Monthly Archives: August 2010

Sushi a něco navíc

V pátek večer jsem se po práci oddělila od Peťulky a Jirky, kteří šli do posilovny, a já jsem utíkala na výuku výroby sushi. Bylo to na tři hodiny a dostala jsem to od Jirky k narozkám a moc jsem se těšila. A bylo to opravdu moc fajn. Ten kuchař nejdřív vykládal různé zajímavosti, např. že pokud se chce v Japonsku stát někdo profesionálním “sushařem”, tak jen dva roky studuje rýži – její historii, jak se pěstuje, jak se upravuje a tak. A rýží jsme začali i my. Řekl nám, jak ji uvařit a ochutit a pak už jsme se pustili do výroby všeho možného. Dělali jsme nigiri – polštářek z rýže a na něm ryba, a maki – rolky. Bylo to fajn, všichni jsme se s tím plácali, ale nakonec to vypadalo docela dobře. A hlavně, dělali jsme strašně moc druhů a pak jsme je jedli, takže jsem odcházela parádně přecpaná. Foťák jsem neměla a fotky z mobilu jsou nic moc, ale dík, Jiřinko, za super dárek.

                               V sobotu a v neděli jsme pak turistikovali po SF, aby si to Petrolína užila než odjede. V sobotu jsme prošli ulicemi Height a Ashbury, které i teď jsou hodně hippie, podívali jsme se na viktoriánské domy na náměstí Alamo a oběd jsme si dali v Thaiské restauraci v gay čtvrti Castro. Protože jsme se s Petrou nedávno dívali na Hitchcockovu Závrať, která se z větší části odehrávala v SF, tak jsme se šli podívat do Mission Dolores, kde se taky chvilku natáčelo.

                               V neděli jsme pak šli na Fishermans wharf, kde jsme se naobědvali, šli jsme na ponorku a do zrcadlového bludiště. Tam to byla super sranda. Přikoupili jsme si 3D brýle, které nás zmátly jěště víc a strašně jsme se nasmáli. Když jsme došli z jednoho konce na druhý, tak nám to nedalo, otočili jsme to a šli znova – dohromady třikrát.
                               Potom jsme se doslova vyšplhali na kopec nad Lombard street, která je nejklikatější, no, v SF určitě, jak je to dál, to nevím a na metro jsme došli přes malou Itálii.

Snad se to Peťuli líbilo. Mně jo:-)

Den jedenáct

lv-berkeley.jpg Už jsme doma. Jsem docela ráda. Ale než se dostanu k tomu, kolik jsme toho najeli, popíšu naše poslední zastávky.

Z Vegas jsme odjeli v 8 směrem k Údolí smrti. To, že tam bude vedro, jsme věděli dopředu, takže nás to ani moc nepřekvapilo, když jsme tam dojeli. Je pravda, že jiná, než autoturistika, se tam dělat nedala. Autoturistika = jet v autě s klimatizací, dojet k zajímavému místu. Vyběhnout, vyfotit, natočit, zaběhnout a jet dál. To byla ta pilná varianta. Ta líná varianta byla vyfotit a natočit krajinu z auta:-) Ale ne, malinko jsme se prošli. Třeba, když jsme chtěli vidět blíž továrničku na těžbu boraxu. Docela jsme litovali ty chudáky, co tam v tom 19. století pracovali.

Z Death Valley jsme jeli k jezeru Mono. Tam se nám hodně líbilo. Původně bylo jezero o mnoho hlubší, ale v kolem roku 1940 začalo L.A. odebírat vodu z jeho přítoků a tím se jezero dostalo až na 1/5 původní velikosti. Teď už je zase připouštěno, nicméně tím výrazným poklesem vody  jsou vidět vápencové útvary a také je jezero 4krát slanější než moře. Nejen kvůli tomu, ale i kvůli tomu, že je to chráněná oblast, tak naše prvotní úvahy na téma “okoupeme se nebo ne” vzaly rychle za své.

