Monthly Archives: March 2010

Aprílové počasí:-(

Tak se nám tu zase ochladilo. Je tu zima a pořád teď prší. Aspoň že teď máme jarní prázdiny a nemusím v tom dešti do angličtiny. Tak teď chodím na ráno do práce, abych si napracovala jak pojedeme na Floridu. Jinak dnes přišel šéfovi mail, že náš článek, který máme dohromady se skupinou z Indianapolis byl přijatý do Anal. Chemu.! Teď ještě korektury a bude venku. Tak mám radost, že aspoň nějaký užitek tu ze mě je:-)

Jinak stěhování v sobotu proběhlo v pořádku a v pondělí se Janě a Cedrickovi narodil Vilík! Vážil 3,6 kila a měřil 53 cm. Už se těším až ho uvidím. Měla jsem za nimi jít dnes ještě trošku pomoct po stěhování, ale Jana jsou ještě v porodnici tak snad zítra. Jen se bojím si to miminko pochovat. Chudinka, abych mu něco neudělala. Uvidíme.

A v pátek jdeme na do San Francisca na Souboj titánu v 3D. Jsem fakt zvědavá, protože ten starý souboj mám ráda. Jen Jirka zůstává doma a já jdu se Stuartem. Já to nechápu. Jak ho takový film nemůže zajímat! Já mu to pak poreferuju, že si bude přát, aby ten film taky viděl:-)

Jen tak podruhé

Zítra píšeme v angličtině státní písemku. Zase budou zkoušet, jestli jsme se zlepšili nebo ne. Myslím, že je asi docela zklamu. Rozhodně teda žádné pokroky nepozoruju. No nevadí. Kažodpádně máme v pátek zase party na oslavu toho, že příští týden máme prázdniny:-) Nevím, co mám nachystat, aby to nebyl štrůdl, sýrová roláda a salám-sýr jednohubky a aby se to dalo jednoduše převézt, takže prosím rady. Děkuji:-)

Jinak jsem ráda, že ty prázdniny jsou, protože si aspoň můžu napracovat ty tři dny, jak pojdeme za Zuzkou na Floridu. Už jsem psala, že se těším?:-)

Pořád odkládám vyplnění těch daní. Ale asi se na to vrhnu co nejdřív, protože tomu stejně neuteču, bohužel. Dnes to teda rozhudně ale nebude, protože jen co jsem přišla z práce a najedla jsem se, tak jsem vytuhla. To už se mi teda dlouho nestalo. Hm, co se dá dělat. Musím nasbírat síly na víkend, protože jdeme pomáhat Janě a Cedrickovi stěhovat:-) To jsou teda kecy. Kdybych nic dneska nenapsala, tak by se taky nic nestalo. Hm.

Soudce Jirka

Dneska mi přišla obálka od Kaliforského vrchního soudu. Samozřejmě jsem se hned vystresoval, co se stalo. Ale jen tak trochu. Nakonec jsme zjistili, že jde o pozvánku na účast při soudním přelíčení v podobě porotce. Amerika má trochu jiný právní systém než Česká republika. No trochu – trochu dost. Nechci zabíhat do podrobností, protože taky prd vím, ale na vyřčení soudního rozsudku se významně podílí občanská porota. Určitě to znáte z Amerických filmů. No, a jedním z těch porotců jsem mohl být já.

Jenže nejsem americkým občanem, takže nebudu ani porotcem. Musím vyplnit přiložený dotazník a odmítnout. A víte jak na mě přišli? Berou si databázi lidí s řidičákem a náhodně je losují.

PS: no, ale abyste si nemysleli, že jsem teď nějakej moc důležitej, když jsem málem byl tím soudcem, tak jedna perlička z dneška: to, že chodím od rána po laborce s tričkem na ruby si všimla až Ivča, když v poledne přišla do práce

Jen tak

Takže nejdůležitější zpráva týdne je, že moje nožička už je skoro v pořádku. Už nebolí, na druhou stranu je celá zelená, fakt. Je to docela cool:-) Ale jak říkám, je to v pohodě.

Jinak si nemůžeme přát hezčí počasí než máme teď. Slunko svítí od rána do večera a je tak 22°C. Prostě paráda. A včera jsme byli u Jany a u Cedricka a seděli jsme na “střeše”, kde to byla prostě paráda. Janě to moc sluší, Vilém se má narodit už tak za deset dní, tak už se těšíme na miminko. No, oni se těší samozřjmě víc, ale prý si ho můžeme někdy půjčit:-)

A dnes jsme to měli rozdělené – já jsem se jen tak válela a četla jsem si a Jirka pracoval. Pravda, udělala jsem oběd:) špenátové lasagně, které jsme neměli už hodně dlouho. Jirka chtěl normální masové, ale přesvědčila jsem ho:-) V podvečer jsme se šli projít a konečně jsme zašli do obchodu s cd a dvd, který je jen asi 5 minut od nás a je to prostě nuvěřitelné. Cdčka za dva dolary atd.

