San Francisco

Další kolo byrokracie. Abych získal pojištění a mohl platit daně, tak musím vyplnit nějaké online formuláře. Zkoušel jsem to už včera odpoledne, ale ztratil jsem se hned v první otázce. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli jsem postdoc typu 3522 nebo 3255. Napsal jsem proto pánovi, u kterého jsem hned první den podepisoval nějaké papíry, jestli by mi s tím nepomohl. Prý rád. Tak jsme se domluvili na dnešní osmou hodinu ranní.

I tak jsme ale na něco byli krátcí (je PPO lepší pojištění než HMO nebo mám platit daně či ne?), a tak jsem se zase vydal na Tour de Campus za sběrem informací. Paní ohledně daní jsem našel za jedním okénkem. Řekla mi, že zatím nemá cenu cokoli řešit, že stačí to, že jsem vyplnil formulář a dostal se tak do systému. Zbytek se bude řešit, až obdržím Social Security Number (SSN) – něco jako naše rodné číslo.

To u paní přes pojištění jsem se zdržel o trochu déle, celých devět minut. Přišel jsem totiž za deset minut deset a paní měla na desátou domluvenou schůzku – což prý pro mě bude příště také lepší. Takže když se mě zeptala, jestli to stihneme, tak jsem samozřejmě nemohl odpovědět nic jiného, než že nepochybně. Zeptal jsem se ji na typy pojištění, poprosil ji, jestli ten formulář, který jsem měl skoro celý vyplněný nemůžeme dovyplnit spolu a po chvíli ho vytisknutý podepsal. Kopii jsem ještě donesl na personální a vydal jsem se na kopec do laborky.

V práci teď připravuji návrh projektu, na kterém bych tady měl pracovat. Takže je to hlavně procházení článků, hledání budoucích možností apod. Nakonec bych to měl nějak sepsat a asi i přednést.

Z práce jsem dneska odešel (o trochu) dřív, protože jsme měli domluvenou schůzku s Gregem a Debbie, což jsou vzdálení příbuzní z Ivčiny strany. Setkali jsme se v létě, když byli navštívit zábřežsko, odkud pochází Gregova rodina. V pět hodin nás vyzvedli před naším bytem, po jehož (myslím, že úspěšné) prohlídce jsme vyrazili do Oaklandu, kde jsme povečeřeli v hamburgerové restauraci. Dali jsme si s Ivčou oba stejný – se slaninou a sýrem. Hamburgery tady mají výborné – a velké. Jen se při jejich konzumaci nemůžu zbavit dojmu, že to vypadá, jako bych týden nejedl. Nejdřív pořádně zmáčknout, a pak se zakousnout. Teď mě napadlo, že by se to dalo natočit jako instruktážní video pro malé děti, aby věděli, jak se má při jídle otevírat pusa.

Po večeři nás Greg a Debbie dovezli domů. Zároveň nám navrhli, že nás v sobotu vezmou do San Francisca do restaurace, která se jmenuje Smrdící růže a je prý vyhlášená tím, že hlavní částí všech jídel je česnek. Tak uvidíme. Sraz je v devět.

Slovíčko dne:
bacon – čti [bejkn] – slanina