Původně jsme měli zamluvený motel kousek od jezera, kde jsme chtěli přespat a druhý den ráno vyrazit domů, ale nakonec nás vidina vlastní postele zlákala natolik, že jsme rezervaci zrušili a jeli do Berkeley, kam jsme přijeli kolem půlnoci. Naše touhy po studeném bytě se nenaplnily, protože nám v Bay Area začalo léto a máme tu teď druhý den po sobě 33°C:-) Konečně. Museli jsme to dneska chladit pivem 😀

Závěrem za naším výletem bych jen chtěla říct, že se mi to moc líbilo a jsem ráda za všechno, co jsme viděli a zažili. I to spaní v autě. Kdo může říct, že spal v Paso Robles na parkovišti:-) Jirka pak dá do kupy více údajů, já si jen pamatuju, že jsme najeli 4600 km, což není zase tak málo, ale bylo to všechno moc super.

Poslední fotky z toho výletu jsou v galerii🙂

Den deset

page-lv.jpg Jak jsem psala včera, dnes jsme byli navštívit Antelope Canyon. Měli jsme to od bydlení kousek, jen asi 5 minut. Původně jsme chtěli vyjet až na poledne, abychom měli hezké světlo a aby paprsky slunce procházali skrz. Ale nakonec jsme vyjeli už na půl desátou, protože ráno poprchalo a bylo pod mrakem. Naštěstí v tom kaňonu bylo relativně jasno od toho jak se světlo odráželo od těch skal. A i když jsme neviděli přímo paprsky slunce, které procházely malými otvory v těch skalách, moc se nám to líbilo. Jsou to jeskyně pískovcového původu a jsou červnené. Voda je navíc vymlela do různých tvarů, takže na jedné fotce je Elvis a pod ním – jak já říkám – ječící paní, dál pak srdce, orel, západ slunce nad Monument Valley a podobně. Strávili jsme tam hodinku a nakonec jsme opravdu byli rádi, že jsme nečekali, protože na odpoledne hlásili bouřky (do jedné jsme pak vjeli) a tam, když prší, tak nikoho nepouští, protože se jim v tom kaňonu nahromadí voda až do výše tří metrů. Jak říkala Peťulka: Ale to bych se utopila!!!
Cestou z kaňonu jsme se zastavili u přehrady Glan Canyon Dam a v jejím návštěvnickém centru, kde jsme koupili magnetky, pohledy a dozvěděli jsme se, že jen pět mílí odsud je místo, kde řeka Colorado obtéká roklinou kus skály a vypadá to jak podkova. Muselo se k tomu jít kilometr pěšky, což nám nevadilo, když jsme se to dozvěděli, ale když jsme pak museli do kopce, z kopce a zpátky a naše ťapičky se bořily do rozpáleného písku, tak jsme byli rádi, že jsme v autě:-) Ale ne, bylo to moc pěkné. Jirka má hezké fotky, ale než on se odhodlá, tak musíte vzít za vděk mými fotkami.

Teď už zase přespáváme v Las Vegas v motelu, který je hned na té hlavní ulici. Cesta sem byla zatím nejdelší. Myslím v kuse. Zase jsme jeli kolem pěkných skal. A projeli jsme dnes třemi státy – Arizona, Utah a Nevada. Zítra máme v plánu Údolí smrti. Uaaaaaa.
Fotky jsou opět v galerii🙂

Den devět

flagstaff-page.jpg Ráno jsme si přivstali, abychom do Grand Canyonu dojeli před polednem. Jirka mlel cosi o tom, že bude lepší světlo. Nevím, no:-) Ale tak jako tak jsme vstali v šest, nasnídali jsme se a chtěli jsme vyjet, ale na palubní desce začala svítit kontrolka nízkého tlaku jedné nebo více pneumatik. Už nám takhle svítila minulou sobotu a stačilo trošku přifouknout kola a bylo to. Teď jsme je přifoukli a nic. Tak jsme se na benzínce zeptali na servis a naštěstí byl blízko jeden, co otvíral v 8 = za dvacet minut. Trošku nás utěšovalo, že prasklé kolo nemáme – to bychom snad poznali – ale přece jen řídit s neznámou kontrolkou, no nevím. Každopádně auto bylo prohlédnuté za 5 minut s tím, že ta kola jsou přefoukaná a že stačí popojet pár mílí a srovná se to. Srovnalo. Trošku problém je, že v autě není manometr, na benzínkách taky ne, takže to nemáme jak zkontrolovat. Ale co, teď už to snad do úterý vydrží.

