Monthly Archives: October 2009

Halloween 2009

Moje a Jirkova dýně Tak jsme tu dneska měli Halloween. Je to vždycky poslední den v říjnu a letos to připadlo na sobotu, což potěšilo hlavně děti, že nemuseli brzo spát, ale taky nás, protože jsme večer šli ke Stuartovi na party. Ale začnu od rána.

Ráno jsme totiž měli akci ve škole. Takže jsem se doma nahastrošila a autobusem jsem vyrazila na angličtinu. Bylo to super. Učitel měl kostlivcovou masku a byl fakt parádní. První hodinu a půl jsme se učili a pak jsme jedli, co kdo donesl. A to byla paráda. Já jsem udělala zase tu sýrovou roládu. Tam ji ještě neměli a myslím, že jim všem chutnala. A já jsem se zase narvala mexickou, asijskou a já nevím jako ještě potravou, takže jsem málem praskla. Na autobus do práce mě pak hodila kamarádka, za což jsem jí byla vděčná, protože tlapat půl hodiny na podpatcích – tak to pro mě není žádná lahoda.

Já, Stuart a Vincent V práci jsme se pak fotili jak to šlo a když už jsem se napředváděla dost, tak jsem se převlékla do normálního oblečení a bylo to o hodně pohodlnější. No a po práci jsme šli ke Stuartovi.

Samozřejmě party začala poklidně. Jedli jsme brambůrky a tak a než se nám dovezla pizza, tak jsme hráli Rock band. To je hra na playstation a jsou k tomu dvě kytary, bubínky a mikrofon. No a je to pro 4 lidi, kdy na obrazovce běží barvy = noty a do nich se musí člověk strefovat. Byla to strašná sranda. Kytary už jsme zkoušeli, ale ty bubny jsou úplně nejlepší. Strávili jsme tím hraním docela dost času. Vlastně celý večer probíhal tak, že jsme hráli, pak jsme jedli pizzu, pak jsme vydlabali a vyřezali dýně a pak jsme zase hráli. S muzicírováním jsme přestali asi o půl jedné v noci, za což nám sousedi byli určitě vděční:-)

No a nakonec jsme hráli hru, kdy dva týmy hrají proti sobě. Jeden člověk vytáhne kartičku, na které je napsáno, co se musí nakreslit a pak se to jeden člověk z každého týmu snaží nakreslit tak, aby to ten zbytek jeho týmu uhodli dřív než ti druzí. Můj tým prohrál. Ale těsně:-)

Byla to sranda, jen dneska jsme takoví malátní. Naštěstí se nám v noci mění čas, takže si můžeme přispat a pořád bude ještě ráno:-)

Více foto v galerii🙂

Dýně

Posledních pár dní se ta Kalifornie začíná docela vyplácet. Potom, jak jsem parádně zmokla, začalo být opravdu hezky a je tu kolem 22°C. Konečně:-)

Jinak všechno v pohodě. V sobotu dopoledne jsme byli nakoupit dýně (měli akci jedna + jedna zdarma) a tento pátek jdeme ke Stuartovi a budeme je vyřezávat. V sobotu je totiž Haloween, tak abychom byli in a měli svoji dýni. Zatím máme jen mě a i když jsem koule, tak to se asi nepočítá:-) Já jsem si taky podle vybavenosti obchodů myslela, že ten Halloween musí být už někdy v září, protože už tehdy měli všude samé dýně a převleky a tak. Ale asi jsou to druhé vánoce, tak se s tím začíná brzo. Tak by mě zajímalo, jestli už má Tesco, Hypernova a podobná zařízení vánoční výzdobu. Já bych řekla, že jo.

Dneska ráno jsem nešla na angličtinu. Nechtělo se mi, ale abych se ospravedlnila, tak jsem aspoň vyžehlila a tak. Ale zítra už půjdu. V práci pak všechno v pořádku. Vincent (kluk z Holandska) donesl takové malé věcičky, co se dají jíst a jmenují se nevím jak. A on, že musíme zkusit, tak jsme teda zkusili. A jsou to úplně normální, malinké (a tvrdé) perníčky. Tak snad jsme ho moc nenaštvali, když jsme mu říkali, že je to perník a on nám to donesl jako holandskou vzácnost. Ale nevypadal. Navíc na zítra jsem jim slíbila, že jim uvařím (jsem tak hodná!), tak dostane špenátové lasagně. Docela se mi povedly. Nevím proč, ale teprve tentokrát jsem ten špenát rozmixovala a je to o dost lepší, než když jsem to dělala jen ze spařených lístků. No jo. A taky mám pocit, že jsem to asi přečesnekovala. Ale dala jsem tam jen jeden stroužek, tak snad to přežijeme jak my, tak i okolí:-) Radši vezmu žvýkačky.

