San Francisco

Ráno jsme si přivstali, abychom do Grand Canyonu dojeli před polednem. Jirka mlel cosi o tom, že bude lepší světlo. Nevím, no:-) Ale tak jako tak jsme vstali v šest, nasnídali jsme se a chtěli jsme vyjet, ale na palubní desce začala svítit kontrolka nízkého tlaku jedné nebo více pneumatik. Už nám takhle svítila minulou sobotu a stačilo trošku přifouknout kola a bylo to. Teď jsme je přifoukli a nic. Tak jsme se na benzínce zeptali na servis a naštěstí byl blízko jeden, co otvíral v 8 = za dvacet minut. Trošku nás utěšovalo, že prasklé kolo nemáme – to bychom snad poznali – ale přece jen řídit s neznámou kontrolkou, no nevím. Každopádně auto bylo prohlédnuté za 5 minut s tím, že ta kola jsou přefoukaná a že stačí popojet pár mílí a srovná se to. Srovnalo. Trošku problém je, že v autě není manometr, na benzínkách taky ne, takže to nemáme jak zkontrolovat. Ale co, teď už to snad do úterý vydrží.

Uznávám, tohle byl trošku delší úvod na téma „jak jsem se vystresovala“, ale už se dostávám k tomu podstatnému a to byla dnešní návštěva Grand Canyonu. Tenhle národní park byl dechberoucí a skoro bych řekla, že se mi to zatím líbilo nejvíc. Ty skály jsou naprosto neuvěřitelně zvrásněné a vyhloubené. Přišlo nám to, že je to vlastně všude okolo rovina a najednou obrovská díra v zemi. Přemýšleli jsme, jak se asi cítili první cowboyové, co tam zahučeli.

Jezdili jsme po všech možných vyhlídkových místech a sem tam si udělali malou procházku. Nakonec jsme dojeli až k strážné věži, která byla postavená podle předlohy starých indiánských věží, kde se skladovalo jídlo a nebo se tam ukrývali lidé v době válčení.

Celá cesta k městu Page, kde dnes spíme, je úplně restaurací prostá, jen se tam sem tam objevil nějaký stánek s keramikou. Ale krajina moc pěkná. Zítra máme v plánu Antelope Canyon a pokud vyjdou fotky, tak to budete koukat:-) Zatím jsou fotky z Canyonu jako obvykle v galerii:-)