Uznávám, tohle byl trošku delší úvod na téma “jak jsem se vystresovala”, ale už se dostávám k tomu podstatnému a to byla dnešní návštěva Grand Canyonu. Tenhle národní park byl dechberoucí a skoro bych řekla, že se mi to zatím líbilo nejvíc. Ty skály jsou naprosto neuvěřitelně zvrásněné a vyhloubené. Přišlo nám to, že je to vlastně všude okolo rovina a najednou obrovská díra v zemi. Přemýšleli jsme, jak se asi cítili první cowboyové, co tam zahučeli.

Jezdili jsme po všech možných vyhlídkových místech a sem tam si udělali malou procházku. Nakonec jsme dojeli až k strážné věži, která byla postavená podle předlohy starých indiánských věží, kde se skladovalo jídlo a nebo se tam ukrývali lidé v době válčení.

Celá cesta k městu Page, kde dnes spíme, je úplně restaurací prostá, jen se tam sem tam objevil nějaký stánek s keramikou. Ale krajina moc pěkná. Zítra máme v plánu Antelope Canyon a pokud vyjdou fotky, tak to budete koukat:-) Zatím jsou fotky z Canyonu jako obvykle v galerii🙂

Den osm

lv-flagstaff.jpg Dnes jsme měli původně v plánu odjet z Vegas až do Grand Canyonu a ještě dál, ale protože to bychom dali jen s vyplazeným jazykem, rozdělili jsme si tuto trasu na dva dny, takže dnes přespáváme hodinku a půl před Grand Canyonem ve městě Flagstaff. Jen tak mimochodem, je to v Arizoně, takže máme další navštívený stát.

Cestou z Vegas jsme zastavili na Hoover Dam, což je nejvyšší přehrada v USA. Je to opravdu velká nádrž – to jezero je největší (asi taky jen v USA), které bylo člověkem vytvořené a jmenuje se Lake Mead. Koupili jsme si prohlídku přehrady i se strojovnou. Museli jsme docela obdivovat, že na to, že ta přehrada je 80 let stará, vypadá docela moderně. Navíc říkali, že už když ji stavěli, tak mysleli na zemětřesení, takže celá ta konstrukce dokáže ustát zemětřesení o síle 8.6 stupňů Richterovy škály. Ráda bych toho popsala víc, ale ta data si nepamatuju. Já ne, ale wikipedie ano, takže zde je odkaz:-)

A to je tak vše. Jen jak jsme pak jeli k Flagstaffu, tak se úplně změnila krajina a místo pouště byly lesy a tráva, tak to bylo moc pěkné. Fotky z návštěvy přehrady jsou na tomto odkaze.

Den sedm

                               Dnes jsme si pěkně přispali, jak je už zvykem, když jsme někde víc jak jeden den. A hned jsme ten den začali jak jinak snídaní. Ale šli jsme na ni do hotelové “jídelny”. Jen to bylo trošku lepší než jen jídelna. Výběr jídla byl neskutečný, od koblížků, přes palačinky, hemenex, až po mořské plody. Takže jsme se posilnili, abychom mohli dopoledne strávit nákupy:-) Ale jen tak s citem – koupila jsem si žabky a to bylo vše.

Na oběd jsme skočili zase do hotelu, protože jsme měli celodenní pas a po obědě jsme to zakempili v bazénu na osmém patře. Protože bylo asi tisíc stupňů ve stínu, tak jsme hned zamířili pod slunečník, kde jsme nechali věci a rychle do vody. Nebylo by to ono, kdychom si nedali drink:-) ale i tak jsme tam vydrželi asi dvě hodinky.

Po večeři (zase v hotelu:-)) jsme se vydali na procházku po hlavní ulici. Stratosphere, kde jsme bydleli, je na jednom konci, takže jsme původně chtěli dojet nejprve k Luxoru, který je na druhém konci a jít zpět pěšky. Ale protože žádný autobus dlouho nejel, tak jsme to udělali obráceně. Vegas v noci je opravdu působivé, ale mně osobně se nejvíc líbila vodotrysková show, která byla před Bellagiem. Mám to na videu, ale ještě nejsem takový kápo, abych to uměla zmenšit na webovou velikost. Já zatím zvládat jen fotky, já se omlouvat:-)

Když jsme si pak nakonec prohlédli i Luxor, rozhodli jsme se, že zpátky pojedeme taxíkem, protože busem to trvá 1.5 hodiny a takhle to bylo jen o 5 dolarů dražší a o hodinu a čtvrt rychlejší. Pak už jsme jen pokecali s mamkou a šli jsme spát:-)

