Monthly Archives: June 2009

Blesková zpráva

Protože se za poslední dny nic moc nestalo, tak nejdůležitější zprávou asi je, že už mám zpátky ty peníze, co mi kdosi šlohl z karty. Jupííí!

Víkend

Tento víkend a i dneska jsme tu měli počasí jak malované. Bylo prostě krásně. A bylo to fajn, protože v sobotu jsme byli na gardenparty, kvůli které jsem dělali ty zelníky. Mimochodem, myslím, že jim chutnaly. Nevím, jestli všem, ale slyšela jsem pár lidí, jak říkali, že tohle jim chutná. I tehdy, když jsem se zrovna nezeptala:-) Byl tam i šéf celé Jirkové skupiny na univerzitě, profesor Frechét se svou ženou. A ta paní byla tak hrozně moc milá. Párkrát jsme si povídaly a bylo to super. Hlavně jsem jí všechno rozuměla. Ale ona se asi snažila, když věděla, že nejsem rodilá mluvčí. Ale i kdyby, tak i tak by to od ní bylo hezké a byla moc příjemná.

Vydrželi jsme tak asi tak do pěti. Ostatní tam ještě zůstávali, ale my jsme tam moc lidé neznali, tak jsme už jeli. Ona i ta cesta byla maličko náročná. Ne, nijak výrazně, ale protože na cestě tam i zpět jsme se dostali do pěkné zácpy, tak jsem byla ráda, že to nebylo daleko.

V neděli jsem se pak pěkně vyvalovala. Vzbudila jsem se kolem půl desáté, když Jirka odcházel do práce:-) Šel ale jen na dvě hodinky. Já jsem aspoň mezitím udělala oběd. A protože jsem neměla vytažené maso, tak byla jen zelňačka. Ale byla výborná. Já vím, že samochvála smrdí, ale vážně byla moc dobrá. No a jak už jsem psala, že musím natrénovat sushi, tak jsem se do toho v neděli pustila.

sushi Dělala jsem rolky, protože mi chutnají víc, než ty prsty. A dala jsem do nich tuňáka (čerstvého), avokádo a okurek. No, na to, že to bylo poprvé si myslím, že bylo dobré. Nicméně, vrchol dne teprve přijde.

Protože jsme vlastně byli celý den v budově, tak jsme k večeru sedli do auta a jen se tak jeli projet do Ikei. Jen jsme se tam tak koukali, dali jsme si čokoládový dort a to bylo vše. Jen když jsme procházeli spodní patro s kuchyňským náčiním, tak dvojitý doktor uviděl minutku na vaření, natočil na ní dvacet minut a odešel. Nechápu, vážně ne:-)

Zelníky podruhé

Jak mi tak dneska došlo, tak doma se rozdávalo vysvědčení. Tak jsem přemýšlela, jestli jsem před vysvědčením měla strach, jak to dopadne nebo tak, a přišla jsem na to, že asi ne. Asi jsem radši preventivně nahlašovala, jak to bude vypadat, takže samotné výzo mě už asi tak nestresovalo. No, to já jen tak. Snad si moc nevymýšlím. Naši si to asi budou pamatovat líp.

Jinak sledujeme, co se děje doma. Myslím tím počasí. Je to teda síla. Tady na druhou stranu máme moc pěkně. Každý den tak kolem 23°C, což je fajn, protože není zima, ale ani ne hrozné vedro. Ale takhle je to asi jen kolem San Francisca, protože všude jinde v Kalifornii směrem na jih je vedro. Každopádně, Lucka přijeli do pěkného počasí. Včera mi psala smsku a byli někde kousek od Los Angeles. No, už jsou na cestách 5 dní. Tenhle týden mi utekl docela rychle. Asi to bylo i tím, že jsem měla co dělat a navíc jsem měla i relativně dobré výsledky. Aspoň myslím. Ještě jsem je nekonzultovala, tak uvidíme.