Užitečná slovíčka

Tento týden se nic prazvláštního nedělo. Poctivě jsem chodila do školy každý den a pěkně jsem se učila. Dnes jsem se naučila, jak se řekne žaludeční vřed a strup. Myslím si, že toto jsou naprosto nepostradatelná slovíčka, která se hodí při každé konverzaci. Takže příště někoho potkám, tak už se nebudu ptát, jak se máš, ale zeptám se, co dělají vředy. To bude rozprava jedna báseň:-) Ale mimo tohohle jsme samozřejmě dělali i užitečnější věci. Jen já si jaksi pamatuju jen ty blbosti. Každopádně si myslím, že kdyby mě teď něco bolelo, tak už bych to asi dokázala popsat (třeba i dáseň:-))

Právě tak koukám, na kolikáté stránce ve wordu jsem a až dopíšu tuhle větu, tak už budu na stránce 116, řádkování 1,5. Já jsem teda spisovatelka. A to ještě kdybych psala poctivě. To by bylo!

Než jsem si ale sedla k počítači, tak jsem (s Jirkovou pomocí) udělala sýrovou roládu. Má zítra nějakou party a máme něco (buď předkrm a nebo zákusek) donést. A protože štrůdl i zelníky všichni znají, tak jsem udělala tohle. Docela se nám to povedlo. Mám dvě role a už se pěkně válí v lednici. Jen doufám, že to máslo pořádně ztuhne. Tak jsem si tak vzpomněla, jak jsem tu jednou dělala svoje lístkové těsto. A ono se tam má dát koliksi tuku (asi na pečení). A protože to vůbec nevím, jestli to tu existuje, tak tam dávám máslo. Docela to funguje, jen posledně jsem si to těsto udělala den dopředu a dala jsem si ho do lednice, abych si pak ten další den ušetřila čas. Jo jo, tak jsem pak vytáhla těsto tvrdé jak šutr, protože to máslo opravdu ztuhlo. Opravdu jsem ušetřila hodně času. Já jsem teda kuchtička k pohledání:-)

Druhé jaro

Začíná se nám to tu všechno pěkně zase zelenat. Vážně, kdybych nevěděla, že už je tu druhá polovina října, tak bych to i dle počasí tipla tak na duben. Potom, co tu přes léto všechno uschnulo, tak teď, po pár deštích a při teplotách kolem 15°C minimálně, zase začala růst tráva. Je to docela pěkné, teď už máme z laborky naprosto dokonalý výhled:-)

Jinak dnes tu zase pršelo, ale naštěstí jen v dobu, kdy jsem byla v práci, takže cestou do školy, ze školy i z práce to bylo v pohodě. Jen jsem nechala stát kolo na parkovišti a pěkně mi na něj lilo. No, takže jsem cestou domů jela s igelitovou taškou na sedátku, protože jinak bych po sesednutí vypadala … mokře. Stejně, cestou z práce, která je z kopce, jsem si za jízdy vytvořila novou mikinu s módním hnědým puntíčkem. I když jsem totiž jela pomalu, tak mou bílou mikču zacákalo bláto a vypadalo to jak od prasat. Myslím, že by mi pokus, vydávat to za nový trend z ameriky, asi nevyšel. No jo.

Jinak všechno oukej. Na večeři máme „čínu“ – kuřecí maso ve směsi z kečupu (bližší informace podá mamka) a k tomu rýži. Jak jsme totiž byli v sobotu v Costcu, tak jsem koupila 15-ti librový pytlík rýže. Na naše je to 6,8 kila, takže bych to viděla v nejbližší době na rizoto:-)

Okna

Tento pátek jsme zase s děckama koukali na film. Tentokrát jsme si pustili parodii na Robina Hooda, kterou jsem viděla už asi třikrát, ale protože je to fakt super sranda, tak mi to vůbec nevadilo. Spíš naopak. A na jídlo jsme si tentokrát objednali sushi a bylo to vynikající. Když tu byli lidi z Floridy, tak Zuzka (jejich šéfová) nám doporučila dát si Lion King, což jsou normální rolky a nahoře je zapečený tuňák nebo losos nebo něco takového a je to vynikající. Fakt jo.

