Monthly Archives: May 2010

Moje první pokuta – ever

Kámové, jsem dneska dostala svoji první pokutu. A nemám z toho radost, to teda ne. Ale podělím se o to, jak jsem k ní přišla.

Včera odpoledne po práci jsem jela se šéfem k nim, protože potřeboval dneska ráno hodit na metro, a poprosil mě, jestli bych ho neodvezla, že mi půjčí auto. Tak jsem řekla, proč ne. Ještě včera večer jsme jeli k Janě a Cedrickovi, kde jsme je celý večer otravovali a pak jsme si odvezli deku, až tu bude teta. Ráno jsem teda vyrazila pro šéfa. Cesta tam, na metro i k nám domů byla v pohodě, s tím, že auto vrátím ke Švecům až odpoledne. Jak jsem přijela domů, tak jsem auto naložila velkými věcmi na vyprání a odjela jsem s tím do prádelny, která je 50 metrů daleko, ale nechtělo se mi s tím tahat. OK. Hodila jsem to do pračky a auto jsem tam nechala stát s tím, že domů těch 50 metrů dojdu. A ještě, že tak, protože když jsem to prádlo šla přehazovat do sušičky, tak akorát projíždělo zametací auto a teprve tehdy jsem si všimla, že každý 4. pátek v měsíci se na té ulici nesmí parkovat od 9 do 12 kvůli tomu čištění. Tak si říkám, dobrý, to máš víc štěstí jak rozumu – kamarádka na to jednou zapomněla a dostala flastra 68 dolarů. Takže to bylo ok.

Jenže, pak jsem si auto přivezla s těmi věcmi zase zpátky před dům a šla jsem balit a uklízet a totálně jsem na to zapomněla. A až jsme kolem třetí jeli s Jirkou do laborky vytisknout boarding passy, tak jsem si všimla, jak mi za stěračem něco vlaje. A taky že jo. Pokuta za to, že jsem na té ulici stála víc jak dvě hodiny a neměla jsem povolení – tady se dá koupit za nevím kolik, ale moc ne, taková samolepka, která se nalepí na auto a pak se tam může stát furt. Ale tu já jsem neměla, takže abych nic nemusela platit, tak do 6 hodin do večera se musí každé dvě hodiny s tím autem někam popojet. A jak říkám, na to jsem zapomněla, takže není to 68, ale musím zaplatit pokutu 46 DOLARŮ. Já vím, že je to moje vina, ale stejně jsou to h***li:-)

Ale jinak je všechno v pohodě. Palubenky už máme i s dobrými místy, kdy na ten dlouhý let sedíme u okénka, ale až v zadu, kde jsou jen dvě sedačky a je tam víc místa, tak je to fajn. Šéfovo auto jsem v pořádku vrátila k nim. Na véču jsme měli čínu a teď dopíjíme víno ze včerejška. Ta pokuta je sice blbá, ale já se tak těším domů, že mi to tu náladu docela zvedlo. Tímto se loučím na další dva týdny a uvidíme se doma v Čechách:-)

Snad nebude pršet

Dneska se mi moc psát nechtělo, ale Jirka si trénuje přednášku na zítra, tak přeci jen sesmolím záznam o mém težkém životě 😛

Víkend byl normálka, v sobotu jsme jeli do SF a večer přišli Stuart s Martinou na večeři. Udělala jsem kuře na bramborách na šlehačce a brokolicovou polévku. A pak už jsem myslela, že jim jako zákusek strčím jahody a hotovo. Ale to jsme zbodli strašně rychle, takže pak došlo i na věci, na které jsem zapomněla = hummus, co se sice jmenuje hrozně, ale chutná výborně, mango, jablka tak.
V neděli mi pak bylo nahlášeno, že “musím dělat na přednášce”, takže to dopadlo tak, že celé dopoledne se koukalo na hokej. Respektive Jirka koukal na hokej a já na Matildu. Odpoledne jsme skočili nakoupit jídlo a hotovo.

