Jedeme domů

Tak jsem si před dvěma lety říkala, že tohohle dne se asi nedočkám a už aby to bylo a že se mi tu nelíbí. A teď to tu je a já se pořád stejně těším domů, jen je mi smutno odjíždět odsud. Opravdu jsme si za ty dva roky udělali hodně kamarádů a tak je to strašně škoda, že většinu už asi neuvidíme a nebo jen jednou a za dlouho. Ale to tak je.

Dnes jsme měli rozlučkový oběd s lidmi z celého patra. Šli jsme do naší oblíbené hamburgrárny. Pobyli jsme tak asi tři hodinky, což je na oběd docela dlouho, ale ještě jsme potřebovali douklízet, vyprat atd. Taky si přišli pro gauč, takže už tu opravdu nemáme nic a poslední noc strávíme na nafukovací matračce od Jany a Cedricka. A to je super, protože lepší jak na zemi. Na večer jsme ještě zašli ke Stuartovi a Martině, abychom si u nich mohli vytiskout palubní lístky a pak jsme je pozvali na “drink”:-) Zítra už jen doděláme drobnosti a jsme připravení na odjezd. Respektive jsme připravení na přerovnávání kufrů na letišti, až budou všechny s nadváhou:-)

Takže já se loučím. I když jsem poslední měsíce pokulhávala s psaním, doufám, že jsem aspoň trošku dávala vědět o tom, jak se nám žije a že jsme v pořádku. It has been my pleasure:-) Uvidíme se doma!

Poslední týden

Poslední americkou neděli jsme strávili s Gregem a s Debbie. Bylo to fajn. S němi je vždycky sranda. Mysleli jsme, že přijede i Jeffrey, jejich syn, ale ten asi zlobil, takže je v trestu, takže mu asi bylo řečeno NIKAM:-) My čtyři jsme šli na hambáč a pak na čaj k nám. Když odjeli, tak přišli lidi a koupili si náš gauč. Tramtadadá. Odvezou si ho v pátek nebo v sobotu, což se nám hodí, protože aspoň máme na čem spát.

No a dnes jsem v práci psala experimentálku a zítra a následující dny musím napsat výsledky a diskuzi pro můj pejpr. To jsem zvědavá, jestli tam pak šéf něco z mé verze nechá. Ha ha.

Zítra večer jdeme bruslit do SF. Už se těším!

Panikááá :-)

Máme s Jířou oba rýmu, v práci nevíme, kde nám hlava stojí a doma je strašnej bordel. Jak říká Jiřina, bordel jak v tanku. Sacrebleu [čti sakrblé] :-)

Šťastný nový rok 2011

Tak jsem dnes byla “čipominkovaná”, že nic nepíšu ani sem ani do mailu, tak to teď napravuju:-) Ale uznávám, že bych měla dát vědět, jak jsme prožili naše první a poslední americké Vánoce.

Jak už jsem psala dřív, tak na Štědrý den jsme kolem poledne dorazili k Janě a Cedrickovi. Vzala jsem s sebou zelňačku alias jídlo chudých, Jana už měla brambory na salát, tak jsme jich pár snědli k té polívce a myslím, že byla moc dobrá. Nebo takhle, nikdo si nestěžoval:-) A pak jsme přes odpoledne vařili, hráli si s Vilíkem a tak. Ještě pak přišli další Janini kamarádi, kdy paní je Češka, pán Američan a mají syna, co je asi o týden mladší než Vilík, tak to bylo super, že nás bylo tolik. Na véču jsme pak sice neměli rybí polévku, ale bramborový salát byl úplně jak domací, a místo kapra jsme měli sumce v trojobalu a fakt vynikající. Protože jsme mysleli, že toho bude málo, tak Cedric ještě upekl krůtu a udělal k tomu moc dobrou brusinkovou omáčku, ale byli jsme už po sumci přecpaní, tak krůta zůstala na druhý den na oběd, což se taky hodilo:-)

Odcházeli jsme domů na boží hod kolem druhé a pak jsme koukali na pohádky. Na Štěpána nevím, co jsme dělali. Asi jsme šli do San Francisca a chtěli jsme jít bruslit. Ale byla tam taková fronta, že jsme přehodnotili naše rozhodnutí a půjdem tam některý všední den odpoledne v lednu alias během příštích dvou týdnů.

Zbytek volna jsme strávili pobíháním po všech čertech:-) Tím myslím dopravní úřad, kde si pan Jirka nechal po roce a čtvrt opravit překlep na řidičáku, jeli jsme koupit tašku, abychom mohli odvézt ten náš binec, neboť po spakování třech kufrů jsem se vystresovala  (právem), protože pořád toho zbývalo víc než dost. No a tak dále.

