Monthly Archives: March 2009

Poslední den volna

Od zítřka začínáme další měsíc. Sice jen kalendářní, ale aspoň tak. Je tu opravdu super počasí. Ale jak jsem tak četla, tak to má přijít i do Čech, takže nám tu pak ani nebude co závidět.

Ve škole to bylo v klidu. Měli jsme dva diktáty, nějakou konverzaci a tak, takže klasika.

Na oběd jsem pak měla sraz s Olgou a s Emmou. Šly jsme na hamburger. Potom jsme se vydaly k nim domů a já jsem zase trošku pomáhala s úklidem. Vytírala jsem nějaké poličky a pak jsem utírala žaluzie. Ty žaluzie to je blbá práce. Ale bylo to tak lepší, protože já jsem nemohla třídit věci, co vyhodit a co ne, takže tak jsem byla aspoň užitečná. Jirka pak s Marianem rozmontovávali kolo a nosili krabice atd. Ještě jsme od nich dostali plno věcí, co nechtěli a na večeři jsme měli dovezenou pizzu. Bude mi po nich smutno.

A zítra jdu poprvé do práce, tak mi držte pěsti.

Kopírování

Dnes už jsme ve škole měli zase učitele. Bylo to fajn, procvičovali jsme ty moje oblíbené podmínkové věty, takže to bylo i užitečné.
Po škole jsem se doma najedla a na půl druhou jsem měla sraz s Olgou a s Emmou.

Jak odjíždí, tak Olga potřebovala vyzvednout jejich lékařskou dokumentaci. Popravdě řečeno mi sem tam ty sestřičky přišly celkem líné. A pokud se jim nechtělo, tak to trvalo sto let. My jsme obešly tři doktory a u každého to trvalo nejmíň dvacet minut a to i přesto, že tam předtím Olga volala a říkala jim, co potřebuje. Dávali jí jen kopie. Originály si nechali. Nevím proč, protože oni už se nejspíš vracet nebudou. Nebo aspoň ne na dlouho, na výlet možná:-) A samozřejmě za všechno musela zaplatit, ale s tím už počítala.

Večer jsme jim šli ještě pomoct domů. Teda, Jirka pomáhal nosit krabice a já jsem si spíš hrála s Emmou. Moc jsem toho neudělala. Resp. vůbec nic, ale aspoň si mohla Olga uklízet v kuchyni, tak snad jsem byla aspoň trochu užitečná.

Přišly mi dnes papíry kvůli práci. Jsou tam dva formuláře ohledně daní. To bude boj to vyplnit!

Moje první

Zemětřesení. Tak už to mám za sebou. Jediné, co mi trochu kalí radost je to, že jsem v tu dobu ani nevěděl, že jde o zemětřesení. Dozvěděl jsem se to až večer, když se Marian ptal, co říkáme na zemětřesení.

Asi hodinu po poledni jsem přiběhl z laborky, dopadl do křesla a zasedl k počítači. Najednou jsem si říkal, že se mi asi motá hlava nebo co. Přemýšlel jsem, čím to může být, protože kafe jsem nepil a že bych si udělal až tak silný čaj jsem nepředpokládal.

Zemětřesení trvalo asi tak 30 – 40 sekund a já si během té doby říkal, že si k tomu počítači budu muset sedat pomaleji, že už stárnu tak, že se mi pak motá hlava. Teď už vím, že nemusím.

Naše budova je totiž postavena na speciálních pilotech, které tlumí pohyby půdy. V ideálním případě by měla přežít i velmi silné zemětřesení. Na těch malých se to projevuje tak, že jakoby plave. A mně se z toho pak motá hlava.

PS: zemětřesení proběhlo nedaleko San Jose a mělo 4.3 stupně Richterovy škály

Slovíčko dne:
earthquake – čti [érskvejk] – zemětřesení

“Malá” procházka

Omlouvám se všem za zhoršenou kvalitu mého příspěvku, ale je večer a já už jsem unavená, tak se omlouvám.

Vstávali jsme dneska docela pozdě. Na druhou stranu je opravdu neděle, tak proč si neodpočinout. Nasnídali jsme se a já jsem udělala těsto na kynuté knedlíky. Dala jsem do nich jahody z mražáku. Opět se „blýsknu“ svojí vysokou inteligencí, ale docela jsem koukala, jak se ty jahody po rozmražení smrskly. Z kelímku jahod byl kelímeček. Na co mi pak nevyšly samotné jahody, tak jsem použila jahodovou marmeládu a taky se to dalo. Knedlíky byly ok. Chutnaly nám.

