Monthly Archives: February 2009

Sushi

Dnes jsme toho měli v plánu docela dost. Když jsme se vyhrabali z postele, tak jsme se najedli (kupodivu nebyl hemenex, což je naše klasika, ale včerejší hambáče:-)) a pak jsme šli nakoupit. Protože jsme socky a chodíme nakupovat do levného obchodu, který je kolem 2 km od nás a chodíme s vozíčkem, tak jsme vyrazili dnes. Normálně bychom asi šli zítra, ale na neděli hlásí celý den déšť. A protože tu počasí nehlásí Karas, tak jim to bohužel většinou vychází a nám se moc nechce lítat v dešti s vozíčkem. Nicméně i tak jsem pokročila v boji s deštěm a minulý týden jsem si koupila deštník.

Po obědě (těstoviny:-)) jsme vyrazili na výlet do SF. Vystoupili jsme zase na stanici metra Powell, kde se otáčí Cable car a šli jsme se projít po okolí. Jirka si pamatoval, že poblíž je dobrá restaurace se sushi. Našli jsme ji docela rychle. Je to taková maličká sushárna. Čtyři stolečky, dohromady tak pro 12 lidí, ale my jsme tam byli sami. Protože nejsme moc zběhlí ve výběru sushi, nechali jsme si vysvětlit co je co. Nakonec jsme si objednali 10 kousků sushi s tím, že oni už vyberou, co nám tam dají. A udělali jsme dobře. Dostali jsme 4 kousky takových rolek  – okurek, okolo něj rýže a to celé nejspíš v nějakém bambusu, nebo co to bylo. A pak 6 různých kousků sushi – rýže a na ní kousek masa. My jsme měli krevetu, lososa, tuňáka, kousek kalamára a pak něco, co se nedalo moc identifikovat, ale bylo to docela dobré. A kupodivu jsme se neztrapnili a snědli jsme to s použitím hůlek. Ale vážně, jednou jsme si koupili sushi v globusu, ale tohle bylo něco naprosto úžasného. Co jsem asi tak čekala od globusushi.

Po odchodu z restaurace jsme vylezli na jeden sanfranciský kopec. Myslela jsem, že mě raní, protože to převýšení je docela šílené. Neranilo. A nahoře na tom kopci je episkopální kostel (co je to episkopální?) a je sice jen asi 50 let starý, ale postavili ho tak, aby se podobal Notre Dame. A on tak opravdu vypadá. Navíc je z prostranství před kostelem docela pěkný výhled na SF.

Dneska jsme se měli dobře. Bylo pěkně a viděli jsme pěkná místa.

Do San Francisca na sushi

Sobotní dopoledne jsme nezačali tradičním hemenexem, ale i tak jsme vstávali pozvolna. Po obědani jsme šli nakoupit, protože naše rosnička Ivča přišla s tím, že v neděli má pršet. Vzali jsme vozík a vyrazili jsme. Ona je to vždycky nepěkná představa, když musíme vyrazit, ale když už jsme na cestě, tak si to docela užívám. Je to příjemná procházka a dají se pozorovat lidi.

Dog rat cat.com Odpoledne jsme vyrazili do San Francisca, s tím, že se jen tak projdeme kolem náměstí Union Square. Cestou jsme potkali pána typu pouliční umělec, který ukazoval psa, kočku a krysu, jak spolu krásně žijí a mají se rádi. Dokonce mají i video na you tube a vlastní stránku (tu teď nějak nemůžu najít, ale ještě včera fungovala). Myslím, že to je docela zajímavá živnost.

Kousek od Union Square je sushi bar, který jsem chtěl s Ivčou navštívit. Když jsem byl v S.F. naposled, tak říkali, že prý to je jeden z nejlepších sushi barů v San Franciscu. Jmenuje se Akiko’s sushi bar a je na Mason St. Jestli je nelepší nevím, ale nám tam chutnalo. Už jsem si ani nepamatoval, že byl tak malý.

Sushi Obsluze jsme řekli, že jsme sushi nováčci, že si necháme poradit. Paní nám řekla, co je na jídelním lístku co a my začali vybírat. Nakonec jsme si vybrali deset náhodných kousků. A myslím, že jsme udělali dobře. Dokonce jsme se shodli na tom, že nás každého ta polovina příjemně zasytila.