Večer ještě budeme muset udělat zelníky. A asi je uděláme aspoň z 1,5 dávky, protože zítra jdeme kamsi na party a asi tam bude dost lidí, tak abychom jich nedonesli málo. Jinak jak jsem je měla minulý týden na party u mojí kámošky z angličtiny, tak jim tam docela chutnaly. Jen se mě ptali, jak se to jmenuje. Tak jsem přemýšlela, že jim řeknu Kebidžík, ale to by asi nepochopili (Cabbage = zelí). Tak jsem radši říkala, že nevím. Teď mně napadlo, že jsem taky ještě nezačala vyrábět to sushi. No musím začít, jinak to nevypiluju nikdy. Jen to chce najít nějaký šikovný návod:-) A k tomuto účelu jsem si cestou z práce koupila knížku o sushi. Takže už jsem vlastně svým způsobem s tou přípravou začala.

Když už jsem v tom obchodě byla, tak jsem si řekla, že bych si mohla koupit nějaký film. Je to totiž obchod s knížkami, s filmy a z cdčky z druhé ruky. Měla jsem chuť na pána prstenů, na první díl, protože tam se ještě Frodo neprojevuje jako megapotížista a není na zabití jako v těch dalších dvou dílech. Nicméně pán prstenů nebyl, tak jsem si to vynahradila Mumií 1:-) To dvd stálo $8 a vypadá jako nové, fakt. Obal naprosto nepoškozený a na tom disku jsem nenašla ani jeden škrábanec. Tak mám radost. Ještě musím přemluvit Jirku, aby se na to se mnou někdy kouknul.

Dodatek: teď už tu máme půl jedenácté večer a zelníky už jsou taky hotové. Docela se mi povedly. Udělala jsem z nich takové šátečky. Můj prvotní cíl byl, aby vypadaly jak ořechové rohlíčky od babičky osoblažské, ale to se mi moc nezdařilo. Ale pokud tohle člověk neví, tak vypadají docela úhledně:-)

Adaptér

Tak jsme málem dneska koupili nový notebook. Když jsem si po příchodu z práce zapínal ten můj současný, tak jsme se s Ivčou bavili, že i kdyby mi ještě chvíli vydržel, tak co mi nevydrží je adaptér. Už před odjezdem jsem s ním měl problémy a dneska jsme to asi přivolali. Notebook už jsem si nezapnul.

Tak jsme se podívali na Přátele a vyrazili do bestbuy. Než jsme vyjeli, tak jsem se ještě podíval, jaké mají notebooky. Pro jistotu. S Ivčou jsme se shodli na tom, že jestli bude adaptér stát víc jak 100 dolarů, tak už se spíš vyplatí koupit nový notebook. Stál 110. No, ale nebyl jedinný, ještě tam měli jeden druh za 90 bez daně. Takže jsme vzali ten a pro jistotu se zeptali na možnost vrácení peněz, kdyby náhodou nefungoval. Funguje. Ještě chvíli vydrží(m).

Příspěvky

prispevky.jpg Aby se tu objevilo sem tam taky něco málo ze “statistiky”, tak vkládám obrázek, který jsem vyexportovala z editoru, který používáme při tvorbě stránek. Cílem vlastně je, abych se tak trošku pochválila, že relativně ještě celkem přispívám narozdíl od Jirky:-) Když se totiž podíváte do kolonky autor, tak zjistíte, že za poslední měsíc krutě vedu:-)

P.S. Vím, že je to rozmazané a ne moc kvalitní, ale jméno jde rozeznat:-)

Hacknutá česká kreditka

Včera ráno, před odchodem do autopůjčovny (s děckama) jsem měla chvilku čas. Tak jsem si říkala, že si zkontroluju internet banking, kolik mám peněz na českém účtu a pod. Nedívala jsem se na něj už aspoň dva měsíce, ale zase jsem si říkala, že když českou kartu tady nepoužívám, tak není důvod kontrolovat, jestli je vše v pořádku. Jaké pak bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že není. Za poslední dva měsíce mi z účtu zmizlo cca 5000 Kč. Pravděpodobně (stoprocentně) jsem někdy platila něco kartou přes net a nějaký dobrák si odněkud stáhnul ony údaje a vesele mi takto stahoval peníze z účtu. Bylo to dohromady asi tak 7 transakcí, průměrně jedna kolem 700 korun. Popravdě, fakt jsem čuměla. Když jsem teda přišla do školy, tak jsem to řekla Jirkovi a jediné, co nás napadlo bylo zavolat do banky. To byl taky boj, než jsme přišli na to, jak volat do Čech, ale nakonec jsme to vyřešili a já jsem se v jednu v noci českého času dovolala na infolinku české spořitelny, kde mi paní zablokovala platby kartou přes net a poradila mi co dál.

