Monthly Archives: May 2009

Pátek 29. května

Za prvé, vím, že mám originální nadpis, ale když mě nic nenapadlo:-( Ale schválně to můžeme nechat jako soutěž, kdo vymyslí nejlepší nadpis. Komentáře vítány:-)

Tak jsem právě doskajpovala s babičkou a dědou (Slabákovými) a tak mě napadlo, že bych asi mohla něco málo napsat. Ale asi opravdu toho bude málo.

Prvně, co mě asi napadne je, že jak jsem šla včera ze školy, tak jsem šla kolem domu, který se opravuje. A protože tady jsou všechny domy ze dřeva, tak oprava spočívá hlavně v tom, že se ten dům šmirgluje a tak. No a právě jak jsem šla kolem, tak jsem cítila to dřevo a úplně mi to připomnělo Osoblahu, když se třeba řezalo dřevo nebo když děda stloukal nějakou kůlničku nebo tak něco. A akorát jsem myslela na to, jak je to tam úplně super, hlavně pak v létě na zahradě. No jo. A tady je leda tak škaredě, zima, ještě by mohlo začít pršet a už by to bylo „dokonalé“.

Taky jsme včera v angličtině psali test na vztažná zájmena. No jsem na to velmi zvědavá, protože nešlo jen o ta zájmena, ale i o to, kdy napsat čárku, kdy ne a tak. No strašný. Už jsem o tom asi psala, ale čárky se tu píšou podle významu věty a ne podle toho, jestli je to vedlejší věta, jestli je tam nějaká spojka atd. Na nějaké čárky před but (ale), because (protože) atd. se tady nehraje. Ale jinak je to v angličtině fajn. Chodím tam ráda. Sice se každé ráno přemlouvám, abych vstala, ale vzhledem k tomu, že všichni ostatní chodí na ráno do práce, tak si říkám, že bych se taky mohla zvednout. Nehledě na to, že nám škola za dva týdny skončí, tak se snad ještě něco maličko naučím.

Tak, a teď dopíšu svůj úžasný, informacemi nabytí příspěvek a půjdu spát. Ještě, že je zítra sobota, protože to není od věci někdy se válet do devíti nebo do desíti:-) Já vím, jsem kůže líná,

Jen tak

Omlouvám se za čím dál tím zvětšující se mezery mezi příspěvky. Dokud jsem nechodila do práce, tak jsem Jirkovi „nadávala“, že nepíše, ale tak nějak pozoruju, že ono opravdu není nic moc co psát. Na druhou stranu si budu muset přečíst svoje starší příspěvky, protože vážně nechápu, co jsem psala, když jsem chodila jen do školy. No, asi pěkný kecy.

Takže, máme se dobře:-) Počasí se nám po studeném víkendu zase začíná umoudřovat, takže dnes bylo celkem pěkně a teplo. A nebo spíš o víkendu byla pěkná zima. Např. v sobotu v poledne bylo 10°C. To mi přijde na konec května a na Kalifornii docela málo. Takže jsme vesele topili. Ale jak říkám, dnes už bylo zase kolem 20°C, tak to bylo fajn.

Ráno jsem taky měla kšeft. No, kšeft. Robert, kluk od nás z práce, co mi půjčoval auto a trénoval se mnou na řidičák, jel na víkend domů do Orange County, které je asi deset hodin cesty autem. A protože nechtěl riskovat, že někde uvízne se svým autem, tak si půjčil jedno z půjčovny. A právě dnes ráno ho musel vrátit a já jsem jela za ním s jeho autem, aby se pak měl jak dostat zpátky. Beru to jako čest, že mi řekl, abych někam jela. Asi to s tím mým řízením nebude tak hrozné.

Potom jsem valila na angličtinu. Bylo to jen 5 minut pěšky, takže to bylo fajn a přišla jsem akorát na čas. Ve škole po dvou týdnech všechno v pořádku. Začali sice dělat novou gramatiku – slovesa + předložky, kdy každá předložka má s daným slovesem úplně jiný význam, ale já jsem si tohle stejně nikdy nepamatovala, takže jako bych tam byla:-) Ale i tak mi přijde, že už tak měsíc neděláme nic extra složitého. Žádnou těžkou gramatiku (a podle mě ani moc důležitou, ale jako bych nic neřekla).

