Monthly Archives: April 2010

Pátek večer

Tak nám zkončil další týden a další měsíc. Už vlastně jen 7 a půl měsíce, protože pak jsou vánoce a leden už nepočítám a pojedeme domů. Teda jako na pořád. Každopádně dnešek byl fajn. Po včerejším fondue u kamaráda z angličtiny jsem se ráno rozhodla, že jsem moc poctivá a líná, takže jsem nešla do angličtiny:-) Stane se. Ale aspoň jsem vyprala jedno prádlo, umyla jsem koupelku a skočila jsem do čistírny vyzvednout oblečení. Koupila jsem si totiž na Floridě úplně boží šaty, ale měly na sobě nějakou šmouhu, tak jsem je spolu s Jirkovou košilí a oblekem odnesla do čistírny a jsou jako nové, což je super. Trošku míň super je, že jsem si v Miami na pláži spálila nárty včetně kotníku a ne a ne to vyblednout, takže teď vypadám, jako kdybych měla permanentní červené ponožky. Je to docela k vzteku. Vypadám docela divně.

Ale to jsem vůbec nechtěla psát – už ani neudržím myšlenku:-) Odpoledne v práci pak všechno jakž takž šlapalo a po minimeetingu jsme vyrazili do hospody slavit Stuartovi narozeniny. Byla tak super sranda, ale myslím, že jsme odešli právě včas:-) No a zítra musíme konečně jít nakoupit a večer přijdou moje děcka z angličtiny na guláš. To abych si dala záležet:-)

Florida podle mě

Tak jak jsem tušila, tak jsem za dobu, co jsme byli na Floridě, nic nenapsala. No není se co divit v tom shonu, co jsme měli. Ha ha. Ale začnu popořádku už od letu tam.

Samozřejmě proběhl v pořádku až na malou drobnost v podobě filmu, který nám pouštěli. Byl to film Hachiko: příběh psa a bylo to strašně dojemné. Příběh nebudu popisovat, na to se mrkněte sami. Hrál tam Richard Gere, který v půlce příběhu umřel. Ještě předtím, než (jako) umřel, říkám Jirkovi, že to bude určitě doják. A on, že ne, že američani by nedali do letadla doják. Hm, tak asi za 5 minut už jsem brečela a nepřestala jsem do konce filmu. Musela jsem si pak spravit „náladu“ Harrym Potterem:-)

Po trošku pozdějším příletu už na nás čekalo 25°C a Zuzka, která nás odvezla k nim, kde už jsme pro změnu měli uvařenou super véču od jejího manžela, Toma. Ani snad nemusím psát, jak jsme byli rádi, že jsme se dostali do pelechu a spali jsme jak zabití.

Ve čtvrtek ráno jsme nejdřív asi na hodinku šli k Zuzce na univerzitu. Pracuje v Barry university a bylo to moc fajn. Kampus je úplně jiný než tady, ale moc pěkný. A taky jsme se viděli s lidmi, co tu byli loni přes léto.  Po této exkurzi nás Zuzka vyhodila na South Beach v Miami, vrátila se zpátky, protože učila (chudinka) a my jsme se šli opékat Byl to prostě luxus největší. Pravděpodobně přeháním, ale byla jsem úplně nadšená, jak z pláže, tak i z oceánu. Pacifik u nás je pořád strašně studený, takže se v něm nedá koupat, ale Atlantik je parádní. Voda měla kolem 26°C, takže na koupání úplně akorát. Do toho jsme si četli a odpočívali. A protože jsme byli na „dovolené“, Jirka šel koupit mojito. Když se po delší době vracel pouze s jednou skleničkou, tak jsem se podivila. Ale divila jsem se jen do té doby, než mi řekl cenu. 22 dolarů za mojito je i na nás dost, takže nám to jedno stačilo. A protože jsme správní Češi, tak až jsme vypili ten rum, tak jsme si z té máty a limetky vyrobili „pajduláka“:-) Nebylo to nic moc, ale co:-)

Druhý den jsme vyrazili do Fort Lauderdale, kde jsme si prošli trošku město a pak zase pláž. (Ty pláže jsou tu super, už jsem to říkala?) Ale tentokrát jsme se nekoupali, jen jsme se koukali. No a po obědě jsme zajeli do outletu. Jo jo, paráda. Jednak ten obchod byl neuvěřitelně velký, druhak, ceny bez daně byly velmi příznivé, třeťak, daň je na Floridě skoro o polovinu menší než v Kalifornii, takže…já myslím, že si uděláte obrázek sami. Ale klid, já jsem odcházela jen s jedněmi šaty a Jirka se svetrem, takže to bylo „piánko“.
Večer jsme měli pravé americké barbecue. Tom pozval kolegu z práce a kromě nás tam byla ještě jedna paní z Čech, Hanka, která už je tu asi 13 let. Bylo to moc fajn, jednak jídlo bylo vážně moc moc dobré (obzvláště steak z hovězího ještě trochu krvavý, mňam) a navíc byla sranda.