Grace cathedral Po sushi jsme se šli jen tak projít. No, ono to nebylo jen tak, protože jsem chtěl Ivči ukázat Grace cathedral na California St. To je takové malá kopie pařížské Notre Dame a pro mě to byla první budova (kromě hotelu), kterou jsem v S.F. navštívil. Tenkrát jsem si slíbil, že se do ní po letech vrátím. Včera by se mně to málem podařilo, ale bohužel jsme k ní došli přesně v šest a to se její brány právě zavřely. Tak příště.

Sklon silnice v S.F. Cesta nahoru byla fakt trhák, ale naštěstí jsme nikam nechvátali, tak se to dalo. A navíc to byl jen kousek. Přicházeli jsme těsně před soumrakem a bylo zajímavé sledovat pomalu se rozsvěcující se město. Ideální doba projít večerním San Franciscem dolů a vrátit se do Berkeley.

Navíc jsem si dneska docela zafotil.

PS: sushi si můžete udělat i doma

Slovíčko dne:
sushi – čti [suši]syrová ryba s rýží

Posilka

Tak jsem vážně ráda, že už byl dneska pátek. Ve škole to uteklo rychle. A na zpáteční cestě jsem se stavila v jedné posilce, co máme po cestě a přihlásila jsem se do ní. Do konce února mají akci, že se neplatí vstupní poplatek a i měsíční členství vychází na míň. Tepláky už mám z minulého týdne, tak můžu začít vesele cvičit. Dokonce v té ceně je „fitness orientation“, kdy nějaký trenér nebo trenérka mi řeknou, jak na tom jsem. To se teda docela zhrozí, až zjistí, jaká jsem máčka. Ale docela se těším, až tam budu chodit. Aspoň nebudu moc pecivál.

Na večeři jsme měli zase hamburgry. Ale na příští týden už v plánu nejsou, přece jen mi to je trošku trapný dělat je pořád.
A večer jsme ještě šli s děckama od Jirky do té hospody kousek od nás, kde mají levné pivo. Ale jen na chvilku, sraz jsme měli v 8 a v deset už jsme byli zpátky.

Bylo to fajn. Pomalu se tu začínáme orientovat.

Zpráva

Na konci měsíce se odevzdávají zprávy o stavu činnosti. V lednu jsem ještě žádnou neodevzdával, v únoru mě to neminulo. Ve středu jsem si napsal osnovu, ve čtvrtek text a dneska jsem udělal tabulky a obrázky.

Myšlenka měsíčních zpráv se mi líbí. A ne, nejsem Hujer. Jasně, dá se obejít i bez nich, ale svůj význam určitě mají. Já třeba doufám, že mně pomůžou zlepšit moji hroznou psanou angličtinu. A umět z měsíčních výsledků vytáhnout ty nejdůležitější a zaněcostojící se taky neztratí. Inu, člověk se pořád něco učí.

Abychom uzavřeli pracovní týden, tak jsme šli večer s děckama na pivo. Ještě, že máme dva bloky od nás pěknou hospodu s levným pivem. Poseděli jsme dvě hodinky a vrátili se užívat si víkendu.

Slovíčko dne:

report – čti [ripórt]zpráva

Zemětřesení

Tak jsem se právě koukala na předpověď počasí na další dny a jak jsem si tak prohlížela ty stránky, tak jsem tam i našla zprávu o posledních zemětřeseních. A je to docela super. Tady je malé zemětřeseníčko skoro každý den. A minulý týden bylo asi 40 km od nás jedno o síle 3,2 stupně.

No to jsem ráda, že nejsme jen tak obyčejný kus země:-) A tady je odkaz na tu stránku o zemětřeseních🙂 Berkeley je poblíž Oakland.

Prezentace

Tak dnes jsem měla tu prezentaci. Jak jsem si včera vypalovala znovu to dvd, tak jsem myslela, že to bude dneska v pořádku. Samozřejmě, že nebylo. Nevím, co jsem udělala špatně. Ale vzala jsem si s sebou notebook, takže jsem jim ty obrázky nakonec pustila v powerpointu a myslím, že to ani moc nevadilo. Teda na té TV by to bylo větší, ale co se dalo dělat.

