Monthly Archives: July 2009

Zima za okny

Přemýšlím, co je tu vlastně za měsíc, protože pokud se nepletu, tak je červenec a mělo by být aspoň 25°C, ne-li víc. A tím myslím 25 ve stínu. Ale to bychom asi nemohli být v Berkeley, kde chodíme celý den v mikinách. Když se totiž zadaří, tak je odpoledne kolem 18°C a to už je co říct. Snad se to počasí trošku spraví, než přijede Petra, aby tu neumrzli.

Jinak je všechno v pořádku. V práci vše v klidu, doma taky. Jak už jsem psala včera, tak dnes jsme měli na véču ty hamburgry. Ale protože já jsem psala měsíční zprávu do práce, tak vařil Jirka. Kuchtička. Asi od teďka bude vařit pořád, protože mě to teď nějak nebaví. Asi budu vymyslet nějakou novinku, abychom měli taky něco jiného než amolety a hambáče. A nebo rizoto. Taky bych si dala štrůdl. Asi ho upeču 🙂

Zásoby

Tak nevím, jestli jsem si nedala špatné předsevzetí, když jsem chtěla psát každý den. Tak nějak nemám co. Dnešek byl úplně normální a úbec nic se nestalo. Snad jen kolem čtvrté odpoledne jsme sledovali z okna z laborky, jak kdesi v Berkeley hoří. Ono teď vůbec tu hoří nějak často. V pátek jsme šli ze školy a všechno v pohodě a v sobotu ráno, když jsme šli na metro, tak jsme šli kolem baráku s vyhořeným horním patrem. A to je jen o dvě ulice vedle. Asi jsme ignoranti, ale neslyšeli jsme sirény, nic.

No, a po práci jsem šla na chvilku do posilky, z posilky jsme šli přes Starbucks domů a doma jsem koukala na Atlantis. Toť vše. Jo, a taky teď nevaříme, jíme z mražáku. Je to celkem fajn. Na večeři vždycky něco sbodneme (dneska např. hemenex) a na oběd se vytáhnou zásoby. Jen už se nám ty krabičkové zásoby krátí 🙁 Takže asi dojde na tu bramboračku, co jsem plánovala na dnešek. A taky už jsme dlouho neměli hambáče 🙂

Prázdná lednička

Dnes ráno jsem ani nezaregistrovala, že Jirka odešel. Já totiž vstávám později, protože jsem líná. Poslední, co si pamatuju je, že odešel na záchod. Takže když jsem se pak probrala, tak jsem se šla radši podívat, jestli se mu něco nestalo, protože byl asi tichý jak myška, protože vůbec, ale vůbec nevím, že šel pryč z bytu.

Na autobus do školy jsem musela asi posledních 50 metrů utíkat, aby mi neujel. Nechtělo se mi čekat dalších 15 minut. Stejně jsem si zase nezapamatovala, v kolik jel a v kolik teda musím vycházet. No jo.

V práci pak všechno v pohodě a po práci jsme si šli nakoupit jen nějaké základní potraviny, protože už jsme měli v ledničce jen mlíko, cibuli a jabko 🙂 a ještě pár vajec. Asi si zítra uděláme bramboračku. Myslím jako na večeři, protože zítra na oběd budeme mít rizoto s mražáku 🙂 Máme v něm teď zásoby, tak to musíme poněkud zlikvidovat, abychom mohli nakoupit zmrzlinky a takové podobné věci pro návštěvu 🙂

Ranní projížďka

Dneska ráno jsem jela koupit chleba do pekárny, co mám kousek od školy, kam chodím na angličtinu. Otvírali v 8, takže v 7:40 jsem sedla na kolo a jela jsem. Schválně jsem si stopla, za jak dlouho budu u školy a dalo mi to 15 minut. To je docela fajn, protože pěšky to chodím tak 40 minut minimálně. A opravdu jsem neletěla a jela jsem pomalu. Tak aspoň vím, jak to bude vypadat zase od září až bude škola.