V práci všechno v pořádku. Pan profesor nám dne půjčil další Jamese Bondy na DVD, tak se teď na jednoho rovnou mrkneme.

P.S. Ale stejně jsem lepší přispěvovatel než Jirka:-)

Jak jsem nedala krev

Tak jsem se zase dostala k tomu, že něco málo napíšu. Pravda, zase smrsknu dva dny dohromady, ale co. Takže včera ráno, resp. předevčírem odpoledne, jsem se rozhodla, že dám američanům svou českou krev. Aspoň část. Ráno jsem teda naklusala k busu červeného kříže, vešla jsem dovnitř, zapsala jsem se a paní mi dala přečíst brožurku, kde mají pravidla pro dárcovství. A tam jsem se dočetla, že dát krev nemůžu, protože od roku 1980 (asi), pokud někdo strávil víc jak 5 let snad ve všech evropských zemích, včetně ČR, tak nemůže dát. Mají totiž strach z nemoci šílených krav. Já jsem sice paní řekla, že doma normálně na odběry chodím, ale nepomohlo. Řekla mi, že se mám zkusit zeptat jinde, že tam bývají benevolentnější, ale můžu se na to vy…., když jim není moje vznešená krev dost dobrá:-)

Model Mission Dolores A dneska ráno jsem šla po dvou týdnech do angličtiny. Asi bych normálně nešla, ale zrovna dnes se jelo na výlet do SF do Mission Dolores, kde jsem ještě nebyla, tak proč bych nejela. Stejné uvažování mělo asi víc lidí, protože nás jelo tolik, kolik nás ve škole nebylo ani nepamatuju.

Moje třída Misie Dolores je celkem pěkná. Je to nejstarší budova v San Franciscu a byla založená v roce 1776, dva týdny před podpisem Deklarace Nezávislosti. Tak jako tak je to oproti maximálně 50 let starým budovám docela dobrá podívaná. Navíc ještě lepší o to, že jsme tam byli s tou mou třídou a fotili jsme se jak vzteklí. No a zatímco většina po prohlídce misie pokračovala do parku na piknik, já jsem valila zpátky na metro a do práce. Ale nejela jsem sama, moje francouzská spolužačka byla tak hodná a jela už taky zpátky.

Odpoledne pak v práci všechno v pohodě, po práci jsme šli nakoupit a večeřeli jsme v 9 večer hamburgry s barbecue omáčkou za dva dolary ze safeway. Mňam.

Další fotky

Naši odjeli

V úterý jsme měli poslední den auto. Tak abychom ho aspoň trošku využili, tak jsme vyjeli k botanické zahradě, která je jen kousek od laborky. Původně jsem si myslela, že tam budu s našima, ale protože jsme tam dojeli kolem půl jedenácté, tak jsem je tam nechala, jela jsem vrátit auto a pak do práce. Při tom vracení jsem měla trošku strach, protože v Yosemitech jsem maličko najela na obrubník při parkování a lehce jsem to auto ze spodu škrábla, ale v pohodě. Paní to auto jen tak obešla a já jsem se tvářila jako že nic, takže dobrý.

Odpoledne jsem pak teda byla v práci a hned po mítinku jsem se spakovala a valila domů. Sama, protože Jirka měl sraz s klukem kvůli jednomu přístroji, takže přišel až kolem deváté. Naši byli odpoledne ještě jednou v SF, podívat se na radnici a tak, ale moc se jim nelíbilo. Bylo hodně přebezdomovcováno.

Večer, až přišel Jirka, tak jsme zase chvilku hráli karty a dneska už se naši jen dobalili, dojeli jsme na letiště, odletěli a já jsem teď smutná, tak už nic nebudu (dneska) psát.

