Monthly Archives: January 2010

Letenky na dom

Naše banka opět nezklamala. Chtěli jsme koupit letenky na červen sem a na leden už napořád domů. Takže jsem včera skočila do banky, aby mi zvedli na kartě limit. Všechno v pořádku, paní milá, jenže když došlo na kupování letenek, tak platba neproběhla. Zavolala jsem tedy na infolinku, kde mi pán řekl, že on s mojí kartou žádné problémy nevidí a že mám zavolat na british airways, že to je jejich chyba. To určitě. Tak jsem ráno skočila do banky, abych se na to poptala ještě jednou. Paní opět milá, ale zase nic nevěděla, jen mi řekla, že to mám ještě zkusit, že to může trvat dýl, než se to navýšení limitu projeví. OK. Jakmile jsem dorazila do práce, tak jsem to zkusila znova a … NIC. A to už mě to trošku štvalo, už jen proto, že od večera do odpoledne druhého dne ta letenka podražila asi o 1500 korun. Nekecám. Říkám si, půjdu se zeptat šéfa, jestli se mu to taky někdy nestalo. Nestalo. Ale to, že máme super šéfa, jsem věděla. Nicméně ode dneška je to nejlepší šéf, protože mi půjčil svoji kartu, abych ty letenky mohla koupit. Takže to je zařízeno a ještěže tak, protože teď večer je ta stejná letenka ještě o další 3000 na jednoho dražší. No, splatit to budeme muset:-) A abych toho s těma bankami neměla málo, tak jsem tam z práce skočila ještě jednou s tím, že to není problém british. Tak mi pro změnu řekli, že moje karta je ok a že je to problém ověřovacího systému visa karty a že jestli se to zase stane, tak mám zavolat na visu. Tak ať se jdou bodnout. Až si já otevřu banku, tak budu svým klientům poskytovat kompletní služby:-)

Las Vegas

Teď tedy podám hlášení z našeho výletu do Las Vegas, který se myslím docela povedl. Auto jsme vyzvedli už v pátek večer, abychom mohli vyrazit v sobotu brzo ráno. A taky se tak stalo. V 7 u nás byl autem Stuart, pak jsme nabrali Vincenta a už jsme valili na jih.

Cesta ubíhala překvapivě rychle. První 3 hodiny řídil Stuart, další tři hodiny Jirka a poslední část já. To bylo trošku na prd, protože jsem chytla docela dost provoz. Navíc prostě nechápu, proč prostě pomalá auta nezajedou do pravého pruhu. Stejně tak kamiony. Proč prostě musí jeden druhého předjíždět. Ale to jsem trošku odbočila. Cesta prostě byla v pohodě a do Vegas jsme dorazili asi o půl páté. Začekovali jsme se, hodili věci na pokoj a šli jsme do kasina. Respektive do kasinového baru, kde byla akce „zaplať dvacet a vypij, co zvládneš“:-). Byla docela sranda. Docela hodně:-) Po baru jsme šli na taneční představení, které bylo speciální tím, že bylo „nahoře bez“. Ale nic moc. A to neříkám jen já. Holky sice byly napůl nahé, ale to tancování teda nic moc. Neva.

Druhý den jsme šli na snídani do jídelny do hotelu, kde jsme opět pořídili akce „zaplať dvacku a můžeš celý den jíst, co chceš“. A to se teda vyplatilo významně, protože tam měli plno vynikajícího jídla, takže po snídani v 11 jsme šli na oběd v 5 a pak na večeři v 9:-) Tak jako tak, po snídani jsme šli do města, kde jsme procházeli kasina. Začali jsme v Luxoru, další pak bylo Bellagio, Ceasar´s palace, Excalibur a asi ještě nějaké, ale plete se mi to. Každé to kasino je jiné, ale v každém je tuna hracích automatů a je jedno, kolik je hodin. Je tam vždycky plno lidí, kteří hrají. Na druhou stranu pak dává smysl, že je tam jídlo, ubytování atd. relativně levné – lidi nechávají majlant u hracích automatů a stolů.