V sobotu jsme pak s Robertem jeli nakoupit do Costca (jen já) a zbytek dne jsme jen tak prováleli a dnes jsme jeli (Robert, Stuart a já) koupit izolace do oken. Je to krabička, ve které je oboustranná lepící páska a nějaká fólie, která se nalepí tou páskou na okno a pak se na to pofouká fénem na vlasy a ta fólie se scvrkne a úplně zprůhlední, takže to vypadá, jako by na tom okně nic nebylo. Takže to asi dáme na okno, co máme v obýváku a v ložnici. V kuchyni nejspíš ne, protože sem tam to musíme otevřít a tak. Tak jsem zvědavá, jestli to bude poznat, že ty okna jsou aspoň trošku ucpaná a neprochladne to tu tak rychle. Na druhou stranu, ono ty pěticentimetrové dřevěné zdi asi taky nejsou nejlepší izolace. Ale co naděláme:-)

Čtvrtek

Tak jsem slyšela, že ten úterní deštík tu byl nejsilnější od roku 196koliksi. Prostě už tu tak nepršelo hodně dlouho. Každopádně od úterka se nám tu počasí velmi zlepšilo. Zrovna dnes tu bylo krásně slunečno a kolem dvaceti stupňů. To není zase tak špatné na to, že je půlka října.

V angličtině poslední dobou nic nového, všechno v pořádku. Stejně tak v práci. A dnes jdeme v 8 do kina na Indianu Jonese a poslední křížová výprava. Docela se těším:-)

Podzim

Tak nám na dnešek hlásili déšť a bohužel se nespletli. Jenomže není déšť jako déšť. Tady valilo jak z konve, prostě neuvěřitelná průtrž, která začala už někdy v noci a nepřestala až do 5 do odpoledne.

Ráno jsem tedy rovnou zavrhla jízdu na kole s tím, že dojdu na autobus a pojedu autobusem. Jo, dobrej plán. Ještě jsem si cestou koupila pláštěnku (i když mám deštník) a než jsem došla na zastávku, tak jsem měla boty plné vody a kalhoty mokré až na stehna, jak foukalo. Málem jsem se na to vybodla, ale když už jsem pomalu odcházela, tak přijel autobus a já jsem přece jen jela. Ve škole jsem pak vydržela dvě hodiny do přestávky a pak jsem to zabalila a jela se převléct, abych nemusela být celé odpoledne v práci v těch mokrých kalhotech. Jo, a to jsem už svoji novou pláštěnku musela vyhodit. Ale stejně byla na prd. Byla totiž pončo a když jsem si ji přetahovala přes hlavu, tak se roztrhla. Ale co, i tak měla blbý knoflíky, který se pořád rozepínaly. Koupím si novou.

Takže fakt nevím, kde to jsme. Ale moje představy o tom, že v celé Kalifornii musí být po celý rok aspoň 25°C, že prší jen sem tam a když, tak v noci, vzaly za své. Zítra snad tak moc pršet nebude, protože jestli jo, tak rovnou do angličtiny nejdu.

Víkend

Tento víkend byl docela fajn. V sobotu jsem vstala kolem deváté ráno a zatímco Jirka byl hodinku v práci, já jsem skajpovala s našima a s babičkou a s dědou z Osoblahy. Bylo to ok, že jsem je všechny zase slyšela. Na snídani jsme měli tu housku, jak byla původně ke svíčkové. Rozpečená a namazaná máslem byla moc dobrá. A protože jsme snídali trošku později, tak jsme kolem dvanácté šli nakoupit a pak až jsme obědvali. Na oběd byla koprovka, na kterou mi poslala recept Peťulka. Jsem ostuda, moje mladší sestra mi musí posílat recepty:-) Ale povedla se mi. Fakt, skoro jako od maminky:-) A k tomu brambůrky a vajíčko. No, mňam. Po obědě jsme chvilku zevlovali a pak jsme uklidili. Tentokrát poněkud důkladněji, už to bylo zapotřebí. Jen ten hloupý koberec i po vysátí vypadá hrozně. Hlavně u vchodu, ale za to si můžeme sami, protože se vyzouváme až v bytě. Ale nevadí, dají se tu půjčit vysavače, co čistí i na mokro, takže na listopad máme naplánované, že to vyčistíme.