V práci jsem se pak do laborky dostala až po desáté, protože přes víkend nešla elektřina a nějak „spadl“ ventilační systém, takže nás nechtěli pustit dovnitř. Asi abychom se neotrávili nějakými výpary, když nešly digestoře. No jo. Nenaděláme nic. Zbytek dne jsem pak zkoušela nějaké separace a budu v nich pokračovat i zítra.

A po práci to bylo úplně nejlepší, protože jsme šli s děckama z laborky na sushi. Mňam, bylo to vynikající. Ostatně jako vždy. Mohla bych to jíst každý den. Jirka říkal, že by se mi to za týden přejedlo, což má asi pravdu, ale to nic nemění na tom, že už se těším, až půjdeme znova:-)

Co jsme dělali minulý týden

Tak se nám blíží další měsíc ke konci. Pravda, ne měsíc, co jsme tu, ale kalendářní. Je tu teď fakt hezky. Sice jen sem tam, ale dneska je kolem 24°C, tak je to příjemný. A protože jsem se celý týden flákala se psaním, tak se to pokusím aspoň trošku dohnat.

Pondělí až pátek: pracovní týden byl v pohodě. Ve škole to docela šlo. Teda, mohlo by to jít líp, ale to by asi mohlo vždycky. Momentálně mě straší představa prezentace, kterou budu mít na začátku září, tak doufám, že se to trošku rozjede, abych měla nějaké výsledky k prezentování. Protože jestli ne, tak teda nevím, co budu vykládat. Pravda, pořád mám ještě měsíc a půl, ale to jsem si říkala i před měsícem, že mám dva a půl měsíce a od té doby – skoro nic novýho 🙁 Ale nechci si stěžovat. Na to, jaký jsem ňouma to jde vážně dobře.

V pondělí, středu a pátek odpoledne jsem šla na chvilku do posilky. Ale opravdu jen na chvilku. Když jsem tam přes školu moc nechodila, tak jsem byla strašnej pecivál a nebavilo mě to. Takhle mám aspoň trošku dobrý pocit, že jsem pro sebe něco (málo) udělala.
V úterý jsme byli naposledy zalévat kvítka a vraceli jsme auto. Švecovi se vraceli ve středu večer domů, tak aby ho měli k dispozici. Protože celé dva týdny stálo na dvoře, kde vedle probíhá oprava parkoviště, tak bylo významně zaprášené. Takže cestou ke kvítkům jsme se stavili na samoobslužné myčce s takovými těmi hadicemi a kartáči a tak. No, prostě jsme to auto chtěli umýt sami, protože na myčce byl nejlevnější program za $20 a to nám přišlo dost.

Takže jsme dojeli na tu myčku, vyměnili jsme si peníze za žetonky a začali jsme. Protože automat na ty žetony bral jen papírové dolarovky a ty jsme měli jen 3, tak jsme dostali jen 3 penízky =  čas asi 3 minuty. Takže to bylo bleskové mytí. Ale myla jsem já!!! Já jsem chtěla a Jirka si naštěstí vzal sandále, takže se se mnou ani nehádal, že to bude dělat on. No, umyli jsme to celkem slušně. Jen mě mírně znervózňovaly informace typu: ještě máš dvě minuty a 30 vteřin, dvě minuty a dvacet vteřin, dvě minuty a deset vteřin a tak dále. Takže jsem dvojtému doktorovi řekla, ať mě neštve a řekne mi, až bude půl minuty a bylo to:-) Pak jsme ještě trochu setřeli skla a jeli jsme. Pravda, jak na to sklo dopadlo sluníčko, tak to bylo poněkud začmouhané, ale snaha byla.