To dál znamenalo, že jsem musela napsat domů, aby mi mamka našla klientské číslo a heslo služby servis24. Bylo mi to celkem trapné, protože sama jsem pořádně nevěděla, kde ten papír s těmi čísly je, protože naposledy jsem ho potřebovala snad před pěti lety nebo kdy. Každopádně mamka zapátrala, uspěla a čísla mi poslala.

Já jsem posléze zavolala na další číslo, kde jsem požádala o „reklamaci“ a navrácení ukradených peněz. Nadiktovala jsem všechna čísla, paní mi pro jistotu zablokovala celou kartu a víceméně to se mnou všechno vyřídila. Ještě zítra mi budou volat pro změnu oni, protože se musí podepsat nějaký papír, tak se musíme domluvit, jak to udělat. Tak jako tak to tedy vypadá, že o další peníze už nepřijdu a ty ukradené snad dostanu zpátky. A taky bylo moc fajn, že obě paní od české spořitelny byly příjemné, poradily mi a zařídily vše, co jsem potřebovala (s mamčenou pomocí:-)) Já jen pořád nevím, co jsem kupovala tak „nezabezpečeného“, že mi to vzalo údaje o mojí kartě. Ach jo.

Pro nešťastníky jako jsem já jen přidávám číslo, kam volat ze zahraničí, vyskytne-li se takový problém: +420582405405. Pak to chce mít ono klientské číslo a heslo Servisu24 a mělo by to jít zařídit.

Nová sushárna

Tak mám zase poněkud menší prodlevu ve psaní. Já vím, tak se to pokusím maličko dohnat. I když poslední dny byly relativně klidné.
Pátek začal tím, že jsem odvezla pana profesora na metro, kde nasedl na vlak na letiště. Bydlí na Alamedě, tam, kde jsme bydleli první týden. Měla jsem k němu přijet na půl jedenáctou. Tak jsem si našla cestu na internetu a pro jistotu jsem vyjela dřív. No ještě, že tak, protože jsem se cestou pěkně ztratila. Naštěstí byla v autě mapa, takže jsem se mrkla, kde jsem, a po chvilkovém bloudění jsem se dostala na správnou cestu a k jejich domu jsem dorazila za pět půl jedenácté, takže akorát. Ale stejně, chvilku jsem byla úplně ztracená.

Odpoledne pak v práci jsem se, kromě pracování, bavila se svou čínskou kamarádkou = spolupracovnicí o všem možném a bylo to fajn. Sice jsme chvilku obě hledaly slovíčka, ale prostě jsme si dobře popovídali, tak to bylo po celém týdnu fajn. V pátek byli děcka na Alcatrazu a líbilo se jim. A taky jsem si v pátek koupila kolo! Musím se pak nechat vyfotit i s mojí krásnou bledě modrou přilbou a poprosím Jirku, aby to sem vložil.

V sobotu ráno pak děcka vyrazili na kola a my jsme měli dopoledne volno. Na oběd jsme totiž vyrazili na party k mojí spolužačce z angličtiny. Bylo to tam fajn. Jirka říká, že jsme drbny, ale to není pravda. My jsme si jen normálně povídaly. Nehledě na to, že on kecal asi dvě hodiny s manželem od další mojí kamarádky – Francouzky. V zápalu hovoru si zase pěkně připálil hlavu, takže zase vypadá jak rajče a nejspíš se mu to sloupe, ale pořád je to v pohodě oproti tomu, jak se spálil na Alcatrazu s našima:-)

No a dnes jsme byly ráno s Luckou nakoupit a zeptat se na pár věcí do autopůjčovny, udělaly jsme spolu oběd a odpoledne jsme relaxovali. No a večer jsme šli na sushi. Jsme tím skoro už tak trochu trapní, ale každou návštěvu taháme na sushi. Ale co, je to něco jiného a je to (aspoň podle mě) vynikající. Chtěli jsme je vzít do sushi baru v SF, ale tam mají v neděli zavřeno, tak jsme šli do restaurace kousek od našeho domu, kde jsme i my s Jirkou byli dnes poprvé, ale nezklamali. Najedli jsme se až k prasknutí a na jednoho to vyšlo na $12 i se spropitným a to není žádná extra cena za sushi. Já mám po sushi vždycky dobrou náladu, protože je to tak vynikající, že bych to mohla jíst každý den. Ale já se to naučím vyrábět. Aspoň ty rolky, které nám stejně chutnají nejvíc, a pak to budu dělat doma a všichni to budete jíst:-)

