Monthly Archives: November 2009

Odlet domů

Tak po deseti měsících a patnácti dnech jedu  na víc jak měsíc domů. Skoro se mi chce brečet radostí, když si vezmu, že za jeden den už budu doma:-) Tímto se taky omlouvám pravidelným čtenářům našeho blogu, ale doma asi psát nebudu. Ale v lednu se na to zase vrhnu, slibuju:-) Takže už dopředu všem přeju veselé vánoce:-) Já letím:-)

Jen tak

Dnes jsme měli poslední den angličtiny v tomto týdnu, protože středa až pátek jsou prázdniny kvůli Díkuvzdání. A co to znamená pro mě? Že to byla poslední angličtina v tomto roce. Juchů. A taky mám radost, protože učitel nám opravil písemky, co jsme psali před dvěma týdny a dostala jsem 90 bodů z 95. Ha ha.

Jinak všechno v pohodě. Dneska v práci jsem dala do oběhu moje vanilkové rohlíčky a myslím, že lidem docela chutnaly. Česká strana ochutnávačů:-) potvrdila, že chutnaly jako kdyby byly „domácí“, tak mám radost.

No, já vím, že tento příspěvek za moc nestojí, ale aspoň něco:-) Těším se dom.

Poslední víkend v USA v roce 2009

Myslím, že je trošku čas na to, abych aktualizovala, jak se máme. Napíšu jen o víkendu, protože přes týden se nic moc nestalo. Ráno angličtina, odpoledne práce, večer nic:-) Až teda v pátek. To jsme zase koukali přes projektor na film. Tentokrát jsme si pouštěli Křižovatku smrti, objednali jsme si s děckama pizzu a bylo to fajn. Bylo nás tu šest a tentokrát jsme skončili překvapivě brzo – o půl jedné:-) což je opravdu brzo, protože toto bylo čtvrté promítání a tři promítaní předtím končili ve dvě ráno. A to byla hrůza pak druhý den. Ale tentokrát ne:-)
V sobotu ráno jsem skajpovala s našima a pak jsme vyrazili metrem do takového nákupního centříčka. Je tam jen pár obchodů, ale mezi nimi obchod s kížkami, potraviny, Starbucks, drogerie, takže všechno, co jsme potřebovali. Cestou zpátky jsme se stavili pro film, na poště a pak už nikde:-) Odpoledne jsme trošku pouklízeli a v 5 jsme měli sraz s Gregem a s Debbie. Já jsem jim totiž („inteligentně“) až ve čtvrtek večer napsala, že pojedu domů a jestli by na nás neměli čas. Takže byli tak hodní a měli a přijeli. Chtěli jsme jít na hamburgry, protože tam už jsme byli a líbilo se jim tam, jenže zrovna byl zápas amerického fotbalu (univerzita v Berkeley vs. nevím kdo), takže celá hospoda byla úplně plná. Tak jsme změnili plány a šli jsme na sushi, což je taky dobrá a navíc zdravější varianta:-) Měli jsme se fajn. Dostali jsme od Debbie domácí marmelády – jedna meruňková s mandlemi a druhá broskvová a černý rybíz. Chtěla jsem si je schovat na „horší časy“, ale ráno jsem prostě neodolala a tu meruňkovou jsem rozdělala na snídani. Je výborná. Musím jim napsat, že nám chutná.

No a dnes jsem měla super den. Jirkův spolužák z angličtiny akorát teď někdy dokončil masérský kurz, tak jsem dnes měla masáž:-) A protože jsem prý byla první zákazník, tak mě masíroval dvě hodiny za cenu jedné. Jo, bylo to super. Ptal se, jestli si má dávat na něco pozor, jako jestli jsem byla někdy na nějaké operaci nebo tak, tak jsem mu řekla, že nic, že jsem akorát trochu na hlavu, ale to se prý nepočítá, to prý je každý:-)

Takže shrnutí, poslední víkend v americe v tomto roce byl fajn.

Poukázka na dovolenou zdarma

Telefon. Číslo začínající na 800. Ok, sice se divím, že se sem do laborky dovolali, skoro tady nemám signál, ale budiž.

Když mi z podobného čísla volali naposled, tak to byla nabídka na odběr novin za jeden dolar. Odmítl jsem. Čekal jsem, že dnes to bude to stejné. Bylo, ale jen o trochu.

Na druhé straně se ozvala marketingově veselá paní a začala hlaholit: “Máme pro vás jedinečnou nabídku. Poukázku na dovolenou v hodnotě $150. Jediné, co potřebujeme vědet, v kterém městě bydlíte.”

