslo, a oni tam ještě o tři čtvrtě nebyli. Tak chudák Jirka vyrazil domů donést mi ten mobil a já jsem na ně čekala. Pravda, přišli asi tak 5 minut po tom, co Jirka odešel. Ale jinak to bylo v pohodě. Pizza byla vynikající a myslím, že jsme se všichni docela dobře bavili. Její manžel je Brazilec, ale umí docela dobře česky, takže jsme se ani jinak nebavili.

Po večeři se ještě na chvilku stavili u nás a i když je pan Brazilec z jiného konce světa, tak grapa mu chutná stejně jak Jirkovi:-)