Další výlety

V pátek jsme pokračovali dalším výletem. Ale protože už to nebylo tak daleko jak do Yosemitů, tak jsme si i mohli trošku přispat. A to nebylo vůbec špatné. Takže po snídani a posléze o po obědě jsme vyrazili do Muir Woods, kde jsme asi před měsícem byli s Robertem a s Janou. Myslela jsem si, že by se to našim mohlo líbit.

Muir Woods Cestu tam jsme díky navigaci našla bez problémů. A stromy nezklamaly. Pořád tam stály:-) Našim se tam líbilo. Udělali jsme si takovou malou tříkilometrovou procházku, během které jsme sbírali šištičky od sekvojí. Docela bych nevěřila, že takové obrovské stromy budou mít tak malé šišky. Vážně. Ta šiška je taková dvoucentimetrová kulička. Nakonec jsme odcházeli asi s 15-ti šiškami, ale to nejlepší přišlo nakonec. Ve stánku u hlavní brány prodávali suvenýry, mezi jinými i malinké, už předpěstované sekvoje, takže si taťka jednu za $ 8 koupil. A od té doby se v České Republice začaly objevovat sekvoje:-)

Cestou zpátky jsme si zajeli na vyhlídku před Golden Gate Bridge. Jak říká Jirka, měli jsme opar, ale ten je tu beztak každý den a navíc to bylo zajímavé, protože to vypadalo, jako by se jedna věž toho mostu ztrácela.

Akvárium V sobotu ráno jsme se pak kolem půl desáté sbalili a jeli jsme asi 180 km jižně do Monterey. Tam jsme měli vyhlídnuté mořské akvárium, o kterém jsme slyšeli, že má být moc pěkné. Tak proč to nezkusit. Cesta kupodivu opět bez problémů, parkovací místo jsme pak taky jakž takž našli.

Hejno ryb Samotné akvárko je pak opravdu moc pěkné. Já jsme si to sice představovala, že budu chodit skleněným tunelem a nade mnou budou plavat ryby, což tak nebylo, ale i tak to bylo moc pěkný. Kromě miliónu různých ryb tam měli i vydry a ty se mi líbily nejvíc, protože to byly takové Bubliny a předváděly se.

Výletníci A abychom neměli té kultury moc, tak jsme se na cestě zpátky stavili nakoupit v outletu Gilroy. Je to kolem hodinky od Berkeley, takže by se tam dalo zajet i jen tak. Nevím, jestli nás to tam zaujalo o tolik víc, nebo co, ale v akváriu jsme byli asi hodinu a půl a v outletech asi tři a půl hodiny. Každopádně jsme neodcházeli s prázdnou. Mamka si koupila kostýmek a halenky, já jsem dostala trička a kalhoty a Jirka má mikinu a taky dvě trička. Jen taťka si nekoupil nic na sebe. Ten měl jen jedno přání a to, že chce večer na pivo. A tak jsme po příjezdu domů a po snězení dovezené pizzy šli.

V neděli jsme se pak dopoledne šli kouknout do Berkely Bowl. Jednak kvůli jejich suprové zelenině a ovoci (např. 7 druhů hrušek, 20 druhů jablek, 4 druhy kokosů a tak), ale hlavně kvůli tomu, že jsme se s mamkou chtěly podívat na mouky. Já jsem totiž našla jen univerzální a pak na chleba. No, nějakou jsme našli a možná to i bude polohrubá. Každopádně buchta a amolety z ní udělat jdou.

Pan Vinař A odpoledne jsme jeli asi hodinku pro změnu severně do vinařské oblasti. Měli jsme na výběr jet buď do Napa nebo do Sonoma. My jsme jeli do Sonoma do Batholomew Park Winery. Toto vinařství nám poradila Jana se Cedrickem a musím jim pak moc poděkovat, protože se nám tam moc líbilo. Když jsme přijeli, tak jsem musela ukázat doklad, že je mi 21 a pak jsem nepila:-) Ale neva. Každopádně zbytek osazenstva dostal na ochutnání 6 druhů vín. Jedno bílé a pět červených. Jak jsem psala, tak jsem sice nepila, ale vždycky jsem si to víno ovoněla a bylo to parádní. A taky to bylo relativně levné. Myslím ty ochutnávky. Za jednoho jen $ 5, jinde to bývá 10 – 15. Nakonec nám pán, co nás obsluhoval, ani nenapočítal mamčeno ochutnávání, protože ta odpadla u druhé a půlté skleničky – máčka.