Elektřina

Tak tu byl dneska pán, aby nám spravil nefunkční elektřinu v jídelně a v kuchyni. Bylo to fajn, přišel asi kolem deváté a za deset minut byl pryč, protože jediné, co udělal bylo, že vypnul a zase nahodil pojistky. A světe div se, zásuvky fungují. Tak jsem si připadala trošku jak osel, protože to stejné dělali naši, my i pán, co se jinak stará o naši budovu a nic. Nevím, asi se ty pojistky toho pána lekly, protože byl takový velký, tak  se asi bály, aby je nerozbil. Nicméně je to fajn, že už máme ledničku zapojenou normálně a ne přes dvě prodlužovačky.

Jinak všechno je tu v pořádku. Včera přijela Lucka s přítelem a ještě jeden kamarád, tak aspoň tu nejsme sami. Dneska večer jsme je vyvezli na vyhlídku a byla pěkná mlha. Skoro bych řekla, že to bylo trošku trapné, ale sjeli jsme trošku níž a tam už byl výhled pěkný. Ale mám v plánu je vzít zítra nebo pozítří k oceánu, tak ten snad nezklame:-)

Vysvědčení

Tak tu máme neděli odpoledne a venku je počasí skoro až kýčovité. Po posledních asi deseti zamračených dnech dneska konečně vysvitlo slunko a je teplo. Naposledy tady tak bylo snad, když tu byli naši, pak minulou sobotu trošku a pak až teď. Taky už jsem dlouho nic nenapsala, tak aspoň doženu trošku resty.

Vysvědčení V pátek jsme měli poslední den angličtiny. Učili jsme se jen hodinku a pak jsme měli party. Každý donesl nějaké jídlo. Já jsem upekla dříve zmiňovaný štrůdl, se kterým jsem už jednou zabodovala, tak to byla jistota:-) A sešlo se tam jídla teda tuna. Sushi, tamales, guacamole, plno čínského jídla, indonézská smažená rýže, několik zákusků a prostě ještě strašně víc věcí, že si ani nepamatuju. Každopádně jsem se teda parádně přecpala až k prasknutí. Taky bylo fajn, že jsme dostávali „vysvědčení“. On je to spíš jen certifikát o tom, že jsem tam chodila a jaký jsem udělala pokrok. Učitel říkal, že jsem se zlepšila o dost, tak mu budu věřit. Každopádně mám pocit, že kdykoliv mluvím, tak je to čím dál tím horší. Neva. Jinak vysvědčení je vyfoceno, abych se mohla pochlubit. To si nemůžu nechat ujít.

V sobotu ráno pak k nám přišel pán, co má na starosti údržbu toho našeho bytového „komplexu“, aby se podíval, proč nám nejde elektřina v pár zásuvkách v bytě. Mimo jiné i zásuvka, co patří ledničce, takže máme ledničku zapojenou asi přes dvě prodlužovačky. Zatím tak bez problémů fungujeme, ale přece jen by se to asi mělo spravit. No jo, tak pán všechno proměřil, zkontroloval pojistky jak v bytě, tak na domě a výsledek byl, že nám řekl, že nějaký proud do těch zástrček teče, ale ne dostatečně. Tak jsme na to trošku čuměli, ale co, nevyznáme se v tom ani jeden. Taky zavolal majitelům a ti nám sem někdy v týdnu pošlou elektrikáře, aby to opravdu spravili. Výhodou je, že za to nemusíme platit, je to v nájemní smlouvě, že tyhle závady má na starosti majitel.

Potom šel Jirka do práce a já jsem jela s Robertem do Costca a zavezl mě i do Ikei, kde jsem dokoupila skleničky na víno i na šťávu. Měli jsme jich na začátku šest a šest. Po 5-ti měsících tu už byly jen 3 na víno a 5 na šťávu. No a večer jsme pak šli s Andreou (Ital z laborky, co zítra odjíždí domů, do hospody na pivo). A aby si nás chudák ještě užil, tak nás (asi 10 lidí) zase pozval na brunch k němu na koleje. Já jsem pak šla domů a Jirka zase do práce.