V pátek jsme si samozřejmě přispali a kolem poledne jsme vyšli do města alias nakoupit potraviny. Cestou jsme to vzali přes Stuartův byt. On i Martina jsou v Kanadě, tak jsme jim zalévali kvítko a brali poštu. Když jsme došli do obchodu s jídlem, tak jsem měla strašnou radost, protože jsme našli sardelovou pastu na jednohubky. Tak to bylo super. Ale pak jsme přišli domů a radost mě přešla, protože jsme koupili blbé okurky, které byly zavařené ve sladkém nálevu. Fakt to na ty jednohubky nešlo dát. Tak ale i tak jsme je snědli a byly fajn:-)

V dalším obchodě jsme si koupili jednu velkou láhev sektu na odpoledne a dvě malé na cestu do SF. Jeli jsme se totiž podívat na novoroční ohňostroj a říkali jsme si, že si tam ty lahvičky otevřeme nějak na tajňačku. Tak neotevřeli, ale k tomu se dostanu.

Ono totiž o účasti na ohňostroji nám tak trochu udělala obrázek cesta metrem. Totálně plný vlak už napůl opilých a zhulených lidí:-) A samotné San Francisco, a hlavně Embarcadero bylo narvané k prasknutí. Ohňostroj byl ale moc fajn, bylo jasno a pršet začalo až když jsme byli skoro v metru. Vlak domů do Berkeley byl překvapivě poloprázdný. Když jsme dorazili na byt, tak jsme ještě koukali na Erkyla Poaróta a druhý den jsem se probrala v jedenáct:-)

Prvního jsem se viděli s Janou a druhého jsme byli pozvaní ke Švecovým na oběd. Hlavní jídlo byla knedlíčková polévka a svíčková, což bylo moc dobré. A mimo to jsme se ládovali chlebíčky, sýry, cukrovím a pili jsme víno, takže jsme z oběda odcházeli po desáté:-) Bylo to moc fajn.

Tak a dnes jsem se vzbudila a mám rýmu, takže mě to jako moc nebaví, ale doufám, že to brzo přejde!

Před svátky

Je to teď v práci takové klidné. Teda, všichni ještě samozřejmě pracujeme, ale je docela pohoda. Dneska mi Stuart hodně pomohl s jedním mým měřením, tak už se docela těším na zítra, až v tom budu pokračovat. Tak snad jsem to nezakřikla a půjde to.

V neděli jsme se viděli s Gregem a Debbie. Šli jsme na pizzu a rovnou jsme se domluvili na tom, že ještě přijedou do Berkeley první víkend v lednu.

Na štědrý den budeme s Janou, Cedricem a Vilíkem. To se moc těším, protože jinak by mi bylo ještě smutněji, že nejsme doma. A já vím, že je docela zbytečné tohle psát, ale můj děda byl nedávno na operaci a naše Kačka měla autonehodu a oba dva jsou v pořádku a já jsem moc ráda a strašně mě mrzí, že jsme tak daleko a že se za nimi nemůžu podívat. Zaplať pánbů, že jsou ty dva roky skoro za náma:-)

Jako na dovolené

Jako na dovolené to teď máme u nás doma, protože jsme dnes prodali postel a komodu, takže spíme na gauči a trička a košile už máme v kufru, ze kterého si to oblečení teď bereme. Ale je to cool. Teď už z velkých věci jen ta pohovka a kolo. Snad to taky půjde.

Jinak v práci teď vyšilují kvůli bezpečnosti, tak je to tam taky trošku divoké, ale vzhledem k tomu, že už jen sedm pracovních dní a jsou Vánoce, tak je to taky cool:-)

O víkendu jsme se viděli s Janou, Cedricem a Vilíkem. Šli jsme se projít po Telegraphu, kde byly trhy. Ráda bych řekla vánoční trhy, ale neprodávali svařák, ani punč a taky je tu přes den 16°C, tak bych řekla, že to byly jen tak trhy, ale i to bylo cool:-)

Jediný, co není cool jsem já, že tak málo píšu. Ale vy mě stejně máte všichni rádi a nezlobíte se, takže je všechno cool:-)

Oficiální prohlášení

Oficiálně prohlašuju, že jsem klesla na Jirkovu úroveň, co se týče psaní příspěvků. Hrůza se mnou. Ale snad mi bude omluvou to, že toho teď máme nad hlavu.

V práci oba dva doděláváme, co se dá. Skoro bych řekla, že toho je víc než dost. Ale s tím se asi počítalo. Taky už jsme začali prodávat nábytek. V pondělí jsme dali na net inzerát na jídelní stůl, gauč a celou ložnici. Hned v to pondělí jsme prodali ten stolek a v pátek si přijede pán pro postel a komodu. Říkal, že se ještě musí rozmyslet ohledně nočních stolků, ale i kdyby je nechtěl, tak ty by se snad daly prodat jednoduše. Zatím tedy pořád máme gauč. No a pak všechny drobné věci. Drobnými věcmi míním vlastně kuchyňské náčiní. Když bude krize a nikdo to chtít nebude, tak to odvezeme do charity a třeba tím nějakou korunu vydělají:-)

Jsem pořád tu:-)

Tak jsem tu svoji přednášku přežila. Teda přes den jsem se parádně vystresovala, ale to už je taková klasika. No a přednáška samotná pak relativně dobrá. Nakonec jsem jim ukázala dvě fotky z můví najt, tak se všichni smáli a to bylo ok. Hlavně proto, že mě pak nedusili s otázkama.

Jo, a zapomněla jsem si v práci mobil.