Jak jsme procházeli město, tak jsme se zastavili v M&M´s obchodě, kde měli tunu dárkových předmětů, ale i 3D film (krátký) o tom, jak jedna lentilka prohrála svoje M v ruletě a musela ho najít. Byla to sranda. A pak jsme se stavili v Coca-Cola obchodě, kde jsme ochutnali 16 výrobků od Coca-Coly, které se prodávají po celém světě. Tak například broskvový nestea z Francie nebo Kinley Lemon z Anglie chutnaly dobře. Na druhou stranu Beverly z Itálie byla hrůza, stejně tak tam pak bylo něco, co chutnalo jak ústní voda. A těch hrůz tam byla většina. Vážně, jak tohle můžou lidi pít.
Večer jsme pak zkusili štěstí ve hře. Moc jsme ho neměli:-). Na druhou stranu „21“ a ruletu jsem ještě nehrála a byla to zábava. Ale docela chápu, že lidi můžou prohrát jmění. Obzvlášť na automatech, protože to tam jen sedíte, mačkáte tlačítko a jednou to vyjde, jednou ne, pak zase ne, pak zase ne. A tak dokola. Viděli jsme paní, co seděla u stroje a ani se nedívala, co jí tam padá, jen prostě mačkala čudlíky.

A abych ještě trošku popsala, jak jsem se pěkně přecpávala: mozarella, mořské plody, sushi, těstoviny, mňam. Tak jsem se pokaždé narvala, že se divím, že se ještě vlezu do oblečení.

V pondělí jsme pak vyrazili z Vegas kolem deváté a do Berkeley jsme přijeli kolem sedmé, což bylo v pohodě, protože jsme ještě nakoupili potraviny. Zase to nebyla žádná hrůza, jen jsem řídila moji a většinu Jirkovy části, protože dostal docela dobrou rýmu a co chvilku smrkal, takže to nemělo cenu, aby řídil. Byli jsme pak večer všichni docela unavení. Ale tak jako tak, byla to sranda, kluci byli fajn a zase to bylo něco jiného. Líbilo se nám tam:-)

