San Francisco

Tento týden se nic prazvláštního nedělo. Poctivě jsem chodila do školy každý den a pěkně jsem se učila. Dnes jsem se naučila, jak se řekne žaludeční vřed a strup. Myslím si, že toto jsou naprosto nepostradatelná slovíčka, která se hodí při každé konverzaci. Takže příště někoho potkám, tak už se nebudu ptát, jak se máš, ale zeptám se, co dělají vředy. To bude rozprava jedna báseň:-) Ale mimo tohohle jsme samozřejmě dělali i užitečnější věci. Jen já si jaksi pamatuju jen ty blbosti. Každopádně si myslím, že kdyby mě teď něco bolelo, tak už bych to asi dokázala popsat (třeba i dáseň:-))

Právě tak koukám, na kolikáté stránce ve wordu jsem a až dopíšu tuhle větu, tak už budu na stránce 116, řádkování 1,5. Já jsem teda spisovatelka. A to ještě kdybych psala poctivě. To by bylo!

Než jsem si ale sedla k počítači, tak jsem (s Jirkovou pomocí) udělala sýrovou roládu. Má zítra nějakou party a máme něco (buď předkrm a nebo zákusek) donést. A protože štrůdl i zelníky všichni znají, tak jsem udělala tohle. Docela se nám to povedlo. Mám dvě role a už se pěkně válí v lednici. Jen doufám, že to máslo pořádně ztuhne. Tak jsem si tak vzpomněla, jak jsem tu jednou dělala svoje lístkové těsto. A ono se tam má dát koliksi tuku (asi na pečení). A protože to vůbec nevím, jestli to tu existuje, tak tam dávám máslo. Docela to funguje, jen posledně jsem si to těsto udělala den dopředu a dala jsem si ho do lednice, abych si pak ten další den ušetřila čas. Jo jo, tak jsem pak vytáhla těsto tvrdé jak šutr, protože to máslo opravdu ztuhlo. Opravdu jsem ušetřila hodně času. Já jsem teda kuchtička k pohledání:-)