Po obědě jsme všichni čtyři (Václav, Jana, Jirka a já) vyrazili do San Francisca. Prošli jsme toho dnes opravdu hodně. Vystoupili jsme na naší už dobře známé stanici Powell, podívali jsme se do obchodu s cd a dvd Virgin Store, prošli jsme si China Town, Grace Cathedral a od ní jsme šli směrem k Lombard Street, což je nejklikatější ulice v San Franciscu. Od Lombard Street jsme sešli k Fisherman´s Wharf a podél nábřeží k metru a domů. Takhle to vypadá, že jsme to měli projité strašně rychle a že to nic nebylo, ale snad celé SF leží v kopečkách, takže jsme lítali z vrchu dolů a zase nahoru. No opravdu jsme se pěkně prošli. A počasí dnes bylo naprosto perfektní, takže bych dnešek ohodnotila jako 1 minus (minus za to, že mě teď bolí nohy:-))

První návštěva z ČR

Dnes po ránu jsem volala do Osoblahy. Babička má narozeniny, tak jsem jí jen chtěla popřát. Sice to nebylo po skypu úplně ono, ale aspoň něco.

Dopoledne jsme pak střídavě odpočívali a střídavě uklízeli. Na úklid jsme se pořádně vrhli odpoledne, protože měl přijet Václav, který u nás zůstane pár dní, tak aby to tu nebylo jak v chlívku. Docela to tu prokouklo:-) Ne, že bychom tu měli pořád takový binec, ale aspoň jsem pořádně (opravdu pořádně) vydrhla sporák, což normálně nedělám a tak.

O půl sedmé pak přijel Robert, najedl se u nás (hamburgry:-)) a pak jsme vyrazili směrem na letiště. Tam řídil on, abych věděla kudy se jede, a zpátky jsem řídila já. Ještě párkrát a už si na americký divoký styl jízdy zvyknu. Podotýkám, že si pouze zvyknu, ne že ho budu provozovat:-)
Václava jsme na letišti našli velmi rychle. Byl tam pouze jeden východ pro příchozí cestující, tak to vlastně nebylo ani tak moc těžké:-) Domů jsme tedy jeli autem, což si myslím, že mu přišlo vhod. Nemusel se vláčet metrem, unavený po celodenním cestování. U nás pak povečeřel a spát jsme šli až kolem půlnoci. Popravdě já už bych byla tou dobou mrtvá. Nejhorší den, co jsem tu zažila, byl příjezd, kdy jsem měla všechno tak lehce v mlze kvůli únavě. Ale zítra je neděle, tak si všichni můžeme přispat.

P.S. Dostali jsme české perníčky, české margotky a českou becherovku:-)

Supl

Dneska jsme ve škole měli supla:-) Učitel je nemocný. Pravděpodobně jsem ho nenakazila, protože jsem byla jednak doma a lidi, co sedí vedle mě jsou v pořádku, takže nejspíš ne. Ale stejně nás bylo strašně málo. Asi tu něco lítá ve vzduchu. Měli jsme tedy takovou starší paní. Hned na začátku nám dala cvičení, abychom pospojovali synonyma. Tak tři čtvrtiny z těch slov jsem neznala. A ona, že ať nepoužíváme slovníky, že tak se to líp naučíme. No nevím, stejně jsme si pak ty slovníky vytáhli, protože se to nedalo. Doufám, že bude náš učitel v pondělí v pořádku.

Odpoledne jsem pak byla tak na půl pracovitá. Vyprala jsem, co se dalo, ale zase se mi nechtělo vařit, tak jsem vytáhla knedlíky z mražáku. A jak jsme si pochutnali. Po večeři jsme šli ještě nakoupit, abychom nemuseli v sobotu. Pokaždé chodíváme kolem zverimexu. Mají tam i kočky:-( Naposledy tam měli takovou zrzavou a takovou černou. Ale ty už tam dnes nebyly. To je dobře, že si je někdo vzal. Ale měli tam zase jiné. I koťátka. Ne úplně malinká, ale i tak.

No a o kus dál pak mají zmrzku, kde většinou stojí fronta tak 10 – 15 lidí. A zrovna včera tam skoro nikdo nebyl, tak si Jirka dal vanilkovou a stračatelu:-) Zmrzlina je to dobrá, ale abych kvůli ní musela stát fronty, tak to se mi zase nezdá. Ale možná je všude jinde ta zmrzka hnusná, tak se to asi vyplatí. Budeme to muset otestovat.

Česko-slovenská večeře

Dnes jsem konečně šla do školy. Vážně jsem si nemyslela, že se budu těšit do školy. Nemyslím, jako třeba vysokou, mně to tu přijde spíš jako na gymnáziu a právě proto mám třeba špatný pocit, když nemám úkol. Tady to sice nikoho nezajímá, ale stejně je to takové zvláštní nemít domácí úkol. Domácí úkoly se přece musí dělat. Každopádně jsem byla ráda, že  jsem přišla, protože se včera začala probírat nová gramatika. Podmiňovací způsob. Já mám zmatek ve více věcích, ale zrovna podmiňovací způsob mi dělá problémy. Ach jo. Budu muset studovat doma 😉

Taky to byla moje poslední hodina „psaní“. Do práce budu chodit tak na dvanáctou a to bych se psaním nestíhala. Trošku mě to mrzí, protože to bylo zajímavé a dělali jsme plno různých věcí na hodně témat. Já jsem to samozřejmě mojí učitelce řekla, že končím a ona byla tak hodná, že mi popřála hodně štěstí a nabídla mi, že kdybych potřebovala něco opravit, tak jí klidně můžu napsat. To mi od ní přijde moc fajn. Takže mi to bylo pak trošku líto, že s tím psaním končím, ale jenom trošku, protože se do té práce těším.