Včera (v sobotu) jsme byli v San Franciscu. Jeli jsme do Mission Dolores. Já už jsem tam byla, ale Jirka ještě ne, tak si to aspoň prohlédl. Na oběd jsme šli na čínu, kde nás obsluhoval pěkně protivnej číšník. No jo. A večer jsme měli sraz s Janou a Cedrickem v naší oblíbené hospodě, která nás ale pěkně zklamala, protože dřív mívali po šesté večer pivo za $3. To teď zrušili, takže teď stojí celý den $4 a v akci mají jen jeden druh a zrovna včera nabízeli to, co jsme nechtěli. No jo, nemůžeme mít všechno. Hambáče mají pořád vynikající 🙂

No a dneska byl Jirka hospodyňka a já jsem lítala po všech čertech. Dopoledne jsem měla sraz s kamarádkou ze školy, která se v úterý vrací do Španělska, tak jsem ji ještě chtěla vidět. No a odpoledne jsem šla na taneční představení své další (55-ti leté) kamarádky Peony taky z angličtiny. Tancovali jen starší lidi a někdy to byla teda hrůza, fakt. Nemyslím, že by se neuměli hýbat, ale někdy to teda neměli ani pořádně nacvičené, tak to bylo takové rozpačité. Ale Peony skupina byla fajn. Ti to měli moc pěkné a moc se mi to líbilo. Byly to nějaké čínské tance, takže to bylo i zajímavé. Byla jsem ráda, že jsem tam šla. O to víc, že Peony říkala, že asi přestane a možná to bylo její poslední představení.

Příští týden zkusím každý den napsat aspoň trošku, abych dodala čerstvé informace!!! (Už jen 13 dní do příjezdu Peťuly, Kačky a Terezky!!!)

P.S. Málem jsem včera měla infarkt, protože jsem zjistila, že mi zrušili stránku, kde se koukám na hvězdnou bránu online (ano mami, je to pravda), ale na mě si nepřijdou. Našla jsem to jinde 😀

Přednáška

Tak jsem měl dneska přednášku v kampuse.

Dopadlo to dobře. Aspoň myslím. Samozřejmě, že vždycky to může být lepší, ale ostuda to snad nebyla. Výsledky jsem měl myslím dobré, takže bylo co přednášet. V diskuzi jsem na jednu otázku rovnou odpověděl, že nevím, nechtělo se mi vařit z vody. Dvakrát jsem mírně nepochopil otázku.

A myslím, že jsem ani moc nedrmolil a mluvil docela normálně.

Měl jsem ale připravenou tajnou zbraň. V rámci čtvrtečních sezení je nám servírována pizza a pivo (kdo chce, může mít i kolu). No a otevírejte pivo, když nemáte čím. Sem tam jsem sice poprosil kolegu, který mi otevřel pivo zubama (když někomu řeknu, že bych to chtěl taky umět, tak se dozvím, že jsem divnej), ale to nemůžu praktikovat věčně.

Nejdřív jsem si chtěl koupit nějaký “San Francisco otvírák”, jenže jsem nemohl najít žádný, který by mi padl přímo do oka (a ruky). Pak mě napadlo, že by nebylo marné sehnat otvíráky pro celou skupinu.

Otvírák Aleš

Otvírák Aleš

Když tady byli na návštěvě Doležalovi, tak Ivčina maminka našla na netu obchod přímo s těmi, na které jsem myslel, ale nemohl je najít (nemůžu je najít ani teď, takže fotku bohužel nemůžu přiložit, už jsem našel). Objednali jsme je a 30 otvíráků se jménem Aleš čekalo na dnešek na svoji šanci.

Po přednášce, když jsem děkoval za pozornost, jsem se slovy “přemýšlel jsem, co mi tady chybí: špičková věda, pizza a pivo, takže jediné, co tady není jsou otvíráky na pivo” jsem nechal kolovat krabici s Aleši.

Mělo to úspěch. Vrátili se jen dva.

Jsem docela zvědavý, jestli na příštím mítingu bude někdo shánět otvírák na pivo.

Týdenní hlášení

Podávám hlášení za posledních pár dnů. Jak jsem již napsala minule, tak v pátek jsme byli na novém Harry Potterovi. Bylo to fajn, ale asi lepší ještě bylo, že předtím jsme šli k Zuzce (kolegyně z práce) na večeři. Měli jsme smažený sýr + brambory a potom palačinky. Bylo to vynikající, pěkně jsem se přecpala. A pak už jsme teda mohli vyrazit na film.