A kdybychom náhodou nevěděli, kam se přestěhovat na důchod, až budeme mega bohatí, tak sobota nás utrvdila. To jsme totiž jeli do Palm Beach, kde mají ti multi miliardáři jako je Donald Trump svoje sídla.  To byly hrady. Ale mně stejně největší radost udělalo to, že jsem našla pod palmou kokos:-)

Předpokládám, že Jirka taky napíše něco málo, ale i kdyby ne, tak jsme se měli suprově, Zuzka s Tomem se o nás starali jak o vlastní a počasí, no, paráda. Všichni jeďtě na Floridu, fakt.

P.S. Fotky snad zítra

Florida – den nultý

Už jsme na Floridě. Cesta proběhla naprosto bez problémů. Odlétali jsme sice se zpožděním, ale trošku jsme to stáhli. Jinak zatím jsme toho moc neviděli, ale Florida jednoznačně vede počasím. V 11 večer asi 23°C – jo, tak to mi teda vůbec nevadí. Ale předpokládám, že zažijeme lepší věci:-)

Výlet do Sonomy

Před naším jistě krásným výletem na Floridu trošku shrnu, jak jsme se měli o víkendu. Respektive v pátek, sobotu a v neděli.

V pátek jsme po práci vyrazili na večeři do jedné čínské restaurace, jmenovitě Great China. Jídlo tam je naprosto dokonalé. Oproti tomu, servis stojí za starou belu. Číšníci i číšnice jsou tam velmi nepříjemní a když jsme jim nakonci dali menší spropitné, tak jsme málem dostali vynadáno a tunu pohoršených pohledů. Po tomhle pátku už od nás neuvidí nejen spropitné, ale už tam ani nepůjdeme. A samozřejmě budu vykládat, kde budu moct, jak jsou hrozní:-) Je tu plno jiných čínských restaurací, kde jsou daleko příjemnější.
V sobotu jsme byli pozvaní ke Švecovým na večeři. O čtvrt na čtyři jsme tedy všichni dorazili a hned jsme se jak kobylky vrhli na předkrmy a jako hlavní jsme pak měli dršťkovou s krevetami místo drštěk a pak jsme měli jambalayu. To nevím přesně, co je, ale obě dvě jídla byla vynikající a až do půlnoci, kdy jsme odcházeli, jsme povídali a pojídali další drobnosti, takže přecpaní jsme byli až do druhého dne.

img_5122.jpg V neděli jsme ráno vyzvedli auto, kluky a vyjeli jsme do Sonomy na ochutnávání vín. Už jsme tam byli dvakrát. Jednou s našima a jednou se Zuzkou a Cristinou z Floridy, ale v obou případech jsem řídila a tentokrát jsem nemusela. Zpátky řídil Jirka, což bylo fajn a já jsem  vesele popíjela. Začali jsme v Bartholomew park vinery, pak jsme si dali oběd ve městě a pokračovali jsme v Muscardini a Ty Caton (dvě v jednom), dále Enkidu a končili jsme v Mayo vinárně. Všechny byly fajn. Do těch dvou, jak jsme šli hned po obědě, už bych asi znovu nešla, ale ten zbytek byl moc fajn. Více fotek v galerii🙂

Domů jsme dorazili kolem osmé hodiny i s nákupem. Pak jsme vrátili auto a odpočívali. Příště se pokusím napsat nějakou zprávu z Floridy, ale pokud mi to nevyjde, tak se ozvu až v neděli. Tak na nás myslete, jak to máme těžké ve 30°C a na pláži:-)

Přednášky a kolo

Dneska jsme v práci dostali nový rozvrh na úterní přednášky. Od května až do srpna. Moje bude 18. května a Jirkova o týden později. No a za týden na to už budeme zase doma:-) Tentokrát se snad i těším, protože pak už se jen párkrát vyspíme a pojedeme do Čech. Teda za té podmínky, že tu přednášku přežiju. To taky není úplně jisté:-) Ale asi jo. Zatím tam nikoho nezabili. Zatím:-)

Jinak se nám ztratilo jedno kolo. Resp. bylo ukradeno. Včera jsem přišla z práce domů a koukám, že u zábradlí stojí zamčené jen moje kolo. Jirka asi před dvěma měsíci píchnul to svoje a protože se nám ho ještě nepodařilo ( = byli jsme líní) opravit, tak u toho zábradlí pořád stálo. No a někdo si to vyčíhnul, přeštípl zámek a kolo sebral. Pravda, asi je to naše vina, neměli jsme tam to kolo nechat. Na druhou stranu mi nehraje pár věcí. Za prvé, moje kolo stálo před Jirkovým, za druhé bylo zamčené tenčím zámkem a za třetí, nechci si moc fandit, ale to moje kolo je lepší. A zůstalo mi. Já si nestěžuju, jsem ráda, že mám na čem jezdit do angličtiny, ale pokud bych já šla krást kolo, tak vezmu to první, co uvidím a ne to zadní. Každopádně poučení ze situace, moje kolo už nocuje v obýváku:-)