Po úklidu se ozvali Jana se Cedrickem, vyzvedli nás a jeli jsme na večeři do (asi) libanonské restaurace. Bylo to opravdu moc dobré. Jako překrm jsme si rozdělili humus (nějaká směs z cizrny, myslím, a asi i koriandr, nevím, nejsem si jistá) a pak ještě jakousi druhou pomazánku z lilku. A hlavní jsme si dali s Jirkou na půl kuřecí kebab, což byly dva docela velké špízy, k tomu zeleninový salát a rýže. Moc jsme si pošmákli. Po večeři jsme pak jeli k nám. Nejdřív nám děcka promítli jejich fotky, jak cestovali po Státech a pak jsme se koukali na prvního pána prstenů. Počítám, že už jsem to viděla tak asi po patnácté. Nejmíň:-)

No a dnes jsem byla ostuda největší, protože jsem se vzbudila až v jedenáct. Ale ne že bych se převalovala a přemlouvala se, že ještě nevstanu (viď Peťulko:-)), ne, prostě poprvé jsem se probrala až v těch 11.

Takže jsme posnídaňoobědvali amolety, co udělal Jirka (je na ně expert, tak přece se mu do toho nebudu míchat) a vyrazili jsme ven. Chtěli jsme se mrknout do „hornbachu“, obchodu s elektronikou a do Ikei.

Vyrazili jsme metrem, jeli jsme dvě stanice a pak jsme chtěli přestoupit na autobus, co jezdí kolem těchto obchodů (a zadarmo). Jenže ten jezdí v neděli jen jednou za hodinu a nám ujel o deset minut. Tak jsme šli pěšky. A bylo to v pohodě, protože zatímco ten autobus to tak všelijak objíždí, my jsme šli přímo, takže za deset minut jsme byli na místě.

V „hornbachu“ a v Ikei jsme se koukali na nějaké vycpávky do těch našich oken, abychom si udělali aspoň předběžný obrázek, jak to udělat. Nakonec jsme ale koupili termosku na čaj (pro mě), deku k telce (modrou pro Jirku, já už mám bílou od našich) a váhu (pro oba:-)) Když jsme pak dorazili zpátky do Berkeley, tak jsme si koupili film. Konečně jsem objevila druhého Harryho Pottera. Taky už mají poslední knížku o Harrym v měkkých deskách za polovinu – po jednom majiteli – ale dneska už jsme si toho navymýšlela dost, takže to až někdy příště.

No a teď už jsme doma a máme „teplý večer“. To vymyslel Jirka a znamená to, že máme vytopeno, pijeme čaj (on i se slivovicí) a pak si pustíme film a přikryjeme se peřinou:-)

“Běh laborkou”

Dneska jsem ze školy vyrazila dřív, ale ne o moc dřív, takže jsem ještě dostala kus čokoládové buchty od mojí kamarádky spolužačky. Mňam mňam, byla moc dobrá. Ale jen, co jsem to do sebe naládovala, tak jsem vyrazila, protože jsem potřebovala na poštu. Obvykle tam bývá plno lidí, ale tentokrát byli přede mnou jen dva, takže za chviličku jsem byla venku a jela jsem do práce.

Mapa každoročního běhu areálem laboratoře Nejdřív jsme se asi 5 lidí dohromady najedli. Jak jsem se dozvěděla, tak Stuart měl dnes docela den blbec a pak měl na jídlo jen nějakou polévku z konzervy, protože se včera balil na návštěvu domů a nestihl uvařit, tak mi ho bylo líto, takže jsem mu dala svůj řízek a snědla jsem tu polévku. Kupodivu nebyla zase tak hrozná:-) Po obědě jsme šli ven. Byl dnes totiž každoroční běh areálem laboratoře. Zúčastnilo se docela dost lidí. I já, Jirka, Stuart a Vincent. Až teda na to, že my jsme jen šli:-) Ale to bylo normálně povoleno. Každopádně na konci jsme všichni dostali občerstvení a trička. A pak jsme vesele pracovali.

Na večeři jsme si skočili pro čínu, protože se nám jednak nechtělo vařit a jednak jsme na ni měli chuť. A zítra budu spát do aleluja. Jupí:-)

Ranní šero

Tak nevím, jestli je to možné, ale přijde mi, že se tu stmívá čím dál tím rychleji. Až nějak moc rychle. V 8 ráno je skoro šero. A až se za měsíc posune čas, tak bude úplná tma a asi přestanu jezdit na kole do školy. No, uvidíme.

Každopádně to dneska ve škole bylo docela fajn. Učitel nám vykládal něco málo o historii Spojených států, tak to bylo zajímavé. Dnes nám přednášel o tom, jak a kdy se do Ameriky dostali lidi z Evropy a tak. Doufám, že s tím bude pokračovat, protože to není nuda. V práci pak všechno v pohodě, dařilo se mi tak napůl, což je vlastně dobře, protože se mi nemuselo dařit vůbec:-) A jinak je vše v pořádku. Zítra máme na oběd řízky:-)