Bylo pěkně narváno. Co o to, lístky jsme měli ze čtvrtka, jenže tady prodávají lístky bez sedadla. Takže kdo dřív přijde, ten dřív mele. My jsme dorazili asi 15 minut předem a sedli jsme si dobře. Trochu bokem, ale skoro až nahoru, takže jsme viděli perfektně.
Po kině jsme rozvezli děcka, co šli s náma, domů. Ne, že by Berkeley byla zase až tak nebezpečná oblast, ale přece jen se mi nechtělo chodit kolem půlnoci po městě pěšky. Domů jsme dorazili kolem jedné, a než jsme se dostali do postele, tak byly dvě. Taky to pak tak dopadlo druhý den, protože jsem vstávala v 11. Jirka byl v tu dobu zavřený na wc, s notebookem, tak jsem se pomalu vyplížila z ložnice, zapla jsem si svůj pc a koukala jsem se na bránu 🙂 Stihla jsem asi polovinu, že jsem byla odhalena, že už jsem vzhůru.

Zbytek soboty jsme pak strávili buď doma, a nebo venku. Byli jsme nakoupit, zalít kvítka, na chvilku v laborce a tak. A takhle nám utekl celý den.

V neděli jsme dělali trošku domácí práce. Já jsem vyprala a trošku uklidila v koupelně a Jirka vařil 🙂 Dělal tacos, které jsme odkoukali od Cristiny (taky z práce). S malou pomocí to zvládl úplně sám, akorát má ze mě asi traumata, protože jsem něco dělala u pc, vstala jsem se a koukala jsem se, jak to dělá. A on přestal a koukal se na mě. Tak mu říkám, ty jsi jak úplný mexičan a on se začal smát, protože si myslel, že mu budu nadávat. To jsem teda dopadla 🙁

No, nálada se mi trochu zvedla, když jsme šli do města a do našeho oblíbeného obchodu s levnými knížkami a dvd, kde jsem zjistila, že mají poslední díl mumie. To znamená, že už mám všechny tři = celou sérii. Už mám i všechny pány prstenů, teď ještě musím posbírat všechny Harry Pottery. Ještě jsme si pak koupili film Křižovatka smrti s Jackie Chanem a Chrisem Tuckerem. Je to super komedie, koukali jsme na to před chvilkou a je to fakt paráda.

Tak, a to je pro tentokrát asi tak vše. Zítra zase do práce. Snad se nám bude tento týden dařit. Jirka má ve čtvrtek přednášku v 18:00 místního času (= ve 3 ráno v Čechách), takže na něj všichni myslete!!! 🙂

(Už jen 20 dní do příjezdu Peťulky a Kačky a Terezky!!!)

Pátek

Zítra máme pátek a to znamená, že pak je víkend. To je postřeh. Ale hlavně, zítra jdeme na nového Harryho Pottera, tak jsem úplně megazvědavá. Snad to bude fajn. Každopádně, teď jsem začala číst stejný díl (v angličtině), ale do zítřka to asi nestihnu. Neva. Česky jsem to četla asi dvakrát, takže něco si snad ještě pamatuju.
Zítra pak napíšu, jaký to bylo. Jupíííí

Výlet

Tak jsme si dnes přece jen ten výlet udělali. Sice jsme vyjížděli až v jednu, ale aspoň jsme nebyli celý den doma. A hned první zážitek jsme měli, když jsme brali benzín.

Při příjezdu na benzinku jsme chvilku čekali, až se uvolní místo u pumpy. Tak čekáme, čekáme, koukáme na kluka, co tankoval před náma a mezitím si myl skla u auta. Domyl ta skla, sedl do auta a jel. S hadicí od pumpy strčenou v nádrži. No čuměli jsme na to jak z jara a přemýšleli jsme, jestli si nedělá srandu. Nedělal a hadici ze stojanu vyrval. Chudák, ten když pak vylezl, tak byl červený asi až na … kolenech. No jo, stane se. My jsme natankovali v pořádku a jeli jsme.