Osm let stará košile za tři eura

Myslím si, že není vůbec fér, že přes týden je krásně a o víkendu prší. Pravda, jen v neděli, ale i v sobotu nic moc:-( Ale všechny nákupy jsme stihli vyřídit, takže je to ok.

Už se nemůžu dočkat teplého floridského počasí. Jo jo. Ale i tak jsme se o víkendu měli dobře. V sobotu jsme měli nákupy. Nejdřív jsme jeli do Targetu nakoupit drogerii. Pravda, mají tam i oblečení, tak jsem si koupila za deset dolárků takové “šaty” přes plavky. Co se dá dělat. Po targetu jsme ještě skočili do ACE hardware, kde jsme koupili sušák na prádlo. Ano, po roce a čtvrt. Normálně bychom ho asi nekoupili, ale sušička nějak nedělá dobře našim tričkům, tak je budu sušit “po staru” a všechno ostatní do sušičky. A taky jsme v ACE koupili cedrové dřevo proti molům. Já jsme si totiž jeden den brala ze skříně košili z Německa, kterou jsem si koupila ve třeťáku na gymplu a tenkrát stála 3 eura. A je to moje oblíbená košile. Jen tak na ni koukám a všimla jsem si, že je na ní malinká dírka. Tak si říkám, to se není co divit, že deset let stará košile se začíná rozpadat. No a co se nestalo. Druhý den na to otevřu tu skříň a koukám, jak si na mé mikině pochutnává mol! Takže žádná únava materiálu, právě naopak. Kvalitní textil z Německa chutná i americkým molům:-) Každopádně teď je ta skříň uklizená, vyluxovaná a vyložená cedrovým dřevem. Tak.

Odpoledne jsme teda uklízeli a až večer jsme se vydali na nákup potravin. Vycházeli jsme až o půl deváté, moc se nám nechtělo, ale ještě že jsme šli, protože jak už jsem psala, dneska pršelo od rána až tak do pěti.

mapa-copy.jpg I v tom “shonu” jsme za víkend stihli tři Harry Pottery a naplánovat letní cestování s Peťulou a už i zamluvit první ubytování. Už se na to moc těším. Fotky z těch národních parků vypadají prostě úžasně. Docela dost toho najezdíme, ale myslím, že to za to bude stát! Tady je naše naplánovaná trasa:-)

Chumelenice

Co se všecho zchumelí, mezi dvěma manželi. Znalci určitě poznali citát ze hry Akt od českého velikána Járy Cimrmana. A proč to vůbec uvádím? Protože bych rád shrnul několik zážitků dohromady a kdybych jim dal aktuální čas jejich děje, tak by mohly zapadnout do archivního bezvědomí těchto stránek. Tak to radši zchumelím všechno dohromady.

Bezpečnostní video

Předminulý týden jsme byli s kolegou osloveni, jestli bychom se nezúčastnili natáčení bezpečnostního videa. Šlo o to, že oddělení bezpečáků potřebovalo nějaký vzdělávací kousek, kde by byly zachyceny chyby nás prostých uživatelů, na kterém by se učili je rozpoznávat. Jako například to, že nemám brýle, rukavice, plášť, nebo naopak, že mám krátké rukávy, sandály a pod. Vzhledem k tomu, že mi nedělá problém pohybovat se v laboratoři bez pláště nebo rukavic, tak jsem bez rozmyšlení souhlasil. A na dotaz hlavního organizátora (říkejme mu režisér) jaké to je, pohybovat se po laborce bez brýlí jsem odpověděl, že je to jiné v tom, že je přítomna kamera. (Mezi námi děvčaty: tohle jsou jen takové silácké řeči, jinak samozřejmě brýle a plášť nosím pořád.)

Natáčení bylo v pohodě, postupně jsme se dopuštěli různých chyb, sjíždeli záběry znovu a znovu a když jsme nakonec po dvou hodinách měli natočených potřebných asi 15 minut, tak jsme si mohli s čistým svědomím říct, že jsme odvedli kus poctivé herecké práce.

Poprosil jsem režiséra, jestli by bylo možné si konečné video prohlédnout. Možné to bylo. Bohužel na můj dotaz, jestli mohu poslat odkaz známým mi bylo řečeno, že ne, protože se přece jen jedná o vnitřní záležitosti laborky a bohužel by někdo nemusel pochopit, že šlo o instruktážní video. No nic, tak bohužel zůstanete ochuzeni o letošní nejlepší herecký výkon v hlavní laboratorní roli.

