Monthly Archives: June 2010

Kdo to je?

                               Ten, kdo pozná, co je to za osobu v pravém dolním rohu přiloženého obrázku a napíše to do komentáře jako první nic nedostane. Ale pořád bude první, kdo ho/ji poznal a to se taky počítá:-) Jinak ta osoba docestovala v pořádku a už zařezává v “pokojíčku”. = gauč v obýváku.

Boston Vol. 2

Jak jsem v minulém příspěvku naznačovala, tak jsme se v Bostonu neměli špatně. I zbytek konference probíhal dobře, respektive velmi dobře. Ale o tom až na konci.

Na středu byl můj poster přiřazen k tomu, abych u něj stála pro případ, že by někdo měl otázky, tak aby se mohl zeptat. Měla jsem šichtu odpoledne dvě hodiny. Nejdřív jsem si myslela, že to bude moc dlouho, ale nakonec ani ne. Sem tam za mnou přišli děcka, sem tam se u mě někdo zastavil, tak to nakonec docela uběhlo. Středa byl poslední den, kdy probíhalo hodnocení posterů a ve čtvrtek ráno pak bylo označení posterů, co se dostalo do dvaceti nejlepších.

V ten den večer jsme šli na koncert jazzového zpěváka, který se jmenuje, hm, no, teď nevím, ale koupili jsme si od něj cd za $10 a které podepsal, takže docela dobrý suvenýr. A po koncertu jsme čtyři Češi šli na večeři. Našli jsme si hospodu, teda spíš bar, kde já jsem si dala kousky stejku a Jirka hambáč a obě jídla byla fakt super. A večer jsme šli spát relativně brzo, protože čtvrtek byl náš poslední den, takže jsme se museli sbalit a na recepci se odhlásit.

No a čtvrtek se povedl tak na půl. Jirkův poster nevybrali do těch dvaceti a to jsem byla strašně naštvaná 🙁 Ale můj poster jo a to jsem zase byla veselá 🙂 Taky vybrali Petra, kamaráda z Pardubic, tak to bylo fajn. Dopoledne jsem ještě chvilku dobrovolničila s mikrofonem a odpoledne pak byly závěrečné přednášky, včetně našeho šéfa, a pak bylo vyhlášení cen. Nejlepší přednáška a nejlepší poster. Ale na to už jsem nebyla, protože jsem musela “utíkat” na letadlo. Takže mě o průběhu informoval Jirka. Přednášku vyhrál kluk z Irska a poster JÁ!!!!! Když mi to napsal, tak jsem prostě čuměla, i když náš šéf říká, že dáma nečumí. Ale já jsem čuměla jak puk. Prostě masakr. A opominu-li, že to bylo první místo na konferenci HPLC 2010, což je hlavní chromatografická konference, tak k tomu byla i pěkná finanční odměna, která nám pokryje kratší dovolenou na Havaji. Uáááááá. Fakt super.

Cesta domů už pak nebyla nic moc, protože jsem letěla sama a měla jsem tři hodiny zpozdění, kvůli špatnému počasí v SF. Na letišti nás vyzvedl Robert a na byt jsme dorazili ve 3 ráno. Takže do práce jsme nešli a vstávala jsem v poledne. No jo, stane se.

Fotky cesty najdete v galerii🙂

Dneska taky odjeli Illouši. Snad se jim tu líbilo. Nebo takhle, říkali že jo, tak snad nekecali 🙂

Boston Vol. 1

Sedím teď u registračního stánku té naší konference, a protože 99.9 % lidí už je zaregistrovaných, tak jen tak sedím u pc, mám chvilku, tak napíšu, jak se máme. Mám na to hodinu. Pak musím zkontrolovat postery = budu tak 5 minut důležitá:-)

Cesta sem byla v pohodě. Pro mě trošku dlouhá, ale žádný zádrhel. Spíš naopak. Přišla jsem na bránu k letadlu a paní hlásí, že mají moc prodaných letenek na ten můj let a jestli prý by se nenašli dobrovolníci, kterým by nevadilo odletět o hodinu později s tím, že by “jako odškodné” dostali cestovní poukaz na $250. Tak jsem se tam samozřejmě navalila jako první, protože jsem strašně na prachy:-) ale nakonec ti lidi navíc nepřišli, tak jsem letěla normálně. No jo, nemám být chtivá:-)

V neděli ráno jsme Jirka, Stuart a já prošli Boston. Šli jsme po “Stezce svobody”, která má asi 4 kilometry a vede k 16-ti nejvýznamnějším budovám. Ještě nemám fotky, ale časem je dodám. Byla to moc pěkná procházka. Pravda, bylo strašné vedro, ale lepší než déšť. Boston je docela pěkné město. Shodli jsme se, že nám připomíná Anglii, protože na rozdíl od Kalifornie jsou tu cihlové a relativně staré domy. Na konci jsme šli do muzea a potom k “vyhlídkové” věži. Moc se mi nahoru nechtělo, protože tam nebyl výtah, ale kluci šli, tak jsem to nemohla vzdát. Výhled byl super, ale těch 291 schodů nahoru a i dolů nic moc. Ještě dnes, v úterý, mě teda pekelně bolí nohy.

No a pondělí a dnešek trávím buď na přednáškách, nebo dobrovolničím a nebo se někde poflakuju a jim, co je zrovna po ruce. Včera jsmě měli těstovinky, hambáčky a něco mexického. Na oběd chodíme do vedlejší budovy, kde mají plno rychlého občerstvení, takže v neděli jsem měla čínu, včera pizzu a dneska sushi. Hmmm.

Takže zatím všechno ok:-)

Přílet atd

Vím, že už jsme zpátky od pondělka a že jsem ještě nenapsala, ale máme teď plné ruce práce, tak nebyl moc čas. Ale i tak sepíšu události posledních dní aspoň ve zkratce, protože už mě zase bere spaní:-)

Cesta do SF probíhala podle plánu až do Londýna. V Praze na letišti jsme se ubytovali v hotelu úplně bez problémů, ráno jsme odevzdali kufry, snědli snídani a odletěli do Londýna. Tam jsme se chvilku pocárali a šli jsme na druhé letadlo do SF. Už jsme všichni seděli na místech a čekali jsme, až se pohneme a vyletíme, když k nám promluvil kapitán, že máme poruchu na letadle, kterou způsobil technik, když odpojoval ten příchozí tunel. Normálně s tím prásknul do dveří od letadla a rozflákal tam něco, takže jsme 3 hodiny čekali v letadle, než se to opraví. Ano správně, 3 hodiny a v letadle. Ani jsme nemohli ven, nic. Naštěstí nám nosili pití a pustili nám filmy, tak to bylo ok. Ale i tak. Desetihodinová cesta se protáhla na 13 hodin. To samo o sobě už bylo únavné a nepříjemné. Ale horší to bylo o to, že teta jeli přes Amsterdam a kdyby šlo vše podle plánu, tak by v SF čekali jen hodinu. Takhle chudáci čekali 4,5. Po této “krátké” době jsme teda vyjeli do Berkeley a to už bylo v klidu. Na véču jsme si objednali pizzu a bylo to.

Zbytek týdne už pak pro mě a Jirku probíhal pracovně, pro Mirenky:-) výletově. Mají už toho docela dost obejitého, včetně Alcatrazu a zítra jdou na most.

My s Jířou už máme vytištěné postery do Bostonu, kam vyrážíme v sobotu ráno. Zkusím sem tam něco napsat i odtud, ale znáte to. Ten vědecko-společenský život je někdy náročný:-)