Cesta byla docela v pohodě. Jen posledních asi 30 km byly samé opičí hory, takže to trvalo sto let, ale dalo se. Zaparkovali jsme pak úplně parádně na parkovišti hned u areálu toho majáku, kde bylo poslední volné místo. Maják pak byl taky fajn. Jen jsme k němu museli sejít 308 schodů. Dolů to šlo, nahoru to bylo horší, ale vylezli jsme to. Je teda pravda, že jsme ňoumové, protože jsme odjížděli z domu a říkáme si, jestli tam nebude foukat. Shodli jsme se, že asi bude, ale stejně jsme si nevzali žádnou mikinu, nic. No, fučelo tam teda o sto šest. Naštěstí bylo dost teplo, tak se to relativně vykompenzovalo. O tom majáku pak asi napsal víc Jirka, ale mně docela překvapilo, že když bylo zamlženo a nebylo by vidět to světlo z majáku, tak houkala siréna. Docela vymakaný.

Na zpáteční cestě jsme se stavili na jídlo v české hospodě. Jmenovala se Vladimir´s (U Vladimíra) a bylo tam asi nejlepší to, že měli točenou plzeň, což jsem obzvláště já „velmi ocenila“. Ale mimo plzně si Jirka dal i guláš a dostal k tomu kynuté knedlíky a byly docela ok. Já jsem si dala jen polévku. Byla to nějaká strašně hustá polévka s kuřecím a s rýží. Chutnala celkem dobře. Jen divně voněla, ale to jsme svedli na připálenou zásmažku nebo tak něco:-D

Ale jo, bylo to dneska fajn a byl to pěkný výlet:-)

Point Reyes National Seashore

Point Reyes Trojůhelníkový kus země, který je přimknutý k pobřeží Marin County, se už přes šest miliónů let pomalu posouvá podél pobřeží Kalifornie směrem na sever. Například během zeměstřesení v roce 1906 se posunul o celých 6 metrů (jako důkaz slouží vytlačený most v návštevnickém centru Bear Valley).

Point Reyes Lighthouse Na tomto “poloostrově” se nacházejí hlavně mléčné farmy a tři malá města (Point Reynes Station, Olema a Inverness). Určitě navštivte maják na špičce poloostrova. Dostanete se k němu snad jedinou silnicí, která vede přes celý poloostrov, ale zase si můžete prohlédnou krásnou kopcovitou krajinu s již zmíněnými mléčnými farmami, stádami dobytka a ostře seříznutými útesy. Nezapomeňte si vzít teplejší oblečení – u majáku fouká. Dost.

Česká hospoda

Ocitnete-li se v tomtou koutě světa, určitě si nenechte ujít návštěvu české hospody, která se nachází v městečku Inverness. Je to takové malé zjevení. Točí Plzeň (výbornou!) a servírují řízek, kachnu, guláš, štrůdl a pod.

Paní hostinská Hospoda založená v roce 1960 se jmenuje Vladimir – po rodičích (pravděpodobně) současné majitelky, kteří oba odešli z Československa v roce 1949, aby se potkali až v San Franciscu a založili spolu hospodu.

Interiér hospody je vyzdoben obrazy Masaryka, prezidentskou standardou, obrazy krojovaných moravských žen a naší vlajkou. Toalety najdete podle nápisu Muži a Ženy (včetně anglického překladu, asi aby jim nechodili ven).

My jsme si dali guláš a polívku a pochutnali jsme si. Sice mě překvapilo, když jsem guláš dostal v (krásné malé) keramické mističce obložené uvařeným červeným zelím, třemi malými houskovými knedlíky (velmi dobré) a sálátem lemovaným na plátky nakrájenými jahodami. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Menší nevýhodou je cena – guláš za $17 jsem ještě neměl. Na druhou stranu, půllitra piva za $5 je tady dobrá cena. A teď si vyberte.