No a jelikož jsem minulý týden v pátek šla naposledy do angličtiny, mohla jsem si přispat. A taky jo, když jsem se vzbudila o půl osmé, tak jsem se přemluvila a spala jsem až do devíti. To ovšem neznamená, že jsem hned vyskočila a začala poklízet. Ha ha. Do půl jedenácté jsem internetovala v posteli, ale pak už jsem vstala, umyla jsem nádobí a vyžehlila jsem. Až večer jsem dělala na zítra jídlo. Je to vrstva brambor, na tom vrstva mletého okořeněného masa, na to rajčata na plátky, na to zase brambory a celé se to zalije bešamelem s nastrouhaným sýrem. Jako je to docela dobré, ale něco tomu chybí. Asi do toho příště naliju trochu rajčatového protlaku. Hm, asi jo.

Zítra chceme s děckama z angličtiny překolovat golden gate bridge, tak doufám, že nebude pršet, protože asi jo, asi bude. A  to je škoda, protože by to mohlo být moc fajn. Jeli bychom metrem na Embarcadaro a tam je cyklostezka přes most (ano, i na mostě) až do Sausalita, což je rybářská vesnička na druhé straně od San Francisca. Ale uvidíme, snad to klapne.

Moje třetí přednáška

Tak jsem v úterý měla zase přednášku. Jsou to strašné nervy, fakt to nemám ráda. Vůbec. Ale už v pátek jsem dala na zkontrolování tu powerpointovou prezentaci šéfovi a v pondělí a v úterý jsem pak trénovala, takže nakonec jsem to jakž takž zvládla. Šéf říkal, že dobrý, tak mám radost. I otázky jsem docela uměla odpovědět. A teď mám zase volno – aspoň od přednášek – až tak do září. Jupí. Jirka má přednášku teď v úterý, ale o něho strach nemám, on má tu prezentaci vždycky moc pěkně připravenou a ví, o čem mluví (narozdíl ode mě:-)).

Jinak v angličtině všechno v pohodě. Jdu tam zítra naposledy. Ještě bych tam mohla příští týden, ale chci jít s děckama do SF, pak za Janou a tak, takže jsem na zítra upekla štrůdl, řeknu jim čau a bude to. A jak jsme šli dneska s Jířou nakoupit na ty štrůdly, tak jsme cestou zpátky viděli datla. Oba dva poprvé:-) My tady zažijeme věcí:-)

Indiana a tak dále

Po týdenní odmlce se opět hlásím. Respektive, moc se mi psát nechce, protože jsem od přírody strašně líná, ale tento týden nebyl zase taková nuda, tak to přeci jen nějak shrnu:-)

Jak už víte, tak v neděli v 6 hodin ráno jsme s šéfem odlétali do Indianapolis, abychom si promluvili s lidmi z University, se kterými pracujeme a abychom se podívali na jejich laborku. Cesta byla v pořádku. Je teda pravda, že vstávat o půl čtvrté se nerovná můj šálek čaje, ale schrupla jsem si v letadle, takže pohodka. Po příjezdu jsme se ubytovali, šli do města a v 7 jsme šli na večeři s “Indianským” profesorem a jeho ženou. V pondělí jsme pak šli na universitu. Bylo to moc fajn. Moc jsem nemluvila, jen když byla potřeba vedět nějaký detail, ale dost jsem se dozvěděla a aspoň už vím, kam putují moje destičky a co a jak se s němi dělá. V pondělí večer už jsme zase byli “doma” a do pátku jsem vyráběla přednášku na úterý. Mám z toho docela hrůzu. Musím si to nacvičit – to je můj plán na zítra.