Fotky jsou – pozooooor – v galerii:-D

Den šest

yucca-lv.jpg Po snídani jsme se sbalili a vydali se do Joshua Tree National Park. Ty Joshua stromy jsou hodně zajímavé. Velké už mají relativně normální kmeny, ale menší vypadají jako by měly i kmeny jen z uschlých listů. Jak tak jezdíme po těch parcích, tak zrovna tohle doma prostě neuvidíme, tak jsme byli rádi, že jsme do tohoto parku jeli. Šli jsme i na malou túru. Bylo to jen 1.3 míle, ale stálo to za to. Došli jsme k vlastně k malé přehrádce, kterou vytvořili první osadníci. A i dodnes se tam udržuje voda, takže to tam vypadá jak v oáze. Jak jsme šli tou pouští s těmi kameny a tohle místo se nám ukázalo, tak to bylo moc pěkné. Pásli se tam nějací „kamzíci“ a v jezírku plavaly kačeny.

Jak jsme tak obcházeli tu cestičku, tak jsme došli i k malbám od indiánů. Bývalo jich tam víc, ale někdo neměl nic lepšího na práci, než je trošku přibarvit. No jo.

A je pravda, že bych si tuhle zastávku užila víc, kdybych tak nebyla vystrašená z hadů. Naštěstí jsme žádného neviděli. Ale i tak, vidět díry v zemi, plno kamenů poskládaných na sebe – prostě jsem byla mrtvá. Pak jsme se ještě zeptali člověka v suvenýrkárně, jak často je člověk pokousán chřestýšem zrovna v té oblasti, tak říkal, že tak jednou do týdne. To si myslím, že je celkem často. Ale je pravda, že říkal, že je víceméně musí člověk vyprovokovat, aby kousli, takže asi tak.

Cestou z Joshui do Las Vegas jsme se stavili v městečku Galico, což dřív bývalo hornické městečko, kde se těžilo stříbro. Ale asi jen po dobu 30 let.

No a pak už jsme dojeli do Las Vegas, ubytovali jsme se v hotelu Stratosphere, prohráli jsme pár korun a vyjeli jsme nahoru na věž podívat se na celé Vegas z vrchu. Na té věži mají i různé kolotočové atrakce, jmenovitě – lavici, která se spustí nad tu třísetmetrovou propast, kolotoč, co se točí jen tak nad prázdnem, lavici, co se vystřeluje po úplném vršku té věže a novinka je „sky jump“, kdy vás přivážou na lano a pustí až dolů. Takže fakt jedna větší hrůza jak druhá. Byli jsme rádi, když jsme pak byli zase dole v kasínu.

Obrázky jsou v galerii🙂

Den pět

la-yucca-valley.jpg Dnes ráno jsme si přispali. Vstali jsme až kolem půl deváté, protože jsme nikam nespěchali a až jsme se pomalu sbalili, tak jsme vyjeli k chodníku slávy. Asi jsme si tu oblast představovali trošku jinak, protože na nás moc nezapůsobila. Ale i tak jsme fotili hvězdy Myckeyho Mouse, Simpsnů, Pierce Brosnana atd. Malý výběr je v galerii🙂

Na té stejné ulici je i Kodak Theater, kde se odehrává předávaní Oscarů. Žádná “star” tam v tu chvíli nebyla, asi se někde flákají:-)
Po Walk of Fame jsme zajeli do čtvrti Beverly Hills, kde jsme okukovali haciendy a veledomy a potom jsme se na hodinku zastavili na pláži Santa Monica, kde jsme se sice nekoupali, ale nedalo nám to a nohy jsme si namočili a po pláži se prošli. Počasí je až trošku  až moc teplé, ale mě to slunko a teplota ani moc nevadí, protože v Berkeley bylo poslední dobou celkem zima.

Ted už jsme v motelu V městecku Yucca Valley. Skoro bych řekla, že tu chcíp pes, ale asi se mi to jen zdá, protože motelu je tu víc, benzínka na každém rohu a tak. A protože jsme přijeli celkem brzo a v průvodci jsme našli, že ne tu v parčíku soubor soch s křestanskou tématikou, tak jsme se jeli podívat. Sochy byly moc pěkné, ale já jsem se tam bála, protože to byl samý písek a do toho sem tam nějaký strom a podle mého to bylo doupe chřestýšu. Tak jsme brzo vypadli. Ale aspoň si tam na parkovišti Peťulka vyzkoušela řídit automat:-) Šlo jí to, je šikovná.