Každopádně slibuju, že až natočím celovečerák, tak se o tom včas dozvíte. A ten možná budu moci i ukázat známým.

Přednáška č. 1, tzv. obecná

Každý ze studentů večerních hodin angličtiny by měl přednést přednášku na libovolné téma trvající 10 minut. Už když o tom mluvila Ivča dřív, tak jsem věděl, že chci povídat o chromatografii. Na webu jsem našel jedno pěkné video znázorňující princip chromatografie, tak jsem to chtěl zopakovat na živo před spolužáky. Pomohla mi s tím Ivča, které se v té konkrétní technice vyzná převelice (skoro absolutní rým), takže jsem na přednášku měl vše vzorově nachystané.

Přednáška se povedla. Myslím, že jsem vzbudil zájem. Učitel se pak docela ptal, jako třeba kde se s chromatografií může setkat v praxi, jak se liší to, co jsem ukázal o toho, co opravdu dělám a pod. V rámci přednášek každý vyplňujeme dotazník s hodnocením přednášky, tak jsem zvědavý, až dostanu ty moje, co se dozvím.

Vypálený rybník

Ne, nikde nehořelo, ale jak už jsem psal, tak v březnu probíhá v Americe basketbalový univerzitní turnaj. Trochu to zkrátím. My jsme to s Ivčou vyhráli. Ta nejméně pravděpodobná věc se stala skutkem a dvojice, která vybírala družstva podle jména města vyhrála nad sportovními odborníky vybírajícím vítěze podle minulých ročníků, aktuální formy a všemožných informací.

Minulou sobotu, když se hrálo semifinále, tak jsme potřebovali, aby Butler vyhrál a vono jo. Byli u nás zrovna kolegové na svíčkové a strasně se divili, jak to, že se zajímáme o basketbal. To vám byly nervy, když to půl minuty před koncem byl rozdíl jen jednoho bodu. Nakonec jsme si mohli s Ivčou plácnout a těsit se na výhru. Nestává se každý den, abysme vsadili $5 a vyhráli jich $55.

Tak jsme šli v pátek po práci na večeři a vydělaných $50 utratili za výborné thajské jídlo (kombinace česnek-pepř-vepřové je neskutečně dobrá).

Přednáška č. 2, tzv. pracovní

Ve čtvrtek jsem měl zase (no zase, po 6 měsících) přednášku dole v kampusu. Nejzvláštnější na tom je, že přednášíte lidem, kteří chromatografii využívají jen jako techniku k tomu, aby se dozvěděli víc o jejich polymerech. Na druhou stranu je to o to zajímavější a větší výzva. Zaujmout je tím, že jim vyprávím o nějakých pórech, separacích, teplotě a patrech.

Myslím, že se to povedlo. Přemýšlím, jak objektivně zhodnotit, že se mi přednáška povedla a přitom se moc nechlubit. Asi už to nechám být 😉

Víkend Jindry Hrnčíře

Takže není divu, že jsem si tenhle víkend užil tak, jako žádný jiný. Nic speciálního jsme s Ivčou nedělali, takže jsme stihli i několik těch filmů o Harry Potterovi (aneb Jindrovi Hrnčířovi).

A navíc jsem i zchumelil tenhle dlouhý příspěvek.

Vilík

Asi největší novinkou minulého týdne je, že v pondělí 29. března se Janě a Cedrickovi narodil Vilík. A protože jsem otrava, tak jsem se za nimi ve čtvrtek šla podívat. Malej je úplně nejlepší. Moc pěkné miminko. Jak říká Peťulka, úplné bábetečko:-) Ještě jsme se je pak viděli v neděli, kdy nás všech pět šlo na brunch. Pravda, Vilém toho moc nepojedl, ale my s Jířou jsme jedli i za něj:-) Je fakt super.

A v sobotu jsme měli doma děcka z práce, které jsme pozvali na oběd. Měli jsme svíčkovou s knedlíky, makové a ořechové koláčky a pak plno nečeských věcí jako hummus, sušené rajčata a žampiony s nivou a slaninou. Myslím si, že jim docela chutnalo. Resp. všichni všechno snědli, pár si i přidalo:-) Tak to pokládám za úspěch. Je teda pravda, že ta svíčková byla fakt dobrá;-), ale tady člověk nikdy neví.

Aby toho jídla v sobotu nebylo málo, tak jsme ještě večer šli k dalšímu kamarádovi, který nám udělal večeři. Hm. A včera jsem byla na véči u kamarádky z Brazílie, a když jsem přišla domů, tak už měl Jirka udělaný oběd. Na tohle si umím zvyknout:-)