Fotky v galerii🙂

Teď tedy podám hlášení z našeho výletu do Las Vegas, který se myslím docela povedl. Auto jsme vyzvedli už v pátek večer, abychom mohli vyrazit v sobotu brzo ráno. A taky se tak stalo. V 7 u nás byl autem Stuart, pak jsme nabrali Vincenta a už jsme valili na jih.
Cesta ubíhala překvapivě rychle. První 3 hodiny řídil Stuart, další tři hodiny Jirka a poslední část já. To bylo trošku na prd, protože jsem chytla docela dost provoz. Navíc prostě nechápu, proč prostě pomalá auta nezajedou do pravého pruhu. Stejně tak kamiony. Proč prostě musí jeden druhého předjíždět. Ale to jsem trošku odbočila. Cesta prostě byla v pohodě a do Vegas jsme dorazili asi o půl páté. Začekovali jsme se, hodili věci na pokoj a šli jsme do kasina. Respektive do kasinového baru, kde byla akce „zaplať dvacet a vypij, co zvládneš“. Byla docela sranda. Docela hodně Po baru jsme šli na taneční představení, které bylo speciální tím, že bylo „nahoře bez“. Ale nic moc. A to neříkám jen já. Holky sice byly napůl nahé, ale to tancování teda nic moc. Neva.
Druhý den jsme šli na snídani do jídelny do hotelu, kde jsme opět pořídili akce „zaplať dvacku a můžeš celý den jíst, co chceš“. A to se teda vyplatilo významně, protože tam měli plno vynikajícího jídla, takže po snídani v 11 jsme šli na oběd v 5 a pak na večeři v 9 Tak jako tak, po snídani jsme šli do města, kde jsme procházeli kasina. Začali jsme v Luxoru, další pak bylo Bellagio, Ceasar´s palace, Excalibur a asi ještě nějaké, ale plete se mi to. Každé to kasino je jiné, ale v každém je tuna hracích automatů a je jedno, kolik je hodin. Je tam vždycky plno lidí, kteří hrají. Na druhou stranu pak dává smysl, že je tam jídlo, ubytování atd. relativně levné – lidi nechávají majlant u hracích automatů a stolů.
Jak jsme procházeli město, tak jsme se zastavili v M&M´s obchodě, kde měli tunu dárkových předmětů, ale i 3D film (krátký) o tom, jak jedna lentilka prohrála svoje M v ruletě a musela ho najít. Byla to sranda. A pak jsme se stavili v Coca-Cola obchodě, kde jsme ochutnali 16 výrobků od Coca-Coly, které se prodávají po celém světě. Tak například broskvový nestea z Francie nebo Kinley Lemon z Anglie chutnaly dobře. Na druhou stranu Beverly z Itálie byla hrůza, stejně tak tam pak bylo něco, co chutnalo jak ústní voda. A těch hrůz tam byla většina. Vážně, jak tohle můžou lidi pít.
Večer jsme pak zkusili štěstí ve hře. Moc jsme ho neměli. Na druhou stranu „21“ a ruletu jsem ještě nehrála a byla to zábava. Ale docela chápu, že lidi můžou prohrát jmění. Obzvlášť na automatech, protože to tam jen sedíte, mačkáte tlačítko a jednou to vyjde, jednou ne, pak zase ne, pak zase ne. A tak dokola. Viděli jsme paní, co seděla u stroje a ani se nedívala, co jí tam padá, jen prostě mačkala čudlíky.
A abych ještě trošku popsala, jak jsem se pěkně přecpávala: mozarella, mořské plody, sushi, těstoviny, mňam. Tak jsem se pokaždé narvala, že se divím, že se ještě vlezu do oblečení.
V pondělí jsme pak vyrazili z Vegas kolem deváté a do Berkeley jsme přijeli kolem sedmé, což bylo v pohodě, protože jsme ještě nakoupili potraviny. Zase to nebyla žádná hrůza, jen jsem řídila moji a většinu Jirkovy části, protože dostal docela dobrou rýmu a co chvilku smrkal, takže to nemělo cenu, aby řídil. Byli jsme pak večer všichni docela unavení. Ale tak jako tak, byla to sranda, kluci byli fajn a zase to bylo něco jiného. Líbilo se nám tam

Zpátky z cesty

Viva Las Vegas Tento kraťounký příspěvek píšu jen proto, abych dala vědět, že jsme zpátky z Las Vegas. Výlet byl super. Všechno napíšu podrobně, ale dneska ne. Jsem unavená, tak jen vložím dvě “navnaďovací fotky” a zbytek až zítra:-) První fotka je lasvegasská cedulka a druhá je vyhlídková vež hotelu, ve kterém jsme bydleli. Byli jsme se podívat i nahoře a je to prostě brutálně vysoko. Na atrakce přímo na té věži jsme si teda netroufli.The Stratosphere tower

Přednáška

Tak mám po přednášce. Naštěstí. To fakt nemám ráda, když musím takhle mluvit před lidmi a navíc anglicky. Ale šéf říkal, že to bylo dobrý, tak snad bylo. Já si myslím, že jsem mohla být lepší, ale co. Jak říká Jirka, mám teď zase tak na 4 měsíce pokoj. Když budu mít štěstí, tak i na dýl:-)

Říkala jsem si, že bych si zasloužila odměnu:-) a chtěla jsem si koupit ty gumáky. Ale nepochodila jsem. Teda, asi bych pochodila, ale drahé se mi kupovat nechtěly a ty levné se mi zase nelíbily. Tak půjdu nějakou zlatou střední cestou. Naštěstí impregnace na kůži zabrala i na látku a moje normální boty jsou v pohodě. Ty gumáky to ale chce. Prší tady jak z konve a s menšími přestávkami bude pršet až tak do března, takže se budou hodit.