Odpoledne jsem pak byla doma. Najedla jsem se a umyla jsem nádobí po dvou dnech:-) Poslední dobou jsme nevařili žádná složitá jídla, takže ani toho nádobí moc nebylo, ale přece jen jsme sem tam museli umýt nějaký ten talíř, abychom si měli na co dát chleba:-)

No a večer jsme šli k Marianovi a Olze domů. Oni se za týden stěhují, takže nám za velmi malý peníz nechají mikrovlnku, vysavač, rychlovarnou konvici a plno dalších věcí. Dokonce nám to i pak dovezou domů. Jsou moc hodní a to mě hodně mrzí, že budou odjíždět. Šli jsme pak na takovou malou česko-slovenskou (Marian, Olga, Emma, Jirka, Jana, Robert a já) rozlučku do mexické restaurace. Jídlo bylo dobré a přišli jsme na to, že z Emmy bude nejspíš taky chemik, protože si docela dlouho vydržela hrát tak, že si přelívala vodu z jedné skleničky do dalších dvou. Ještě trošku povyroste a trefí se akorát po rysku:-)

Léčba nudou

Tyhle dva dny jsem strávila převážně v našem bytě odpočíváním, smrkáním, spaním a pitím čaje. Proto jsem ty dva dny scvrkla do jednoho, protože to není nic moc zajímavého.

Asi nejlepší bylo, když nám včera večer vypli proud. Jo, bylo to to nejzajímavější, co jsem za ty dva dny zažila. Dívali jsme se na film, který jsme nedokoukali, protože se mi vybil notebook. Modem na net máme taky na elektřinu, takže jsme nemohli ani na net. Ale co, i kdyby nám šel, tak jak už jsem psala, tak jsme stejně měli vybité pc. Takže jsme se šli aspoň projít. Jak jsem byla celý den zavřená doma, tak už mě bolela hlava, tak jsem se aspoň nadýchala čerstvého vzduchu.

No a dnes. Dnes se nic nedělo. Nuda nuda, šeď šeď. Ještě mi není úplně o.k., ale zítra už půjdu do školy, protože mě to doma teda vůbec nebaví.

První den s rýmou

Dnes jsem se probudila s pěknou rýmou a s pěkným kašlem. Ale říkala jsem si, že to snad není taková hrůza, abych nemohla jít do školy. Tak jsem šla. A myslím, že jsem udělala dobře.

Dnes pro nás totiž učitel nachystal něco jako pexeso. Jen to byla slova na papírech, které přilepil na tabuli a obracel je podle toho, jak jsme si říkali. A aby to nebylo úplně jednoduché, tak tam nebyly dvě stejná slova, ale bylo to opsané. Jako třeba dům – tam, kde se bydlí a tak. Ale byla to sranda, protože jsme si radili, jak si zrovna kdo vzpomněl, kde co je, tak jsme se docela nasmáli. Na konec vyučování jsme pak dostali ještě test, ale protože tady to není na známky, tak je píšu docela i ráda. Aspoň pak vím, jestli jsem si něco zapamatovala nebo ne.

Když jsem odcházela ze školy, všimla jsem si, že mám na mobilu zprávu od Jany, která chuděra musela k zubařovi a pak měla volno. Takže jsem měla odvoz ze školy až domů autem. Chvilku jsme byly u nás, jen jsme stihly vypít čaj a já už jsem zase valila do města, protože jsem měla sraz s Olgou a s Emmou a jely jsme do SF.

Byla to paráda. Prolezly jsme obchody, prošly se kousek městem, stavily jsme se na kávu. Ptala jsem se třeba, jak je to tady v porodnicích (Emma se narodila tady) a Olga říkala, že doktoři i porodní sestra jsou skvělí, jen že potom ostatní sestřičky, co se tu starají o pacienty, tak ty, že prý nic moc. Že prý jednou po jedné něco chtěla, a ta neměla čas, protože jela vyzvednout svého dospělého syna. Tak to mi přijde docela hrozný.

Když jsem pak přišla domů, tak mi nebylo po celém dni nic moc. Byla jsem utahaná a měla jsem 38 teplotu. Takže u úterý jsem nešla do školy:-)

Odpočinek

Dnes jsem nic nedělala. (Protože byla neděle.) Ale hlavně proto, že mi není dobře, tak jsem jen ležela, abych vyléčila své hrozné nemoci kašílek a bolest v krčku:-) A to opravdu nebylo nic zajímavého, takže se omlouvám, ale nemám co psát:-(