Doma jsem pak hodila prádlo do pračky, volala jsem s Peťulkou, pak s Luckou, pak zase s Peťulkou, mezitím jsem pekla buchtu, která se náhodou docela povedla. I jsem ušlehala ručně sníh, jen s metličkou. Málem mi upadla pracka, ale šlo to. V podvečer jsme pak měli školení na zalévání kvítek u pana profesora doma. Nebudou ani on ani jeho paní dva týdny doma, tak aby jim všechna kvítka neuschnula, tak je sem tam pojedeme zalít. Půjčil nám k tomu účelu auto jeho ženy a můžeme si s ním zajet i jinam, než jen k nim domů. Tak to bude fajn, aspoň párkrát nepůjdeme s vozíčkem na nákup:-)

Naše banka

Tak jsme si chtěla včera večer koupit letenky, abychom se po vánocích mohli vrátit zpátky sem. Abychom to mohli zaplatit platební kartou, tak jsem včera skočila do banky a požádala je, aby mi zvedli limit na kartě. To proběhlo bez problémů s tím, že to udělají jen dočasně. Nevadí, říkala jsem si, stejně ty letenky koupíme dneska a zítra ať to klidně zase sníží. Takže jsem šla domů, dělali jsme si svoje a kolem deváté jsme se na tu onu koupi vrhli.

Všechno probíhalo v pořádku. Na stránkách British Airways jsme vyplnili všechny údaje, napsala jsem číslo karty, do kdy platí, od jaké je banky, co je to za typ atd. a zmáčkla jsem tlačítko pokračovat. Vyskočilo na mě okno, že moje banka si chce ověřit moji totožnost, takže mám vyplnit zase nějaké údaje, mezi jinými i social security number (SSN). To jsem do banky nesla asi tak před čtvrt rokem, aby si ho zanesli.

Když mi asi potřetí systém nahlásil, že moje data nesouhlasí, tak jsem zavolala na kontaktní číslo Wells Fargo (naše banka). A tam mi pán (mimochodem příjemný, opravdu, byla jsem překvapená) sdělil, že to moje SSN není propojeno s tou kartou a proto to nejde a že musím jít na pobočku. Popravdě řečeno, mně to docela naštvalo. Tak od čeho v té blbé bance jsou, když nejsou schopni udělat takovou drobnost. No nic, tak jsme se s tím smířili a dnes jsme šli do banky.

Tam to byl zase zázrak. Říkáme tomu člověku co a jak a on, že tomu nerozumí, že on to moje SSN v té mé složce má a že neví, kde je problém, ale pro jistotu zavolal na nějakou infolinku. Oni tam stejně vždycky volají na infolinky, i když by to snad měli vědět. Ok. Takže zavolal a dozvěděl se, že sice to SSN má, ale nějak neproběhla aktualizace toho systému, takže to číslo a karta opravdu nebyly propojené. A že musím teda podepsat nějaký papír a on že ho hned odfaxuje a že to bude vyřízeno do 1 až 2 pracovních dnů. To znamená v pondělí. Načež se ozval Jirka a tak mu pěkně od plic řekl, že už jsme tam s tím SSN byli asi dvakrát, že jsem si byla nechat navýšit limit a něco v tom smyslu, že máme důležitější věci na práci (tak přesně to neřekl, ale něco ve smyslu, proč tam musíme pořád lítat). Chudák člověk jen stál a ani neměl šanci nic říct. Každopádně jsme se dostali k tomu, že ta aktualizace proběhne nejpozději do zítra do večera. Tak aspoň, že tak.Jinak jsme ty letenky už zase zkusili koupit a pořád nic. Tak jsem opravdu zvědavá, jestli to zítra půjde.

No a abych pořád nemlela jen o té kartě, tak zítra máme poslední den školy a budeme mít party. Každý by měl donést něco na jídlo. Tak jsem koupila salát, do něho takové křupinky a zálivku. To jen tak, aby se neřeklo. A pak jsem upekla štrůdl. Dneska to trvalo asi jen hodinku a půl, protože mi pomáhal Jirka, tak to šlo od ruky. Strouhal jablka, kontroloval troubu, takže já jsem dělala jen to těsto. Každopádně myslím, že se nám povedly, i když místo omegy používám jen máslo a plech vymazávám jen olejem:-)