Teď už jen pěkně chodit na angličtinu a pracovat, v pátek vyzvednout auto a v sobotu ráno vyrazit do Las Vegas. Jsem fakt zvědavá, snad to bude stát za to.

Hokej

img_3565.jpg Tak jsme včera byli na hokeji. Byla to docela zábava, ale začnu od začátku.

Ráno jsme vycházeli z domu kolem půl desáté. Šli jsme nejprve vyzvednout auto z půjčovny, protože to pro 4 lidi vyšlo levněji než jet městkou dopravou. A taky jsme měli více volnosti, nemuseli jsme vyjíždět tak brzo a taky zpět jsme mohli jet, jak se chtělo nám a ne vlaku.

Po autě jsme nabrali Stuarta a Vincenta a vyjeli jsme směrem na San José, kde se zápas NHL hrál. Protože jsme přijeli v půl dvanácté (zápas začínal v jednu), tak jsme perfektně zaparkovali hned před pavilonem a šli jsme na oběd. Měla jsem chuť na nějakou rybku, ale žádnou takovou hospodu jsme nenašli, takže jsme se museli spokojit s hamburgery:-)

img_3620.jpg Po obědě jsme tedy vyrazili na zápas. Hrálo San José vs. Edmonton a začátek byl teda monumentální. Prostě megashow, bylo to super. A bylo tam 17500 lidí, což je dvakrát tolik než v Pardubicích. Ta plná aréna je fakt působivá. Zápas už pak byl docela v klidu, žádné velké vzrůšo:-) San José vyhrálo 4:2, takže i „domácí“ byli spokojení. Jen co nás trošku mrzelo, tak to, že se nepoprali. Mamlasi. Mohla být ještě větší zábava. Za celý zápas byli hráči jen třikrát na trestné lavici.

Po zápase jsme se cestou zpátky zastavili v obchoďáku u dálnice. Potřebovala jsem nové boty, protože ty staré mají díru na podrážce a tím pádem do nich trošku teče. A taky jsem si chtěla koupit impregnační sprej, ale to teda místní drogérie zklamaly, protože všechno skoroprázdné. Jen v jedné jsem našla jeden na kůži. Hm, co se může stát, snad nic. Ale ještě si koupím modní gumáky a bude to. Začalo tu totiž období dešťů a mně se nechce chodit do angličtiny a zpátky s mokrýma nohama.

Na závěr dnešního vysílání bych měla doporučení na jeden film. Je to Zoolander s Benem Stillerem a Owenem Wilsonem a je to naprostá blbost, ale super. Koukali jsme na to včera večer a fakt dobrý. Upozorňuji, že jsme na to koukali na základě Jirkova doporučení. Tak kdo se na to koukne, ať mi napíše komentář:-)

Více foto v galerii🙂

Výročí

Dnes jsme tu přesně jeden rok. Takže teď už jen další rok a jsme doma na pořád. Snad i teď to bude utíkat tak rychle jak ten rok předtím. Jinak dnešní „výroční“ den jsme neprožili nijak zvláštně. Jediné, co bylo jiné, tak to, že na oběd jsme šli do pákistánské restaurace s pánem z firmy, co se nám stará o jeden přístroj. Prý jestli máme rádi kořeněné jídlo. Tak říkám, že pokud to není moc ostré, tak mi to nevadí. A on, že si dáme něco jemnějšího. TO jídlo bylo chutné a dobře okořeněné, ale málem mi uletěla huba. Málem.