“No, moc vám děkuji, ale já o to nemám zájem”.

Nevím, jestli podobnou odpověď čekala nebo (spíš) na ni byla trénována, ale překvapenou hrála dobře (a hlasitě): “Cože, vy nemáte zájem o poukázku na 150 dolarů na vaši dovolenou? A můžete mi říct, co vás vede k tomu, odmítnout takovou (skvělou) nabídku?”

“No, já prostě nevěřím tomu, že v životě je něco zadarmo”

“Aha, tak vám přeji pěkný den” a zavěsila.

Rohlíčky

Tramtadadá, vanilkové rohlíčky jsou hotovy. Chutnají kupodivu docela jako domácí. Jen jsou docela šutroidní. Tak doufám, že změknou. Ještě musím najít krabici a protože nemáme balkon, tak je asi odvezu do práce a nechám je na balkoně tam. I když – docela tam v tom šestém patře fouká a taky nechci, aby mi je někdo snědl, ale další možnost je nechat je na schodech, co vedou na střechu a kam nikdo nechodí. No jo, ale tam je taky nemůžu nijak ochránit před snězením. To je prekérka, to je prekérka:-)

Jinak byl dneska fajn den. Začíná být chladno, takže když ráno jedu na kole do školy, tak mi málem upadávají prsty, jak mrzne:-), ale v poledne už zase jedu do práce jen v triku s dlouhým rukávem, takže to zase taková hrůza není. Svítí celý den slunko, tak je to příjemné.

V angličtině jsme dneska neudělali nic moc nového, ale uteklo to strašně rychle, což je dobře. A v práci se mi (myslím) dneska docela dařilo. Moje výsledky jsou, no, řekněme zajímavé, možná nedávají smysl, ale každopádně prostě nějaké výsledky mám. Musím je zítra zkonzultovat.

No a večer jsem teda strávila z části pečením a z části nicneděláním, v čemž budu asi pokračovat:-)

Víkend

Tak už se mi to krátí!!! Už jen 12 dní. Jupí jupí. Jen mi to pořád přijde daleko. Jirka říkal, že je to proto, že mám pořád zafixováno, že „někdy“ pojedu domů. No a asi mi ještě nedochází, že to „někdy“ už bude teď:-) Asi má pravdu. Neva, však mně to časem dojde.

Tento víkend jsme měli polopracovní. V sobotu ráno jsme totiž měli v plánu konečně vyčistit ty koberce. A taky jsme tak udělali. Začali jsme v deset a o půl dvanácté jsme měli hotovo. Sice náš byt není velký, ale třeba plochu kolem dveří jsme dělali třikrát, protože tam to bylo hodně potřeba. A je to o dost lepší. Abychom pak nebyli celý den na mokrém koberci, tak jsme vyjeli do San Francisca, kde jsme si (ještě jako oslava Jirkových narozenin) dali oběd v Thajské kuchyni. On měl nějaké kuře a já jsem měla nudle s masovou směsí. Bylo to dobré. Jiná chuť, než jsem zvyklá, ale o to nám šlo, abychom zkusili něco, co jsme ještě neměli. Pak už jsme se jen tak prošli kolem Union Square a jeli jsme zpátky na „pevninu“ – SF je totiž poloostrov a my bydlíme na normální zemi.

Cestou do Berkeley jsme vystoupili o chvilku dřív a zašli jsme do Ikei, kde jsme koupili neuvěřitelně drahý botníček – stál $6, tak nevím, jestli nás to nezruinuje. A pak už jsme šli domů.

Dnes jsme po ranním telefonátu s domovem odešli nakoupit a pak jsem udělala oběd. Měli jsme vepřo knedlo zelo. No, mohlo by to být lepší, ale zase tak špatné to nebylo a docela jsme si pošmákli. Zítra už zase bude rizoto nebo něco na ten způsob. Nemůžu se přece jen tak vysilovat každý den. A navíc chci zítra udělat vanilkové rohlíčky, tak snad to půjde, jestli se k tomu dokopu. Vzhledem k tomu, že do vanilkových rohlíčků se potřebuje vanilkový cukr, tak jsem si musela koupit vanilku. Pravou vanilku, kdy jeden ten hloupý lusk stál 8 dolíků. Ty rohlíky by se radši měly povést, nebo něco zažijou:-)

Hospodyňka

Včera jsme měli ve škole volno. Byl tu „Den Veteránů“. I když jsem musela do práce, tak to bylo super, že aspoň dopoledne jsem měla volnější. Vstala jsem v 8, umyla jsem nádobí a volala jsem s Peťulou. Kolem desáté jsem se pak sbalila a šla jsem do práce. No a to byla asi tak ve zkratce středa, takže žádný vzrůšo.