A samotná prezentace myslím taky byla docela fajn. Já jsem to opravdu udělala tak, že jsem ukazovala fotky a hlavně jsem se jim snažila vykládat zajímavosti, jako že sv. Václav spí v Blaníku a tak. Já jsem byla až poslední den prezentací a už jsem viděla, že pokud to měli lidi vymyšlené s moc daty nebo moc podrobností, tak to ty ostatní nebavilo. A mě taky ne. Ono je to docela složité vymyslet něco, aby to bavilo 35 lidí z celého světa. Moje spolužačka Lucka vykládala minulý týden o českém pivu a to bylo taky super, protože to měla zajímavé, bez dat atd. Já jsem jim pak nakonec pustila ještě kousek „Vltavy“ a náš učitel mě pochválil, že se mu ta prezentace moc líbila. A že mám dobrou výslovnost a tak. Tak jsem pořád jen opakovala thank you, thank you.

A štrůdl všem taky chutnal. Však jsem taky všem řekla, že je to mamčin recept:-) A teď si nejsem jistá, kolika lidem jsem ten recept slíbila, ale napíšu ho tak pětkrát a uvidím.

Ještě před prezentacemi jsme psali test – ne na známky:-) – na přiřazení správného času do textu. Byl to jako příběh, kde se prolínal minulý a přítomný čas a do toho ty jejich předpřítomný a předminulý a tak. Asi to dostaneme opravené zítra, tak jsem zvědavá. Protože pak v psaní, jsme dostali opravené příspěvky na téma: „Co si myslím o tom, zda má stát právo nařizovat rodině počet možných dětí“, a to se docela hemží červenou. Nebo já nevím, asi to není taková hrůza, navíc Jirka říkal, že kdyby dostal on takhle opravený text, takže by byl asi rád. Ale já bych to chtěla napsat bez chyby. Jenže když tak nad tím přemýšlím, tak to neumím ani v češtině, takže asi tak:-)

Takže to byl dneska docela fajn den. Jsem ráda, že jsem se úplně neztrapnila. A na večeři byly amolety:-)

Daňové kolečko

Tak jsem dneska dokončil byrokratické kolečko. Já vím, trvalo mi to dlouho a poslední dny jsem na něm moc nenaběhal. Byl jsem totiž odevzdat papír ohledně daní.

Ve skutečnosti šlo pouze o to, že jsem počkal na Social Security Number, doplnil ho do online formuláře na webu, vytisknul vyexportovaný soubor, podepsal, doplnil datum a šel odevzdat.

A to mi trvalo půl měsíce. Pravda, mohl jsem to stihnout dřív. A to jsem si myslel, jak jsem s tím byrokratickým zařizováním polepšil.

Takže odedneška snad už nebudu muset nic zařizovat. Jsem zvědavej, jak dlouho si to budu myslet.

Slovíčko dne:
tax – čti [tex]daň

Jak $ 10 stačí k dětské radosti

Tak zítra na mě čeká ta prezentace. Měla jsem to hotové už včera, takže jsem to vypálila na přepisovatelné dvd, abych si to zkusila pustit ve škole. Nechtělo se mi totiž kvůli pár fotkám „zničit“ dvdčko. Ale stejně jsem to nakonec musela udělat, protože ten přístroj nějak nechtěl s tím přepisovatelným diskem spolupracovat. Nevadí, hlavně když to půjde zítra. Vezmu si s sebou radši notebook, a když tak to pustím na něm. Snad to bude ty moje milé spolužáky aspoň trochu zajímat.

A kdyby je to nezajímalo, tak jsem se rozhodla, že je podplatím štrůdlem. Ale mám takový pocit, že jsem se docela potrestala, protože dělat štrůdl pro plus mínus 40 lidí nemám na denním rozpisu, takže jsem u toho pečení stála asi 3 hodiny. Ale myslím, že se mi docela povedl. Jirkovi jsem nechala jen odřezky, že si je může vzít na snídani a ještě byl rád:-) Pečení se samozřejmě neobešlo bez řvaní požárního hlásiče – dvakrát, ale kdyby nepípal, tak bych si snad myslela, že nefunguje:-)

Večeři nakonec udělal Jirka a po ní jsme šli koupit ta dvd, abych měla na co vypalovat. A tam jsme objevili PC hru Age of Empires. Nevím, mně nějak nenadchla, ale když jsme zjistili, že 3 disky v jednom balení stojí jen deset dolarů, tak jsme to museli mít. Takže se teď vedle mě ozývá: nemůžu najít zlato….asi to vyhraju, když to budu hrát a tak (mimochodem, taky jsem se dozvěděla, že Jirka hraje nejlehčí stupeň:-))

Takže taková tu byla moje středa.