No a dnes jsem už zase musela do práce. Ale naštěstí jen na dopoledne a měla jsem pořád co dělat, tak to relativně rychle uteklo. Naši mezitím stihli nakoupit, uvařit a upéct. Takže když jsem pak přišla, tak byl akorát hotový oběd a mohla jsem se naprat. Po obědě jsme si chvilku dali oddych a pak jsme jeli už jen kousek koupit taťkovi rifle a pak do vedlejšího obchodu (Target), kde jsme jen nakoupili nějakou drogerii a pak jsme jeli domů. Pak jsem jen vyzvedla Jirku, koupili jsme karty a pak jsme mastili.

Yosemite

Jak už jsem psala minule, tak dnes jsem měla volno, a tak jsme si naplánovali výlet do Yosemitského národního parku. Z více stran nám bylo doporučováno, že v tuhle roční dobu jsou tam moc pěkné vodopády. Takže se jelo.

IMG_0757.jpg Ráno jsme vyjeli po snídani, asi kolem 8. Nabrali jsme benzín a pokračovali jsme dál. Protože byl Robert tak hodný a půjčil nám svou navigaci a já jsme ještě cestu vytiskla na papír, tak jsme do Yosemitů dojeli celkem v pořádku. Jen jednou jsme museli odbočit na objížďku kvůli nehodě. Ale jinak v pohodě.

IMG_0769.jpg Samotné Yosemity jsou pak vážně super. Projeli jsme jen malou část, ale zastavovali jsme  docela často, abychom se mrkli buď na vodopády, nebo na potok, na skály a tak. Nafotila jsem nějaké fotky, které Jirka vloží na stránky:-) ale ty fotky stejně moc nevypoví, jak moc je to tam působivé.

Cesta zpátky pak byla taky v pořádku, ale vážně jsem pak byla ráda, že už jsme doma, protože řídit 7 hodin a 600 km – no, není to každý den:-)

Další fotky

Pacific

V pondělí a v úterý jsem byla celé dny v práci, tím pádem jsem si nadpracovala, ve středu jsem šla na dopoledne a od té doby mám až do pondělí volno. Paráda.

Ve středu po práci jsme šli s Jirkou vyzvednout zamluvené auto. Bylo by to celkem v pohodě až na to, že když to naše auto dávali do pořádku, tak zjistili, že mu uniká vzduch z jedné pneumatiky, a náhradní auto hned neměli. Takže jsem šla domů, naobědvala jsem se (ano, mamka zase uvařila) a pak už jsme se mamka, taťka a já vydali pro to auto znovu. Tentokrát už to klaplo a my jsme odfrčeli do San Francisca.

Tam jsme jeli přes Bay Bridge a přejeli jsme celé SF až na západ, kde je ruský obchod s potravinami nejen z Ruska, ale i odjinud z Evropy. Mamka chtěla tvaroh, špek, povidla a já zase sirupy. Tak jsme je tam nakoupili. Naši říkali, že si připadali jak v Rusku, protože ta prodavačka mluvila rusky a navíc byla i protivná:-) Co jsme pak nenakoupili v tomhle obchodě, to jsme dokoupili ve vedlejším Safeway.

Doležalovi Hlavní důvod, proč jsem ale naše táhla přes celé SF byl ten, že jsem chtěla, aby se podívali na Tichý oceán. No myslím, že to stálo za to. Sice foukalo, ale bylo teplo, takže to šlo. Já a mamka jsme se vyzuly a bylo to fajn, protože ten písek byl vyhřátý. Samotný oceán je pak samá velká vlna a vypadá to dost dobře. Po malé procházce po parku jsme jen na chvilku zašli do Golden Gate Park a pak jsme pokračovali v jízdě.