No a dnes už jsme měli zase školu. V úterý jsme psali test, tak jsem myslela, že ho dnes dostaneme opravený. Nedostali, tak snad zítra. Jsem docela zvědavá. Pár nejasností jsem konzultovala se Stuartem a vím, že něco mám špatně, ale i tak. Přece je to není na známky:-) Málem bych zapomněla. Mého učitele bude mít od pondělí i Jirka. Jeho učitelka jde učit za někoho jiného. Tak si myslím, že může být rád, protože náš učitel je fakt moc fajn a je s ním sranda.

V práci pak nic nového. Stuart a Vincent jsou úžasní jako obvykle:-) Jsou úplně nejlepší na celém světě. To jsem sem musela napsat, protože oni si to překládají přes internet, tak aby měli radost:-)

No a jinak jsem dnes byla pracovitá jak čert. Převlíkla jsem, vyprala jsem rovnou a na večeři (a na oběd) jsem nám udělala kuřeco-zeleninové chow mein. To je víceméně zelenina nakrájená na nudličky, kuřecí maso a nudle. A samozřejmě sojovka, bez té by se to neobešlo. Musím to pak nějak přetransformovat pak na doma, ale to asi nebude zase tak složité. Prostě se to udělá se špagetama a hotovo. Jinak když mluvím o jídle: přečetla jsem si dneska v reflexu, že Italové vůbec nepoužívají kečup a přitom nejjednodušší jídlo je těstoviny, kečup, sýr:-) Ňoumové.

Tak jo, zítra je pátek a to je taky dobře. Protože pak je víkend a to je ještě lepší. Jdeme si zítra půjčit vysavač na koberce, co čistí i na mokro. Náš koberec je totiž u vchodu neuvěřitelně špinavý, protože se vyzouváme až vevnitř. Už jsme přemýšleli, že bychom na to místo dali nějaký igelit nebo něco, ale to se tam nevleze. Dveře se otvírají dovnitř a naštěstí těsní. No, zkusíme to nějak vymyslet.

Narozeninovonákupový víkend

Ladies and Gentlemen, tak za tři týdny už budu spát doma. Jupí jupí jupí jupí jupí jáááá. No, ale to trošku předbíhám, takže napíšu, jak jsme se měli:-)

Jelikož Jirkovy narozeniny byly tentokrát ve čtvrtek, šli jsme s děckama z práce slavit až v pátek. Jak jsem psala minule, tak jsme šli na hamburgry. Bylo to fajn. Pouze jedna věc zkazila hladovým vědcům radost a to, že číšník, co nesl na jedné ruce tři talíře, je těsně u našeho stolu, vyklopil. Chudák, bylo mi ho líto. A co teprve to jídlo, co přišlo na zmar. No prostě hrůza. Po tomto tragickém incidentu už pak celý večer probíhal v klidu. Já jsem odcházela kolem půl deváté – slíbila jsem Janě štrůdl a navíc jsem byla unavená, a Jirka dorazil kolem půl jedenácté ve velmi veselém stavu. Musela jsem se mu řehtat. Do té doby to bylo v pohodě, jenže když jsme si lehli, tak šípková růženka v tu ranu usnula a já ne, protože naši milí sousedi měli party. Do půl druhé jsem jim dala šanci, pak jsem to už nevydržela, vzala jsem půlku jednoho štrůdlu a šla jsem je poprosit, aby byli zticha. Zabralo to a já jsem spala jak dřevo. Pravda, vzbudila jsem se už v 7, takže nic moc, ale lepší jak drátem do oka.

V sobotu ráno jsme jeli k Janě a k Cedrickovi, kteří byli tak hodní a půjčili nám na den auto. Jeli jsme totiž do Vacaville na nákupy se Stuartem, Vincentem a Janou. Bylo to v poho. Koupila jsem si rifle a tričko. Jirka nic. To teda zní, co? Ale on říkal, že mu nic nepadlo do oka. Jediné, nad čím přemýšlel byla čepice, ale tu si nakonec taky nevzal a dobře udělal. Večer jsme vrátili auto a zůstali jsme chvilku na popovídání a Jirka právě dostal k narozkám čepku i šálu. Takže se včerejšek taky vydařil.