A pokud jsem přes týden neseděla u pc, tak jsem se strachovala o to, jestli pojedeme domů nebo ne, protože British Airways vyhrožují stávkou. Ale zatím to vypadá, že naše lety – jak do Londýna, tak do Vídně, zrušené nebudou. Bylo by to pěkně blbý, to teda jo. No však uvidíme, pokud budeme za dva týdny doma, tak to letělo. Pokud ne, tak …:-D
V pátek jsme po práci šli s šéfem na pivo a po pivu jsme měli s děckama z laborky movie night. Pouštěli jsme si čtvrté Star wars. Musím vážne uznat, že na to, že je ten film 30 nebo kolik let starý, tak fakt super. Ta grafika není ani dnes trapná, což se u mnoha starých filmů říct nedá a jak říká naše kamarádka Martina “Solo Han is hot”:-) tak se na to i dobře koukalo:-)

vilik.jpg V sobotu k večeru jsme pak šli k Janě a Cedrickovi. Vilém už je strašně dlouhý. Samá ruka, samá noha. A je to to nejkrásnější miminko na světě. Takže jsem prostě neodolala a jednu fotku sem vložím a uvidíte sami:-)

Floridský týden života

Floridský týden. Týden života s výletem na Floridu.

Vím, že co se týče psaní příspěvků, tak mám hodně co zlepšovat. Pokusím se to vynahradit obrazem. Pokud kliknete na výše uvedený odkaz, tak se dostanete na stránky Week of Life, které mapují život lidí po celém světe pomocí devíti fotografií denně, po dobu jednoho týdne.

Tak jsem to taky zkusil. Tenhle “floridský” týden je už můj druhý a v teď fotím už čtvrtý. Tak uvidíme, jak to bude dál vypadat.

Nákupky v Gilroy

cabrio.jpg Právě jsme se vrátili z nákupů a musím se nachystat na cestu do Indianapolis, takže toho moc psát nebudu, ale za prvé: naše půjčené auto bylo Mustang kabriolet, takže docela nářez, za druhé: nakoupili jsme si boty, trička a za třetí: koupila jsem si kabelku Coach. Mám z ní strašnou radost, i když byla docela drahá. NEVA. Hned ju zítra vezmu do Indiana. Uauauauaua

P.S. Maminko, všechno nejlepší k svátku:-)

Procházka po SF

                               Konečně nám tu přišlo léto:-) Já vím, je trošku brzo, ale oproti loňsku už tu bylo o měsíc dýl zima a už se mi to fakt nelíbilo. Každopádně, teď už je tu moc pěkně a taky jsme toho v neděli využili.

V sobotu k nám přišli na guláš děcka z angličtiny. Měla jsem strach, že jsem toho udělala málo, ale po guláši jsem jim naložila štrůdl, takže měli dost. Po jídle jsme koukali na Dannyho párťáky 3, k čemu jsme ještě jedli sýrovo salámová kolečka, hummus a tak, takže hlad naštěstí nebyl. A myslím, že jim i chutnalo. Teda, říkali, že jo, tak snad nekecali:-) A protože jsme končili chvíli po půlnoci, tak jsme taky výrazně dlouho spali. Ale po jedné jsme vyrazili do SF a vyplatilo se.

                               Vystoupili jsme na stanici Embarcadero a podél pobřeží jsme došli k Fisherman´s wharf, kde jsme poobědvali Clam Chowder, udělali jsme pár fotek na molu, ze kterého by se snad dalo doplavat na Alcatraz, jak to bylo blízko:-) a pak už jsme to vzali ulicí Colombus k metru. Ono se to takhle nezdá, ale nachodili jsme asi 10 kilometrů, takže nás ke konci naší malé procházky už trošku bolely nohy, ale jak říkám, bylo krásně, takže to bylo fajn. alc.jpg

Cestou zpátky jsme se stavili v Ikei, protože jsem se rozhodla, že musíme předesignovat naši koupelku, takže prošla radikální změnou – místo modrého závěsu na sprchu máme červený a místo bílé štětky na záchod taky červenou. Je to moc moc pěkný:-) Jirka se nejdřív šprajcoval, že prý to bude vypadat jak v b****lu, ale nic nenadělal:-)

Jinak nic nového. Teď koukám na americký Star Dance a je to fajn. Jediné dvě, které znám je Pamela Anderson a Nicolle – zpěvačka Pussy cat dolls. Docela jim to holkám jde:-D Tak zatím se všichni mějte, já si jdu nalít kolu s rumem:-)