Den čtyři

                               Dnes ráno jsme na devátou hodinu vyrazili do Universal Studios, kam už jsme měli asi čvrt roku dopředu koupené vstupenky. Koupili jsme si přednostní lístky, které byly dvakrát tak drahé než ty normální, ale jak se v průběhu dne ukázalo, tak se velmi vyplatili. Ale o tom až později.

Universal Studios je zábavní park, ale i opravdové studio, kde se natáčí filmy. Po příjezdu jsme se zorientovali a udělali jsme první plán co kdy kde a jak. Pokusím se naše jednotlivé zastávky trošku popsat, protože odkaz na mou oblíbenou Wikipedii jsem v češtině nenašla.

Začali jsme jízdou na motivy Simpsonů. Celou dobu jsme seděli v takovém “autíčku”, které se jen naklánělo a stálo na místě, ale protože jsme byli obklopení ze všech (ze 360°) plátnem, na kterém se promítala jízda na horské dráze, tak to byla síla. Jak opravdová horská dráha, celkem jsem se sem tam bála, ale nakonec jsme šli dvakrát:-)

Pak jsme zašli na – tamtadatatatatááááá – na jízdu hrobkou mumie z filmu Mumie:-) jaké překvapení. To byla zase horská dráha, ale tentokrát už opravdová. Naštěstí jen malé kopečky a jen chvilku.

Po mumii jsme utíkali na Jurský park, který začíná velmi poklidně. Jen se tak jede lodičkou a kouká se po docela pěkné přírodě, sem tam z vody vyleze nějaký dinosaur a tak, takže pohoda. Ale končí to sjezdem do bazénu, takže jsme odcházeli mokří od hlavy až k patě, ale to bylo v těch milionech stupních celsia docela fajn.

Když už jsme byli mokří, tak jsme šli na živé představení Waterworld, které bylo podle filmu s Kevinem Costnerem. Samo představení bylo fajn, Jirka pak má pěkné fotky, takže až je dá do kupy, tak to bude ok. Ale po představení za námi ti herci přišli a samozřejmě se ptali, odkud jsme a tak. A jeden z nich na nás začal mluvit česky a zpíval písničku Vyletěla holubička, protože strávil dva a půl roku v čechách, kde hrál fotbal a učil angličtinu. Bylo to super překvapení.

Dál jsme byli na Shrekovi 4D – rozdíl mezi 3D a 4D je, že ve 4D se k tomu ještě hýbala lavice, pak na Terminátorovi 3D, show o tom, jak se dělají speciální efekty, hororový dům a hlavně jsme šli na projížďku těmi opravdovými studii.

Teda, seděli jsme ve vláčku a vozili nás po těch studiích, kde byly ateliéry a exteriéry a také 3D show z filmu King Kong. A to bylo super. Byli jsme v tunelu, plátno všude kolem nás a King Kong skákal z jedné strany na druhou, bojoval s Tyranosaurem Rexem a nakonec ten náš vláček zachránil – nečekaně:-) Jak jsme pak projížděli těmi kulisami, tak jsem si říkala, jestli se např. rozbité letadlo z Války světů ještě někdy použije. Snad jo.

Víceméně jsme stihli všechny jízdy i živé show. A právě díky těm našich prioritním vstupenkám. Ráno ještě fronty nebyly, ale během dne se utvořily i hodinové fronty, které my jsme s tím naším pasem předbíhali a viděli jsme všechno, co jsme chtěli. Takže těchto utracených peněz vážně nelitujeme. Zážitek to byl úplně megasuper.

Cestou ze studií jsme se stavili na kopci vyfotit si Hollywoodský nápis a pak jsme šli na večeři s Janou Vintrovou a jejím manželem:-) S Janou jsem chodila v Zábřehu do tancování, neviděly jsme se asi 5 let a rozhodně by mě nenapadlo, že budeme spolu večeřet v L.A.:-) Moc ráda jsem ji viděla.

Fotky z mojí produkce najdete jako vždy v galerii🙂