Po práci jsem skočila do Enterprise zamluvit auto na sobotu kvůli hokeji. Chtěli jsme jet městskou dopravou, ale ta by nás vyšla na stejné peníze a takhle máme aspoň víc volnosti. Ptám se pána, kolik to bude stát. Řekl mi, že $38. Tak jsem na něj vyvalila oči s tím, že na internetu jsem to našla za $28. A on, že to je kvůli tomu, že jim ušetřím práci. Tak jsem všechno zrušila a udělala jsem to online:-) Takže se mnou chudák všechno zamluvil a zase zrušil, což mu dalo ne moc práce, ale stejně:-)

A teď koukám na americkou superstar, ale už na to asi nebudu koukat, protože na to nemám nervy:-) Je to fakt drama.

První rok

Chtěl jsem napsat výroční příspěvek, ale pak jsem si říkal, že by se mohlo stát, že bych se

  1. dojal
  2. rozvášnil
  3. oboje dohromady

Dokonce jsem dneska odešel ze školy po první hodině, abych byl doma dřív a mohli jsme si posedět s Ivčou. No a vyjdu před školu, sednu na kolo a píchnuto. Tak jsem se vydal pěšky a když už jsem se odhodlal k tomu, že nasednu i s kolem do busu, tak jsem mával na bus č. 52 na zastávce pro bus č. 51. No nezastavil. Nakonec jsem o pár zastávek dál chytl tu 51 a dojel domů.

Ale aspoň jsem měl čas se cestou zamyslet nad uplynulým rokem, dojmout se a rozvášnit.

Víkend

Jak jsem psala naposledy, tak v sobotu jsme šli na Avatar v 3D. Před filmem jsme byli na večeři v restauraci Tomatina a pošmákli jsme si. To, co jsem měla já, byla v podstatě placka z pizzového těsta a na ní salát, rajčata a mozzarella a jedlo se to jako sendvič. Bylo to výborné. No a film samotný byl docela v pohodě. Ne úplně super, co se týče těch 3D efektů, ale ono by to asi bylo jiné například v IMAXu, zatímco my jsme byli jen v normálním kině se „speciálními brýlemi“. Ale i tak to stálo za to vidět to znovu. Jen to, co mi přišlo v češtině vtipné, bylo v angličtině ještě vtipnější. Asi proto, že jsem tomu moc nerozuměla:-) Ale to zase ne, ta angličtina byla naštěstí jakž takž jednoduchá.

No a dnes přišli na oběd Stuart a Vincent. Měli jsme vepřoknedlozelo a se vší skromností si to musím pochválit. Klukům taky chutnalo – naštěstí. Pak hráli jakési videohry a já jsem zatím umyla nádobí a poslouchala jsem, jak si nadávají, což byla stejně daleko větší sranda než hrát taky. Odcházeli kolem páté, tak snad se moc nenudili.

A to je asi tak vše. Jen já mám rýmu jak poleno a nejvíc mě štve, že se to vleče už z před silvestra. Doufám, že mě tato zákeřná nemoc brzy opustí:-D

Koupelna

To nám ten týden rychle utekl. No asi to bude i tím, že jsme do práce šli až v úterý, ale i tak. Jinak nic nového, snad jen to, že jsme se konečně zbavili našeho plesnivého stropu v koupelně. Koupili jsme na to jakýsi sprej a teď to tam smrdí jak na bazéně. Stejně to je jenom nějaká imitace sava. Ale je pravda, že strop je běloskvoucí. Chtěla jsem ještě udělat rám kolem okna a měli jsme s Jirkou menší při, protože on říkal, proč to musím dělat v 6 večer, že tam budeme chodit se koupat a pak v tom smradu spát a tak (přes zavřené dveře, haha). Tak jsem mu řekla, že jsme teď sto let žili s plísní na stropě a že si myslím, že to je škodlivější a šla jsem to udělat:-) Ale je pravda, že smrad je to fakt brutální. No jo.

Teď už je sobota ráno a já jsem nemohla od 6 spát. Neva. A přemýšlím, co budeme mít na snídani a viděla bych to na pudink. Večer pak jdeme s děckama na večeři a po večeři na Avatar 3D. Už jsme to viděli s našima v 2D, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Snad fajn:-)