Age of Empires

Když jsme dneska vařili, tak zase začal pípat požární alarm. Ale už to máme vychytany, protože jsme zkontrolovali, jestli je otevřené okno, otevřeli dveře ven a začali jsme před alarmem mávat utěrkou. To ho umlčelo. Když si pak chtěl ještě zapípat, tak už to měl marný, stačilo párkrát mávnout a byl klid.

Ivča potřebovala na zítřek nepřepisovatelé DVD, tak jsme po večeři vyrazili do obchodu. Když jsme vybrali disky, tak jsem ji objevil. Vyčnívala tam mezi ostatními a nedala se přehlédnout.

Počítačová hra Age of Empires. Zamáčkl jsem slzu a zavzpomínal jsem, jak jsem ji hrával před deseti lety na novém počítači. A dokonce šlo o sběratelskou sérii s dalšími disky. Tak jsem se smutně podíval na Ivču a už jsem ji vytahoval z regálu.

U poklady se s námi ještě dal do řeči pán, který tu hru moc chválil. Tak jsem mu řekl, že ji znám, že jsem ji hrál jako malé dítě. Je teda pravda, že pak jsem to uvedl na pravou míru a řekl mu, že to bylo před deseti lety.

Hned, jak jsme přišli dom, tak jsem si zapařil. Vybral jsem si lehkou úroveň a asi tak za hodinku a půl jsem dobyl svět. Jo, jak je to někdy lehky.

Slovíčko dne:
game – čti [gejm]hra

Zpívánky

Tak přemýšlím, čím se asi blýsknu v dnešním příspěvku. Pravděpodobně ničím. Nic mě nenapadá. Snad jen, že jsem si včera koupila složku a konečně jsem si do ní zařadila všechny okopírované papíry, které dostáváme ve škole. Mimochodem, tam někdy i zpíváme. Je to docela sranda, protože náš učitel nám skoro ani nepustí hudbu, jen nám dá texty s notami a my to máme asi tak nějak odvodit, jak ta melodie je. A u toho si nás nahrává na kazetu a pak nám to pouští, takže se docela i nasmějeme, když pak posloucháme ty skřeky.

Na večeři jsme dnes měli kuře. Minulý týden jsme si koupili rýži ne v pytlíkách. Tak jsem počkala na Jirku, až přijde, protože mě přesvědčoval, že uvařit sypanou rýži není zase tak těžké, tak aby tu rýži uvařil. Postavil se k tomu čelem, vzal si to za své a rýži uvařil. Nicméně jí máme uvařené asi tak na rok dopředu. Teda minimálně ještě na rizoto. A navíc je taková, jak to jen říct, taková velmi lepivá. Přesný opak Uncle Ben´s. Ale snědli jsme to, takže to je vlastně jedno, jak vypadá.

Po večeři jsme šli na procházku, dali jsme si kafe a na zpáteční cestě kampusem jsme potkali asi tři skupiny lidí, kteří nacvičovali na různá vystoupení. Byli tam nějací moderní tanečníci, nějací afro – tanečníci a pak bubeníci. Bylo to celkem fajn.

A nejlepší vtip dne: koukali jsme se na telku, kde měl Obama projev v kongresu. Na závěr pak vyzdvihoval různé lidi, jako třeba nějakého starostu a mimo jiné i jakousi školačku, která napsala kongresu a prezidentovi nějaký dopis. A ta holčička byla v tom sále přítomná a byl na ni záběr, když o ní Obama mluvil. Vedle ní seděla paní, která se na ní usmívala a vzala ji kolem ramen a tak. A Jirka říká, to je ta máma na ni určitě hrdá! Tak ta máma nebyla její máma, ale Michelle Obamová, která je tady na obálce asi každého druhého časopisu.

Ještě jsem si nekoupila ani jeden, ale i tak jsem trošku víc v obraze než ta „máma“, co sedí vedle mě:-)