Cesta Cestou zpátky jsme jeli jinudy. Přece by nešlo, aby se naši nesvezli přes Golden Gate Bridge. Takže jsme si udělali takový malý okruh. Po GGB jsme projeli i okolo státní věznice a zpátky do Berkeley jsme se dostali přes Richmondský most.

Měla jsem z toho řízení trošku strach, ale nezabila jsem nás, takže v pohodě:-)

Další fotky

Turistický víkend

Víkend spojím dohromady, i když jsme toho viděli docela dost.
Jelikož šli naši v pátek spát hodně brzo, tak v sobotu byli zase brzo vzhůru. Ale asi až kolem sedmé, což je v pohodě. Sice říkali, že asi od dvou do tří nespali, ale i tak toho naspali docela dost. No, k snídani jsme toho měli tak různě. Hemenex, chleba máslo marmeláda a tak. Je teda pravda, že pro chleba musel Jirka skočit do obchodu, ale na druhou stranu tam objevil naše oblíbené marmelády, že je mají zase v akci. Takže máme v zásobě asi 6 marmelád:-) Na oběd jsme pak měli hamburgry a po obědě jsme vyrazili do SF.

Dojeli jsme metrem na stanici Powell, prošli jsme se po Union square, šli jsme do Macy´s, kde jsme si dali ve Starbucksu Latté a pak jsme vyšli takový malý kopeček ke Grace Cathedral. Tam to bylo fajn, protože před tou katedrálou je takový parčík, kde jsme se na chvíli sedli a jen tak jsme odpočívali. To byly teprve 3 hodiny odpoledne a my jsme ještě potřebovali zabít dvě hodiny, protože jsme naše chtěli vzít na sushi, kde otvírají až v 5. Takže, i když to nebylo v plánu, jsme šli do China Townu. Tam jsme prolezli všechny možné obchody se suvenýry, s oblečením, s dárečky atd. A pak jsme šli pomalu na to sushi.

V sushi baru Chvilku jsme pak ještě čekali před tou restaurací, ale vyplatilo se. Našim chutnalo a nám taky. Objednali jsme si dvakrát po deseti kouscích a pak jsme si ještě přiobjednali 8 rolek, které nám (hlavně mně:-)) teda neskutečně chutnají. Po sushi už jsme se vydali domů, kde jsme už pak jen pozobávali mango nebo pivo. Můžete hádat, jak jsme to měli rozložené:-)

No a dnes jsme ráno s Jirkou vyrazili koupit kytku a dort pro mamku. Tak snad měla radost. A my jsme zase měli radost, že se s námi o ten dort podělila:-)

Cable car Nicméně kolem desáté jsme zase vyrazili do SF a zase jsme vystoupili na Powell. Tam jsme si vystáli frontu na Cabel Car a jeli jsme pomalu přes půl San Francisca na Fisherman´s wharf. Jízda to byla docela fajn, jen se nás tam tlačilo pěkných pár lidí.

U přístavu jsme se pak stavili na oběd. Dali jsme si takovou krémovou polévku s kousky kraba, která byla podávaná v chlebu. Po pravdě, byla moc dobrá. A hlavně nám hodně přišla k chuti, protože docela foukal studený vítr, takže ta teplá polévka v závětří restaurace byla to pravý ořechový. Po polévce jsme měli chvilku čas, tak jsme si šli prohlédnout ponorku. Tu, co jsme už viděli s Gregem a s Debbie. Tak myslím, že potřetí už ji asi vidět nemusím. Je to tam strašně maličké a stísněné.

Alcatraz Pak jsme se jen prošli po Pier 39 (nejznámější, ale nevím proč) a šli jsme na loď, která nás odvezla na Alcatraz! Byla to paráda. Tou lodí, jsme jeli asi tak 15 minut a už jsme byli na tom ostrůvečku, kde jsme se mohli procházet podle libosti.