Skoro bych řekla, že se máme fakt dobře. Za měsíc budeme na Floridě. Jupí. Budu se opalovat, až se spálím, ale to je mi úplně fuk. Za měsíc na to pojedeme domů a za další měsíc přijede Petra. Prostě docela dobrý plán:-)

Březnové šílenství

Ameriku zachvátilo Březnové šílenství. Jedná se o basketbalový turnaj amerických univerzit, March Madness. Kluci ze skupiny zorganizovali malé sázkařské spestření. Vložíte $5, předpovíte vývoj turnaje se 64 účastníky a pokud vyhrajete berete bank, pokud jste druzí dostanete sázku zpátky. Jinak nic.

Tak jsme si s Ivčou vsadili. O úrovni amerického vysokoškolského basketbalu víme stejně, jako američtí kolegové o tvaru slepého ramene Labe v Pardubicích. To nás ale nezastaví. Nejdřív jsme myslel, že proti sobě necháme bojovat “zvířátka”. Předpokládal jsem, že každý z týmů obsahuje v názvu nějaké zvíře, jako třeba kalifornské veverky nebo texaské žížaly. Bohužel v tabulce, kterou jsme si vytiskli a vyplnili byly pouze názvy jednotlivých měst. No nic, tak budeme vybírat podle toho, jak se nám to které jméno líbí.

Našim velkým favoritem bylo město Wofford, těsně následováné městy jako Purdue (tam posílá Ivča vyrobené destičky), Old Dominion, Butler a nebo třeba Houston (Hjůstne, máme problém). A když jsme si nebyli jistí, které město má zajímavější/lepší/horší jméno, tak jsme si prostě střihli. Jestli vás zajímá náše předpověď, můžete se podívat na vyplněnou tabulku.

Po prvním kole, které proběhlo minulý týden, jsme s  naší předpovědí okupovali krásné předposlední místo (ze 16 účastníků). Zlom nastal o tomto víkendu. Vyšly nám dva tipy, které nikdo netipoval (asi proto, že tomu basketbalu rozumí a vsadili si na favority). Oni prostě nevěděli, že Severní Iova porazí jednoho z největších favoritů celé soutěže, Kansas. No a my ani nevěděli, kdo a jak hraje. Nicméně naše sázka se o tomto víkendu stala nejůspěšnější ze všech a stali jsme se výherci kola. To nás posunulo na druhé místo. Zároveň došlo i k menšímu protřídění jednotlivých větví turnajového pavouku, takže v současné době víme, že pokud chceme mít jakoukoli naději na hypotetickou výhru, tak se co nejdále v pavouku musí dostat města Purdue a Butler.

Další zápasy se hrají na konci týdne, tak nám držte palce. Nicméně není nereálné, že se nás pár lidí zeptá na další sportovní tipy. Řeknu jim, ať si střihnou.

Flákačka

Tento víkend jsme začali relaxovat hned v pátek po práci, kdy jsme všichni, včetně šéfa, šli do pizzerie na pivo:-) Jirka přišel později, protože musel zůstat v práci s pánem na servis přístroje. Ale pak nás dohnal:-)

V sobotu jsme se váleli nevím do kdy a pak se nám nechtělo vařit, takže jsme si objednali pizzu. Byla moc moc dobrá a hlavně byla bez práce. Bez práce sice nejsou koláče, ale pizza jo. Pak jsme chvilku kecali s našima, kteří kupodivu byli v 11 večer unavení. Hrůza. A kolem třetí jsme se sbalili a šli jsme ven za Cedrickem a Janou, kteří obědvali v restauraci blízko nás. Počkali jsme, až dojí a pak jsme všichni jeli do eritrejské restaurace v SF, kam přijeli jejich kamarádi. Bylo to v pohodě. Plno nových a fajn lidí. A protože jsme socky, tak nás i hodili domů. Máme se prostě dobře.

