San Francisco

Už jsem chtěla mít příspěvek napsaný před deseti minutami, ale Jirka měl nějaký složitý matematický úkon (úprava rovnice :-P), tak potřeboval moji pomoc:-) Ale teď už snad budu mít klid, protože chci shrnout náš víkend.

Jak jsem psala, tak v pátek jsme měli movie night. Bylo to super. Naskládalo se k nám 15 lidí včetně nás, ale byla sranda. Objednali jsme si pizzu – pět velkých stačilo – a k tomu se pilo, co se dalo. A protože toho bylo dost, tak ranní bilance dle prázdných flašek byla: asi půl litru kalvadosu (ze šéfových zásob), čtvrt litru dědovy grapy, půl litřánku rumu (naši asi přece jen budou muset do New Yorku dovézt, jinak budem na suchu) a to nejlepší na konec – 60 piv. Jo jo. Jak říkám, bylo veselo. Kupodivu jsme i relativně brzo skončili. O půl jedné ocházeli poslední, což je oproti minulým večerům, kdy se končilo třeba ve dvě a tak, opravdu příjemná změna.

V sobotu dopoledne jsme toho moc nedělala, protože Peťulka uklidila už v pátek a i jsme v pátek nakoupily (jen s Peťulou, proto to tvrdé Y). Neohleduplně mně ti dva ňoumové vzbudili už o půl jedenácté:-) A mezi tou dobou a třetí odpoledne jsme tak tak stihli koupit paní Švecové kytku a ve tři jsme vyrazili na autobus směrem ke Švecům, kteří pozvali česko-slovensky mluvící spoluobčany na večeři. Myslím si, že to, že jídlo bylo super, asi nemusím vůbec psát, ale bylo. Nejdřív jsme měli jednohubky jako třeba žlutý meloun balený v sušené šunce, plátky paprik plněné tuňákem atd atd a jako hlavní byly plněné kotletky – buď houbami, nebo nepálivou směsí nebo pálivou směsí. A jako příloha k tomu byly brambory zapečené se šlehačkou. Hm, ještě teď se mi sbíhají sliny, jak o tom píšu.

V neděli v poledne nás pak vyzvedl Cedric a jeli jsme na Alamedu do palačinkárny na oběd. Vyhodil nás před tou restaurací a jel pro Janu a pro Vilíka, zatímco my jsme objednali. Pak za nás zaplatili a ještě nám udělali docela dost velké překvapení. Aby to bylo trošku srozumitelné, tak musím začít s tím, že asi před dvěma týdny, byli Jana a spol. na výletě v Yosemitech a chudákům se jim zalomil klíč v zámku, zrovna když byli sto milionů kilometrů od civilizace a ani správci parku jim nepomohli. Takže z budky nám volali, jestli bychom je nepřijeli vyzvednout. Naštěstí jsme měli na víkend půjčené auto, takže jsem pro ně nakonec jela. Musela jsem sama, protože s něma byla kamarádka a Vilík musí mít sedačku. Ale cesta byla úplně v pohodě a v pořádku jsem dojela tam a Cedric pak řídil zpátky. A teď se dostávám k tomu jejich překvápku. Ono jim totiž nestačilo, že pořád děkovali, ale ještě nám teď na víkend půjčí auto a zaplatili nám hotel u Lake Tahoe. Jsou strašně hodní a moc se tam těším. Prý je to tam moc pěkné, tak po víkendu vložím fotky.

V práci a u Peťulky ve škole všechno v pohodě. Peťulína teď leží s náma v posteli a ti dva si zpívají Dalibora Jandu (Jirka) a Peťulka to prokládá písničkami cituji od Marie Retrové:-) Opakuji Retrové :-D Takže máme veselo.