Cela Nejpůsobivější samozřejmě pak byla samotná věznice, kde byly cely velikosti tak 1,5 x 2 metry. Vevnitř byl jen záchod, umyvadélko, postel, stoleček a hotovo. Já vím, že nic víc asi člověk moc nepotřebuje, ale stejně. Je to strašně malý prostor. Samozřejmě jsme toho prošli co nejvíc, takže jsme viděli bývalou společenskou budovu, která v roce 1970 vyhořela, kapličku, zahrady, vodojem a tak. Jen ten Sean Connery se pořád ne a ne ukázat:-)

Když jsme pak přijeli zpátky na pevninu, tak jsme to prošli podél mol na jinou stanici metra a dojeli jsme do Berkeley. Nakoupili jsme ještě nějaké drobnosti v Safeway a šli jsme domů. Mamka totiž trvá na tom, že nám něco uvaří, a protože zítra a v úterý budu v práci celý den, tak jsem si navymýšlela koprovku a pak sekanou. No už teď se na to těším.

Celkově bych pak asi víkend shrnula pozitivně. Jsme teda nachození až až a pro naše to asi bude ještě horší, přece jen ten časový posun dává zabrat. Tak jako tak, mamka už spí (v 8 večer, pozn. autora:-)

(O trochu) více fotografií

Naši

Tak už tu máme naše. Dneska jsem šla výjimečně do práce na ráno a už kolem 11 jsem se sbalila a valila jsem na metro. Naši měli totiž přiletět v jednu, ale přiletěli asi o půl hodiny dřív, a já jsem na tom letišti chtěla být, kdyby náhodou něco.

Takže, na letiště jsem dorazila asi 5 minut předtím, než přistáli, pak jsem si sedla a čekala jsem. Mají to tam tak udělané, že mají kamery v chodbě, která vede k východu, takže člověk může v klidu sedět a na televizi sledovat, jestli už se má zvedat nebo ne:-) Tak jsem to taky udělala i já.

Naši vyšli ven v pořádku, jen docela unavení. Ale říkali, že všechno proběhlo bez problémů, o čemž svědčil i fakt, že jim trvalo asi jen 45 minut dostat se přes všechny úředníky až ven. A to je celkem rychle. Pak jsme nasedli na metro a ještě hodinku jsme jeli do Berkeley.

U metra jsme si pak dali sraz s Jirkou a šli jsme domů, kde jsme od našich dostali plno čokolád, rumíček, od babičky utěrky a tak:-) No, sice jsme pak naše přesvědčovali, ať nejdou moc brzo spát, že budou zase brzo vzhůru, ale nemělo to cenu. Takže se kolem čtvrté (našeho času) okoupali, šli spát a spí až do teď jako Růženky:-) Jsem zvědavá, kdy se vzbudí, ale podle pravidelného taťkova chrápání to asi hned tak nebude:-)

Den před pátkem

Tak mám chvilku, než půjdeme spát, abych napsala, co je nového. Nic:-) Všechno je v pořádku. Ráno jsem ve škole nahlásila, že tam víceméně dva týdny nebudu a v pohodě. Odešla jsem dřív, protože jsem chtěla koupit chleba, a jela jsem autobusem, takže jsem se ani dnes nehnala, což je fajn.

V práci pak taky všechno v pořádku. Prof. Švec nám půjčil plno map, abychom se neztratili, až tu budeme rajzovat. Jinak po práci jsem si vzala vozíček na nákupy, který dopravil ráno do práce Jirka, dojela jsem do „města“ a šla jsem nakupovat. Docela jsem to zvládla i rychle. Trvalo mi to jen něco přes hodinu. A pěkně jsem se prošla. Hlavně, máme tu zase pěkné počasí, takže je jen na tričko a je to moc fajn.

Doma jsem pak vyluxovala, utřela prach, vytřela metr krát metr v kuchyni a tak. Nemůžu přece naše vyděsit hned na začátku bincem. Jinak touhle dobou už jsou asi někde ve vzduchu mezi Prahou a Amsterdamem. A zatímco my se vyspíme s přehledem v posteli, oni se chudáci budou tísnit v sedačkách boeingu 747. Ale mamka psala, že mají sedadla tak, že jeden je do uličky a druhý vedle něho. To je dobře, aspoň nebudou muset pokaždé někomu říkat, když se budou chtít protáhnout. A přece jen se snad trochu prospí, protože jinak budou mrtví.