Zapomněla jsem napsat, že jsem si v pátek zvrtla kotník. Je to celkem podstatná informace, protože na to navazuje to, jak se o mě Jirka pěkně stará. Dneska jsem nedělala vůbec nic. Jířa uklidil, uvařil a šel nakoupit. A zatímco byl nakupovat, tak byl se mnou Stuart, abych nebyla sama a nenudila se. Já se tak mám. Až Stuart odešel, tak jsem si zdřímla a pak jsme šli ven s Gregem a s Debbie. Debbie nám donesla její meruňkovou vodku. Jestli bude jen z poloviny tak dobrá jako její marmelády, tak se v té lednici moc neohřeje:-) Šli jsme s nimi na hambáče a kecali jsme o všem možném. Jsem ráda, že jsme je zase viděli. Už jsem měla výčitky, protože jsme se jim neozvali od té doby, co jsme se vrátili. Ale bylo to fakt moc fajn. Povídali jsme o tom, jak jsme se měli doma, o práci (naší a jejich), o dětech (jen jejích) a tak. Greg teď vyšetřuje nějaké podvody s osobními doklady, ale žádná nová vražda:-)

Takže asi tak. Rozhodně to nebyl produktivní víkend, ale byl super.

Dubnový výlet

Vím, že jsem dlouho nic nenapsala a taky vím, že tuto větu píšu často. Takže teď to doženu – trošku.

Za prvé, 21. dubna jedeme s Jirkou na výlet. Jedeme na Floridu za Zuzkou – profesorkou, co tam učí. Strašně moc se těším. Bude tam krásně teplo, takže jeden den se půjdeme vyvalit k oceánu, ve kterém se, na rozdíl od Pacifiku, dá koupat. Pak pojedeme někam na výlet, nevím kam, ale to je fuk. A pak ještě možná do Disneylandu, ale to nevím. Jednak mě to už nějak moc neláká a druhak je to docela daleko od místa, kde budeme. Taky tam nebudeme mít tolik času. Ve středu přiletíme a v neděli odletíme. Ale to nevadí. Opravdu se moc těším.

Koupit letenky, to je druhý příběh. Měli jsme docela štěstí, protože jsme se sehnali za super cenu. Ze SF do Miami, přímý let, pro dva lidi jen $480 a to je prostě zadarmo. Juchů, už aby byl konec dubna!

Co se “normálního” života týče, tak všechno v normálce. Jen jsem měla dnes v angličtině “prezentaci” na téma guláš:-) Takže jsem udělala asi 5 litrů guláše a 4 kynuté knedle a bylo to. Myslím, že lidem chutnalo. Pár si přidalo:-) A to, co zbylo, jsme v práci snědli na oběd a na véču. Teď mě ještě napadlo, že jsem si dneska v práci udělala zapečené tousty – jedna kamarádka donesla toustovač pro všeobecné užití. Mňam, ty už jsem neměla tak dlouho. Musím pak ukecat babičku, aby mi je udělala, až budeme v létě doma:-)

Taky se nám tu ochladilo. Je teda moc pěkně. Slunko svítí o stošest, ale je tu maximálně tak 13°C. Hrůza. Ale vždycky, když valím na kole z angličtiny, tak jedu přes parčík a tam docela často sečou trávu. A jak do toho svítí to slunko, tak to vždycky voní jak v létě v Osoblaze:-) Asi taky něco poseču:-)

Daně

Protože už jsem dlouho nic nenapsala, tak jen popíšu nejsilnější zážitek ze včerejška. A to byl seminář, kde nám paní měla vysvětlit, jak vyplnit daňové přiznání. Hrůza hrůza. Málem jsem umřela. Začalo to ve dvě, končili jsme v 5 a nic užitečného jsme se nedověděli. Stejně se do toho zamotám, ale ve zkratce zkusím popsat, co nás čeká.

Jak už jsem napsala, musíme vyplnit a podat daňové přiznání. A hned rovnou dvě – federální (pro celou USA) a státní (Kalifornskou). Dále je třeba vedět, jestli je člověk “obyvatelem pro daňové účely” a nebo “neobyvatelem”. Na to je jakýsi vzoreček, který nevím, každopádně my dva s Jirkou jsme “neobyvately pro daňové účely”. Federální daň tedy podáme prostřednictvím formuláře 1040NR-EZ (zjednodušená verze) a nebo 1040NR (dlouhá verze). Já volím tu jednodušší, předpokládám, že Jirka taky.

Kalifornský formulář stojí za prd. Opět má pro “neobyvatele” dvě verze. 540NR short a 540NR long. Rádi bychom použili tu kratší verzi, ale manželé, co vyplňují ty formuláře zvlášt, musí použít tu dlouho verzi.

A je to prostě hrůza. A nejhorší je, že jsem tak trošku spoléhala na to, že se něco dozvím na tom semináři. Ale ne. Paní říkala: na řádku 17 napíšete toto a toto a přečetla, co tam bylo. Číst umím taky, radši bych chtěla vědět, kde to číslo najdu. Ach jo. To se zase s Jířou pohádáme, až u toho budeme sedět a nebudeme ani jeden vědět, co dělat:-)