No a dnes jsme vstali, resp. vzbudili se v 9, v 11 už jsem zase spala, probrala jsem se v jednu. Kolem třetí jsme vyrazili nakoupit do Safeway a pak ještě do wallgreensu pro špunt do vany. Přijde mi totiž, že naše pračka nepere nic moc, tak jsem si říkala, že bych možná mohla zkusit to prádlo nejdřív namočit a zkusit předeprat v ruce. No nevím, zase taková pradlenka nejsem, tak abych to ještě víc nezvorala. Uvidíme.

Takže, to je asi tak ve zkratce všechno, začněte si dělat volno, abych vás v prosinci mohla všechny otravovat:-)

Jírka má narozeniny, mý máme přání jediný ….

štěstí zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví.

To jsem teda zpěvačka, ha ha:-)

Dneska má Jirka narozeniny. Tak jsem na něho chtěla (aspoň dneska:-)) být hodná a už večer jsem mu upekla štrůdl, aby ho měl na snídani. Většinou snídáme nějaké kornflejky, tak aby měl něco na přilepšenou:-) Každopádně, musím se pochválit, protože štrůdl od štrůdlu se zlepšuju, i když používám hladkou mouku a místo tuku mám máslo. Ale co, fakt se mi povedl.

V práci pak Jirka dostal od Stuarta čokoládový dort, který mu upekl. Jo, bylo to fakt vynikající, jen jsem se na ten svůj kousek podívala a přibrala jsem tři kila, ale snědla jsem to:-) No a na večeři máme koprovku. To není až tak úplně Jirkův favorit, spíš můj, ale věřím, že mi to odpustí:-) A protože tohle by byla slabá oslava, tak zítra jdeme s děckama z práce na hamburgry a v sobotu jdeme s Janou a se Cedrickem do nějakého baru. No, hamburgry jsou od nás od domu kousek a kdyby náhodou, tak v sobotu můžu nechat Jirku na přespání u Jany:-)

No a jinak nic nového. Jen se nám ochladilo. Skoro se ta zima nedá vydržet, fakt. Přemýšlím, že do těch 16°C asi nemá ani cenu vylézat ven:-) V angličtině je všechno normální, příští týden píšeme test na gramatiku i na slovíčka. Prej se na to máme naučit. Tak nevím, asi nebudu mít čas:-) Ono stejně, ať to napíšu, jak to napíšu, tak stejně nás učitel vždycky pochválí. I když je to úplná hrůza. Ale snažit se asi budu. To by bylo blbý, abych to po 9 měsících tady aspoň jakž takž nenapsala. Uvidíme, však já to zase napíšu.

Jo, máme teď v práci novou zábavu. Čteme si navzájem blogy našich kolegů – my teda jen ten, co píše Vincent (Holanďan) a překládáme si je po odstavcích na translate.google.com. A to je prostě sranda. Ono to samozřejmě nedává až tak moc smysl, ale to neva. Já si z něho pak aspoň dělám srandu, jestli umí pořádně Holandsky, že to jeho psaní je nějaké divné. No a Stuart (Kanaďan) si zase takhle dělá srandu z nás. Musím to zkusit hodit do toho překladače, abych viděla, co to napíše:-)

Byly nebyly lístky na U2

Tak dnešek opravdu nezklamal a bylo zhruba 24 stupňů. Jo jo, zadařilo se. A celkově to pak byl den v pohodě, i když málem jsme se nevyhnuli rodinné tragédii, kdy jen krůček nás dělil od propásnutí lístků na U2 (Jirkova oblíbená kapela). Podrobnosti v jeho článku. Já už jen můžu přidat můj samozřejmě subjektivní názor. Po pravdě netuším, co by se dělo, kdybychom ty lístky neměli.

Předpokládám, že by asi v tu ráno přestalo svítit slunce a začaly padat blesky a hromy. To přinejmenším. Jak už psal, tak asi čtyřikrát mi volal, jestli neznám to jeho číslo. Jak bych ho asi měla znát? Když jsem mu zavolala zpátky, tak jsem myslela, že asi v laborce hoří nebo něco podle toho, jak Jirka mluvil, ale to ne, to jen byly lístky v ohrožení. Prostě tragédie na spadnutí. Naštěstí to dobře dopadlo, za což jsem nesmírně šťastná, protože jinak prostě nevím.

Můj den lístky na U2 samozřejmě taky rozsvítily, takže ta kopa prádla se mi teď žehlila jedna báseň. A taky jsem z radosti vyluxovala. Přemýšlím, že bych ještě možná umyla koupelku, ale trošku se budu v té euforii krotit:-) Radši si půjdu nalít kolu s rumem:-)